Liberec stojí na křižovatce. Vydá se správným směrem?

Zdroj: Mediafax

Mistrovské oslavy v Liberci pomalu doznívají. Fotbalisté se rozjíždějí na zaslouženou dovolenou a nastává okurková sezóna. Ta je ale pro budoucnost klubu klíčová. Zvládne ji Slovan lépe než v letech 2002 a 2006?

Liberec získal titul v samostatné české lize už potřetí. Ani jednou jej však zatím nedokázal obhájit. V předchozích dvou případech vždy v následující sezóně ztratil sílu a impérium mu vrátilo úder. I tentokrát se bude Sparta snažit, aby se znovu ujala žezla. Co musí na severu Čech udělat, aby hegemonie vydržela?
 

Především zachovat pohromadě vítězný tým. Tomu příliš nevěřím. Z Liberce pravidelně odcházejí nejlepší hráči. Jen za poslední rok a půl odsud zmizely takové hvězdy, jako Andrej Kerič, Bořek Dočkal a Marcel Gecov. Přesto se výsledky nezhoršily, ba naopak – zbytek mužstva dokráčel až na vrchol. Donekonečna ale kádr oslabovat nelze. Pokud tedy odejdou opory Michal Breznaník, Lukáš Vácha a především Theo Gebre Selassie, o něhož bude díky startu na mistrovství Evropy asi největší zájem, musí přijít adekvátní náhrada. Pokud se tak nestane, může Slovan dopadnout jako před deseti lety, kdy prodal Jiřího Štajnera, neudržel Václava Kolouška a skončil pak až čtvrtý s patnáctibodovým mankem na první místo.
 

Nebo jako po druhém titulu, kdy brzy přišel o Tomáše Zápotočného, Marka Čecha a Martina Abrahama a zase z toho bylo jen čtvrtá příčka, tentokrát se čtrnáctibodovou sekerou na špici tabulky. Chápu, že tyto finanční prostředky jsou pro liberecký rozpočet nepostradatelné, ale vedení by snad pro jednou mohlo pochopit, že stabilizace a dlouhodobá práce jsou ještě důležitější. Jinak by se mohlo na mistrovskou radost čekat dalších šest let. Navíc Slovan se v případě, že zůstane silné jádro současného celku a přijdou odpovídající posily, může dostat do základní skupiny Champions League a tam jsou přece ve hře větší peníze, než za prodej jednoho či dvou stabilních členů základní sestavy.
 

Druhým úkolem je kádr rozšířit. Jinak nebude připraven čelit tolika výzvám najednou. Na příkladu Plzně je vidět, že zápasy Ligy mistrů odsávají hodně energie, a pokud trenér netočí dostatečně sestavu, ligová forma na podzim rychle upadá. Tým tak přenechává soupeřům body, které mu v konečném účtování chybějí. Na jaře se už potom čelo pelotonu těžko dohání. To znamená: zdvojit posty a rozložit zátěž na co nejvyšší počet fotbalistů.
 

Třetím nutným krokem je udržet veterány hladové. Jiří Štajner, Tomáš Janů, Zbyněk Hauzr i Jan Nezmar mají týmu co dát. I když třeba nenastupují, svou prací v tréninku a pozitivním přístupem jdou příkladem mladším spoluhráčům. Zároveň pro ně vytvářejí konkurenční prostředí a jsou zodpovědní za atmosféru v kabině. Kouč je potřebuje jako svou prodlouženou ruku také na hřišti.
 

A když už jsem se zmínil o trenérovi, i ten musí zůstat. Jaroslav Šilhavý skloubil atraktivní herní projev se skvělými výsledky. Teď má ale před sebou další cíl: vybudovat úspěšnou dynastii. Není moc těch, kteří by to zvládli. On na to ale určitě má.