Fotbalista dostal žlutou kartu za filmování. Zemřel

Tento článek je určen k přečtení zejména fotbalovým ochotníkům, kteří předstírají bolestivá zranění. Kvůli tomu totiž vznikají situace, které nemohou být paradoxnější a jejich vyústěním může být až obrovská tragédie.

Hrdelní výkřik, pirueta, čtyři kotrmelce, tvář zkřivená nepředstavitelnou bolestí. Každý divák a většina sudích jsou po takové etudě přesvědčeni, že takto reagující fotbalista se stal obětí brutálního faulu soupeře a minimálně rok si nezahraje kvůli poškozenému zdraví zápas. Takřka sto procent takových situací končí odpískáním nedovoleného zákroku, “postižený“ ale k překvapení všech za pár vteřin opět čiperně brázdí trávník a rozdává úsměvy.
 

Hraje se fotbal pro diváky?
 

Asi jen málokterý opravdový fanoušek fotbalu má rád dnes již naprosto obvyklé filmování. Jenže účel svědčí prostředky. Současný fotbal tak oproti minulosti není jen daleko rychlejším, důraznějším a dynamičtějším kolektivním sportem, ale podstatná část jeho hrací doby je protkána naprosto “nekoukatelnými“, tzv. taktickými prvky.
 

K nim samozřejmě patří pohled na střídaného fotbalistu, který se k postranní čáře stěží šourá, neustále protahované výkopy gólmanů a zahrávání standardních situací, uměle vyvolávané diskuze s rozhodčím i protihráči a především již zmiňované nošení dříví do lesa, tedy “ošetřování“ zcela zdravých fotbalistů.
 

Po letech jsme si již na tuto příšernou přidanou hodnotu moderního fotbalu snad už i nechtěně zvykli (neměli jsme na výběr), jenže ono to má celé ještě jeden hodně nepříjemný dopad. Když se totiž hráči opravdu něco stane a on potřebuje okamžité ošetření, všichni okolo si při bolestivých výkřicích ťukají na čelo, nebo se smějí pod vousy v domnění, že se jedná zase jen o jeden povedený ochotnický kousek. A někdy může odborná pomoc oddálená jen o pouhých pár vteřin rozhodnout o nepředstavitelně kruté proměně života ve smrt.
 

Za infarkt napomenutí
 

Přesně o takovém smutném případu v Chorvatsku informovaly Croatian Times a televizní stanice Eurosport. V jedné z nižších lig se odehrála jedna z výše zmiňované tisícovky obdobných situací, jenže její závěr je naprosto šokující. S výkřikem k zemi se sesul dvaatřicetiletý obránce Goran Tunjič a protože se jeho pád zdál rozhodčímu nedostatečně realistický, neváhal nad jeho bezvládným tělem vytasit žlutou kartu za filmování. Až poté sudí zpozoroval, že Tunjič opravdu má vážné problémy a povolal zdravotníky. Bohužel už to nebylo nic platné a chorvatského fotbalistu po silném infarktu už nedokázali zachránit ani odborníci v nemocnici.
 

V Anglii, kolébce nejsledovanějšího kolektivního sportu světa, už média vytáhla do otevřeného boje s přihráváním pádů, zejména pak v pokutových územích s cílem vymodlit si penaltu. Jenže Tunjičův případ jasně ukazuje, že nejen kvůli nesprávně nařízeným pokutovým kopům je potřeba fotbalové podvody z trávníků rázně vymýtit. A začít se s tím musí u trenérů talentované mládeže.