Fotbal jde stále vpřed! A vymírají ryzí defenzivní záložníci a špílmachři

Ještě nedávno, na začátku tohoto století, mnoho slavných týmů praktikovalo rozestavení 4-4-2 s urputně bojujícím defenzivním záložníkem a kreativním středopolařem uprostřed. Dnešní fotbal vyžaduje větší komplexnost, a tak jsou obranné i útočné úkoly rozmělněny mezi více hráčů. Současný trend musejí zachytit i české kluby, chtějí-li být konkurenceschopní v Evropě.

V poslední době jsme ve vyspělých mužstvech zaznamenali odklon od dříve tradičního rozestavení na 4-3-3 nebo 4-2-3-1 s dalšími případnými modifikacemi. Tyto modely vycházejí z hry se třemi středními záložníky, kteří si úkoly rozdělují. Samozřejmě s tím, že každý z nich je v některé disciplíně silnější, a tak se ji věnuje více.
 

Jedním z prvních týmů, který tento model aplikoval, byla Barcelona pod Pepem Guardiolou. V záložní trojici Xavi-Busquets-Iniesta nebyl nikdo vyloženě pes obranář ani klasická „10.“ Úlohou defenzivního štítu už nebylo jen rozbourávání akcí soupeře a destrukce, ale nově také konstruktivní rozehrávka, která má ještě důležitější význam.

Na této pozici už není třeba mít dvoje plíce a nevyčerpatelný fyzický fond. Vyžaduje to taktickou vyspělost a smysl pro kombinaci. V tomto složení vynikají daleko více schopnosti kreativního záložníka. Pokud se podíváme na mužstva, která dnes vládnou fotbalovému světu, přesně takovéhle prototypy tam najdeme. Barcelona má Busquetse, kterého Guardiola považuje za klíčového hráče. Real Madrid má v této roli Xabiho Alonsa, Manchester City Yayu Tourého, Bayern Mnichov Bastiana Schweinsteigera, Dortmund zase Svena Bendera.
 

V tomto ročníku Gambrinus Ligy jsou dva týmy, které správně zachytily směr, kterým se moderní fotbal ubírá. Viktoria Plzeň a Slovan Liberec. Západočeši už druhou sezonu praktikují zažitý model, který funguje. Právě dokonalá spolupráce a dominance uprostřed hřiště zajistila loni Plzni zisk mistrovského titulu a letos stála za spanilou jízdou evropskými poháry.

Petr Jiráček a nebo teď Vladimír Darida jsou přesně těmi hráči, kteří dokonale zapadají do zmiňované šablony. Nebýt jich, Pavel Horváth by byl poloviční a jeho schopnosti utlumené. Ale i Horváth se musel přizpůsobit. Na toulající se dispečery za útokem už není místo. Kreativní záložníci tak začínají své akce hlouběji, na pozicích quatterbacků. V roli podhrotových hráčů se objevují spíše ti, kteří se často dotahují až na úroveň útočníků – do koncovky.
 

Tým Jaroslava Šilhavého v této sezoně více mění rozestavení vzhledem k soupeři. Osa týmu ale zůstává. Pro hru Liberce je nesmírně důležitý Lukáš Vácha, z jehož práce uprostřed pole profituje útočné trio Štajner-Rabušic-Breznaník. A pojem práce tady znovu neznamená jen kvantum skluzů a agresivních zákroků. Tito hráči jsou také velmi cenění na přestupovém trhu. Z naší ligy jich do věhlasných týmů v nedávné době zmizelo hned několik – Kucka, Gecov nebo Jiráček.
V moderním fotbale vítězí schopnost přesné přihrávky nad fyzickou silou. Nejrychlejším hráčem na hřišti byl, je a vždycky bude míč...