BLOG: Bilbao je unikát. Jako kdyby bylo Brno ve finále Evropské ligy

Zdroj: isifa.com

Loňský finalista z Bilbaa v probíhající sezóně Evropské ligy propadl na celé čáře. Ani případná dnešní výhra nad Spartou (přímý přenos vysílá FANDA od 20.50) mu nebude stačit na postup ze skupiny. Přesto španělský klub zůstává fenoménem, jaký snad jinde ve světě nenajdete.

Představte si, že by dejme tomu Zbrojovka Brno měla ve svém kádru výhradně hráče z Moravy. Žádné cizince, žádné posily ze Sparty, Slavie nebo Českých Budějovic. Jen a jen fotbalisty z východní části naší republiky.

A s těmito hráči by nikdy nesestoupila, vyhrála by osm titulů, třiadvacetkrát by se radovala z národního poháru a dvakrát by se kvalifikovala do finále Poháru UEFA či Evropské ligy. Své odchovance by pravidelně dodávala do reprezentace a jednou za čas by je prodala třeba do Bayernu Mnichov nebo Realu Madrid.

Zní to jako sci-fi, že? A vidíte, přesně tohle dokázal Athletic. Klub z města, kde žije přibližně tolik obyvatel jako právě v Brně. Klub s více než stoletou historií, který zachovává svébytnou tradici. Klub, který stále dodržuje politiku zvanou cantera, takže za něj mohou hrát jen Baskové.

Těch jsou přitom ve Španělském království asi tři milióny, tedy zhruba tolik jako u nás Moravanů. A žijí na území, které je svou rozlohou téměř stejně velké jako Morava – asi 20 tisíc kilometrů čtverečních.

Athletic tedy stahuje hráče z velmi malé spádové oblasti – okruh působnosti není větší než 200 kilometrů. Protože Baskové uznávají své historické hranice, přijímají mezi sebe také hráče z francouzské strany. Proto hrál za Athletic třeba i Bixente Lizarazu, narozený kousek od hranic se Španělskem.

Jinak platí striktní a neměnná pravidla. Až nedávno se podařilo prolomit jedno tabu – poprvé v dějinách si za klub z Bilbaa zahrál fotbalista jiné barvy pleti. Dnes devatenáctiletý obránce Jonás Ramalho se sice narodil v baskickém Barakaldu, ale po otci má angolský původ. Když před třemi lety nastoupil v červenobílém dresu, přestalo platit nepsané pravidlo, že za Athletic hrají jen běloši.

Ve stejné době museli konzervativní milovníci starých pořádků zaskřípat zuby ještě jednou: na dresech se vůbec poprvé objevilo logo sponzora. Nakonec si na to všichni zvykli, nejspíš i proto, že se jednalo o baskickou firmu. A smlouva se strategickým partnerem pomohla i klubovému hospodaření. V době rozsáhlé ekonomické krize ve Španělsku, kde je spousta klubů zadlužená až po uši, se Athletic může pochlubit tím, že minulou sezónu zakončil se ziskem 2,5 miliónu eur.

Takže zelenobíločervená vlajka s národními barvami Baskicka bude nad stadiónem San Mamés hrdě vlát dál, i když žádnou velkou díru do světa letos fotbalisté z Bilbaa neudělají. Pro klub pracující v tak specifických podmínkách je těžké zopakovat sezónu, jako byla pro Athletic ta minulá. Jsem ale přesvědčen, že jednou to zase vyjde a Baskové mi znovu připomenou, proč mě úspěchy tamního fotbalu nepřestávají fascinovat.