Komentátoři stanice NOVA Sport Michal Hrdlička, Václav Pilný a Tomáš Radotínský budou našim čtenářům psát názory na každý den EURA. Dělbu bodů Itálie s Chorvatskem a výhru Španělů nad Irskem hodnotí Michal Hrdlička.
Itálie po remíze se Španělskem narazila ve skupině C na nebezpečně vypadající Chorvaty. Musím přiznat, že Prandelliho svěřenci se mi v prvním zápase hodně líbili. Atypické rozestavení se třemi obránci, nezvykle ofenzivní herní styl umocněný výraznou taktickou vyspělostí. Tím vším se Italové prezentovali. V nastoupeném trendu pokračovali i s Chorvatskem. V první půli diktovali tempo hry a svůj výkon korunovali výstavní trefou Andrea Pirla.
Zkušeného středopolaře a čerstvého držitele Scudetta zastihl evropský šampionát v úžasné formě. Pirlo svými výkony nechává vzpomenout na svá nejlepší léta. Jeho režisérské schopnosti jsou obdivuhodné a měřit se s ním mohou snad jen nejlepší španělští dispečeři.
Naopak zklamáním byl výkon Maria Balotelliho. Lépe řečeno jeho projev. Proti Španělům se ještě snažil zodpovědně plnit taktický plán, ale už jeho slavný samostatný „únik“ byl předzvěstí jeho typické neochoty pracovat. Zaregistroval jsem na něm všechny fyzické projevy vyčerpanosti – pokles svalové síly, zhoršení pohybové koordinace, snižující se rychlost a přesnost pohybů. V duelu s Chorvatskem byla jeho laxnost ještě markantnější. Takového hráče bych si do týmu nevybral. A to i přesto, že má nezpochybnitelně vysoké fotbalové kvality...
Chorvaté po změně stran převzali iniciativu a v jejich hře už nechyběla lehkost a přesná kombinace s častou střelbou. Tedy prvky, díky kterým Chorvatsko porazilo Irsko. Za tuhle aktivitu přišla odměna v podobě vyrovnávacího gólu. Mario Mandžukič se trefil už potřetí a v čele tabulky střelců se vyrovnal Dzagoevovi a Gomezovi. Italové upustili od útočného pojetí a sázka na bránění hubeného náskoku se jim vymstila. Citelnou ranou je zranění klíčového defenzivního záložníka Motty. Bez něj už součinnost směrem dozadu není tak efektivní. Italové podruhé remizovali, celkově na ME už počtrnácté, což je rekrodní počet nerozhodných výsledků.
Španělé narozdíl od utkání s Itálií vstoupili do bitvy s papírovým outsiderem s klasickou „9.“ Od první minuty dostal důvěru Fernando Torres, který má za sebou z idnividuálního pohledu ze všech ostatních forvardů nejhorší sezonu v klubu. Přesto se to Del Bosquemu vyplatilo.
Nijak se netajím tím, že mi je španělský fotbal hodně blízký. Jejich národní tým je navíc postaven na barcelonských základech, ale vhodně doplněn o hráče jiných domácích i zahraničních celků. Většina zápasů Del Bosqueho týmu se dá hodnotit velmi podobně. Narozdíl od ostatních je mu totiž úplně jedno proti komu nastupuje. Hra je pořád stejná a jsou to soupeři, kteří se musejí přizbůsobovat. Úřadující evropští šampioni vytovřili s Irskem nový rekord tohoto šampionátu v počtu realizovaných přihrávek (929) s velmi slušnou úspěšností (84%).
Španělé oproti jiným zápasům často stříleli. Celkem vyslali dvacet ran přímo na bránu. V tomto směru byli nejaktivnější Torres, Xavi a Iniesta. Každý z nich vypálil čtyři náboje, které byly přesně mířené.
Irsko nebylo důstojným protivníkem. Dvěma střeleckými příspěvky se blýskl Fernando Torres, po jednom gólu přidali Silva a střídající Fabregas. Zejména Torresovi zápas bezvadně vyšel. Našel v Polsku ztracenou formu? Má na to stát se nejlepším střelcem šampionátu? Podle mého názoru to není nereálné...