BLOG: Povedená londýnská korunovace. Oslavujme krále Novaka!

Zdroj: isifa.com

Sám říká, že sezóna 2012 pro něj byla ještě povedenější, než ta loňská, ve které vyhrál od ledna až do září prakticky všechno. Obhájit je totiž v dnešním tenisu ohromně obtížné. Novak Djokovič to ale zvládl a kalendářní rok znovu zakončuje jako světová jednička. Naprosto zaslouženě.

Na olympiádě v Londýně přitom nezískal žádnou medaili, vyhrál tentokrát „jen“ jeden grandslam. Přišlo i pár nečekaných porážek, ať už na rychlé madridské antuce s krajanem Tipsarevičem, nebo v pařížské hale Bercy s vytáhlým Američanem Querreym. Další zkraty si ale Djokovič odpustil. Naopak – vytvořil si osobní maximum v počtu vyhraných zápasů (75), lépe si rozvrhl síly na závěr dlouhé sezóny a v neposlední řadě překonal rodinné problémy.

A kde hledat hlavní příčiny toho, že Novak Djokovič obhájil post světové jedničky?
 

1 / Vyrovnanost výkonů
Djokovič odehrál v roce 2012 celkem 17 turnajů a jen na dvou z nich skončil dřív, než v semifinále. Jedenáctkrát si zahrál o titul, z toho šestkrát úspěšně. Jeho největšími skalpy jsou triumf na Australian Open, na včera skončeném Turnaji mistrů v Londýně, ale i na třech podnicích tisícové série: v Miami, Torontu a Šanghaji.
 

2 / Absence zranění
Narozdíl od každé z předchozích tří sezón ho letos netrápily žádné vážné potíže. Loni nedohrál daviscupové semifinále s Del Potrem kvůli zádům, turnajem v Cincinnati se protrápil i se zraněným pravým ramenem. O rok dřív sváděl Djokovič pravidelné souboje s astmatem. I v tom udělal krok dopředu – hlídá si životosprávu, drží dietu, naučil se lépe dýchat. To všechno mu zaručuje lepší kondici i pocit na dvorci.
 

3 / Psychická odolnost
Tenisové klišé, které ale platí víc, než v jakémkoli jiném sportu: Nejdůležitější je hlava. A Djokovič v posledních letech nemá v tomto ohledu konkurenci. Dva zápasy na US Open proti Federerovi otočené z mečbolů jsou důkazem z minulosti, letos přibyly i další konkrétní příklady. Srb třeba vyhrál 12 z 23 zápasů, ve kterých ztratil úvodní sadu. Dokáže se vyhecovat k těm nejlepším výměnám ve chvíli, kdy je něco takového nejvíc potřeba. A obraty v koncovkách? Stačí vzpomenout na včerejší finále.

4 / Sebevědomí
S Federerem má i po včerejšku zápornou bilanci (13-16), z posledních deseti zápasů ale vyhrál celkem 7. To samé platí v případě Djokovičova srovnání s Nadalem (přestože letos vyhrál jediný ze čtyř vzájemných duelů). Djokovič pochopil, že má na to, aby byl nejlepším tenistou současnosti. V trénincích dře, v zápasech zdatně překonává pasáže, kdy nehraje své maximum. Takové momenty ho posilují a přidávají na sebedůvěře.
 

5 / Aura pohodáře
Djokovič cítí tlak, který je na každou světovou jedničku vyvíjen. Přesto je nebývale klidný, lépe zvládá emoce. Na jedné z tiskovek v Londýně nabídl šokovaným novinářům bonbóny. Umí rozdávat úsměvy i autogramy, přesto existuje jedna věc, která Djokoviče dokáže psychicky zničit – rodinné problémy. Když mu v dubnu zemřel dědeček, nedokázal v prvním setu utkání proti Dolgopolovovi myslet na nic jiného. Ale nakonec se v Monte Carlu vybičoval až k finálové účasti. A titul z Turnaje mistrů zase věnoval otci, který už týden leží na jednotce intenzivní péče v bělehradské nemocnici. Osobní život je pro Djokoviče ještě důležitější, jako ten tenisový. Jestli bude v roce 2013 spokojený mimo dvorec, můžeme se těšit na to, co dalšího předvede na něm.