Syndrom Vaslui je zpět. Fotbalová Sparta podruhé za poslední tři sezóny předčasně vypadla z evropských pohárů. Když se jí to stalo naposledy, podnikla radikální změny. Tentokrát by neměla panikařit. S dílčími neúspěchy se na cestě, kterou si vytyčila, dalo počítat.
Před dvěma lety si sparťané uřízli ostudu, která v konečném důsledku znamenala odchod klubových ikon Jozefa Chovance, Jaromíra Blažka a Tomáše Řepky. O tom, že řez nebyl ideálně načasován, ví každý. Letenští s omlazeným kádrem a novým realizačním týmem přišli na jaře o šestibodový náskok v čele tabulky a titul přenechali Liberci.
Nyní by se z toho měli poučit. Kouč Vítězslav Lavička pochopitelně za blamáž s Häckenem nese přímou odpovědnost, ale není jediným viníkem. Dokonce možná ani tím hlavním. Ve funkci by měl rozhodně zůstat. Kdyby odešel, celý kolotoč by se rozjel nanovo a sklizeň ovoce tvrdé práce by se zase o něco odložila.
Ostatně, první výsledky už jsou na světě. Zásadní zlepšení herního projevu, zabudování odchovanců do sestavy a postup do jarní fáze Evropské ligy, kde Sparta notně potrápila pozdějšího vítěze Chelsea, to jsou úspěchy, na něž by kritici v momentální poněkud hysterické atmosféře neměli zapomínat.
Něco se však na Letné přece jen stát musí. Když v zimě 2012 startoval projekt nové Sparty, postavil se do jeho čela Lukáš Přibyl. Bohužel záhy tragicky zemřel. Zanechal po sobě velkou ránu, lidskou i odbornou. Spartě se jí zatím nepodařilo zacelit. Nyní je načase, aby se našel někdo, kdo se ujme Přibylovy role a pomůže Spartě v těžkém období.
Měl by to být člověk, který prostředí v klubu zná, má úspěchy, respekt a autoritu. Zároveň by měl předávat zkušenosti mladším kolegům, kteří se od něj budou učit.
Sparta by zkrátka měla vsadit na své bývalé hráče, funkcionáře a trenéry, tak, jak to dělají přední kluby po celé Evropě. Pro Bayern Mnichov pracuje Uli Hoeness, Karl-Heinz Rummenigge a Franz Beckenbauer, pro Ajax Amsterdam Marc Overmars a Edwin van der Sar, pro FC Barcelona Andoni Zubizarreta a Guillermo Amor a tak bych mohl pokračovat dál a dál.
Také Spartou prošly hráčské a trenérské osobnosti, které by ještě mohly ve své vynikající práci na Letné pokračovat a uplatnit poznatky z praxe v zahraničí. Ivan Hašek, Dušan Uhrin starší, Jozef Jarabinský, Vlastimil Petržela, z mladších třeba Jiří Novotný nebo Zdeněk Grygera. Z klubových legend by se mohlo vytvořit širší kolegium, které by mělo poradní hlas.
Pak i fanoušci, kteří jsou nyní pochopitelně zklamaní a rozčilení, lépe pochopí, že Sparta má před sebou slibnou budoucnost. Stačí jádro mužstva udržet pár let pohromadě a budete se divit.