Naumov: Myslel jsem, že je to konec mé kariéry

ROZHOVOR: Slávistický útočník Riste Naumov poskytl první rozhovor po operaci jeho zlomené nohy.

Při sledování těch záběrů zatrnulo snad každému. Riste Naumov leží v nefotbalové pozici na trávníku a drží se za zlomenou nohu, jeho obličej je zkřiven utrpením. Tento obrázek nabídlo utkání úřadujícího mistra Slavie proti lídrovi ligy z Teplic.

Naumov se srazil s Kleinem v prvním poločase a ze hřiště jej musela odvázt sanitka. "Sledoval jsem míč, pak jsem uviděl protihráče, jak jde se mnou do souboje, dál už na to nechci raději vzpomínat,“ svěřil se dnes Naumov klubovému webu. "Klein do toho ale nešel s úmyslem mě zranit," dodal pro slávistický web, kterému poskytl následující rozhovor.

Jak se dnes cítíte?
Je to mnohem lepší než včera po operaci. Dostávám léky proti bolesti, takže mě to tolik nebolí. Už jsem dneska poprvé mohl vstát a chodit krátce o berlích.

Je to vaše první vážné zranění, nebo jste už něco takového někdy zažil?
Když jsem hrál za Viktorii Žižkov, zlomil jsem si klíční kost, ale to jsem nehrál jenom měsíc, něco tak vážného prožívám poprvé. V nemocnici jsem byl za lékaři jen na kontrolách, ležím tu poprvé. Možná ale už zítra, nebo pozítří půjdu domů.

Vaši blízcí o vás museli mít strach...
Taky jsem si na svoji manželku hned po tom zákroku vzpomněl. Dívala se sama doma na přenos, musela se hrozně polekat. Je těhotná, čekáme v červnu holčičku. Volali jsme jí už ze sanitky, protože jsem neměl svůj mobil a číslo si nepamatuju, pomohli nám Jarda Černý a Goce Toleski. Manželka Maja pak se mnou byla před operací v nemocnici, přišla i druhý den.

Pro ní to muselo být asi ještě těžší než pro vás.
Byla v šoku, dnes byl na kontrole u lékaře, je v pořádku ona i dítě. Dostala léky na uklidnění. Z Makedonie už včera přiletěla moje maminka, přijede i její maminka, starají se o ní. Já jsem si myslel, jak se o ní postarám, to teď aby se starali i o mě. Ale věřím, že budu brzy rehabilitovat. Lékaři mi říkali, že jsem měl štěstí v neštěstí, protože je to taková ta čistá zlomenina, která by se měla dobře hojit. Snad budu mít nohu pak ještě silnější.

Vybavíte si si ty nešťastné chvíle na trávníku?
Bylo to hrozně rychlé, sledoval jsem míč, soustředil jsem se jen na něj. Najednou jsem uviděl jednoho hráče, jak jde ke mně do souboje, nestačil jsem reagovat. Neviním ho z ničeho, byl to souboj o míč, srazili jsme se. Nemyslím si, že mě chtěl zranit. Hned jsem viděl, že mám nohu zlomenou. Byl jsem v šoku. Napadlo mě, že je to možná konec mé kariéry, vzpomněl jsem si na manželku, že o mě bude mít strach.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré, tak alespoň budete mít víc času na dcerku, až se narodí....
Já bych byl rád, kdybych mohl být už zdravý, až se narodí. Ale je to asi osud, přišlo to, kdyby se mi nic nestalo v tomhle souboji, mohlo to přijít jindy.

Jaká léčba vás teď čeká?
Už jsem udělal pár kroků o berlích, budu je nosit dva měsíce, pak už bez nich. Je to u každého jiné, věřím, že se to bude hojit dobře, a že se na trávník vrátím co nejdříve, že bych za šest měsíců bych mohl začít trénovat. Z nemocnice bych mohl jít už zítra nebo pozítří. Ale rád bych rehabilitoval tady a ne v Makedonii, chci zůstat s týmem, sledovat zápasy na stadionu.