Trenérem reprezentace musí být Šilhavý. Brücknerův žák si vystačí s málem

Zdroj: Mediafax

Už při nominacích v naší anketě Trenér měsíce jsem zastával názor, že Jaroslav Šilhavý jednou povede českou fotbalovou reprezentaci. Stále si za tím stojím. Najednou je však ta otázka aktuálnější, než by se dříve mohlo zdát. Předseda asociace Miroslav Pelta by už podle mě neměl váhat ani minutu.

Aniž bych chtěl snižovat nesporné umění plzeňského Pavla Vrby, soudím, že Šilhavý je na práci u národního mužstva lépe připraveným a vhodnějším adeptem.
 

Vrba je samozřejmě jedním z nejúspěšnějších koučů naší novodobé historie. Dvakrát získal s Viktorií ligový titul, jednou domácí pohár a nyní již podruhé válčí v základní skupině Champions League. Vynikající výsledky podpořil i atraktivním herním projevem. Tohle všechno se mu však podařilo také díky tomu, že měl dostatek času na koncepční práci. Vždyť v první nekompletní sezóně skončil s Plzní až osmý a tehdejší šéf Miroslav Kříž údajně uvažoval o tom, že ho propustí. V té další už Vrba dotáhl své svěřence na pátou příčku a teprve ve třetím roce se dostavil kýžený výsledek v podobě mistrovského primátu. Ten však neobhájil a v následujícím ročníku z toho bylo jen třetí místo. Jenže vedení klubu mu opět dalo důvěru a dočkalo se další sladké odměny.
 

Vědělo totiž, že Vrba je pro Plzeň tím pravým mužem a počítá s ním i na další léta. Proto ho tento týden odmítlo uvolnit pro potřeby reprezentace.
 

V tom případě by měl být osloven jednapadesátiletý Šilhavý, jenž plně vyhovuje požadavkům národního mužstva – zázraky na počkání, nemožné do 24 hodin. Nejsledovanější trenér v republice totiž na nějaké rozsáhlé budování týmu nemá čas ani prostředky. A dostat pět let, to už musíte být v našich podmínkách pomalu Vicente del Bosque, abyste měli klid na práci.
 

Názorným příkladem budiž éra Michala Bílka. Ten při svém nástupu musel stárnoucí a neperspektivní mužstvo totálně překopat a obejít se při tom bez Jana Kollera, Marka Jankulovského, Zdeňka Grygery a dalších dlouholetých opor. Šanci tak dal celé řadě mladých talentovaných hráčů a zpočátku neměl potřebné výsledky. Přesto postoupil na EURO 2012 a tam si z těžké a vyrovnané skupiny proklestil cestu do čtvrtfinále. Velká část fanoušků a vůbec celé fotbalové veřejnosti mu však přesto nevydařené začátky nikdy nezapomněla, ačkoli z Bílkovy práce bude těžit i jeho následovník. Samozřejmě že vinu za špatný vztah s médii a diváky může i sám Bílek, což bohužel pochopil příliš pozdě.
 

Šilhavý v tomhle směru představuje jakousi klidnou sílu. V životě jsem neslyšel, že by si stěžoval, nebo že by dokonce polemizoval s tím, co se o něm říká a píše. Už jako hráč to byl stoprocentní profesionál, který věří, že k úspěchu vede především tvrdá práce. Jako trenér uspěl téměř všude, kde byl. Slaboučké a odepisované Kladno zachránil v lize. V Plzni jej sice po třech měsících vyhodili, ale právě on přivedl do týmu Pavla Horvátha a připravil tak svému nástupci Vrbovi úrodnou půdu pro bohatou sklizeň. Také v Českých Budějovicích vytěžil z minima maximum a vytáhl tým ze sestupového propadliště. Na jihu Čech možná ještě teď litují, že se jej lehkovážně zbavili. A mluvit o angažmá v Liberci by bylo nošením dříví do lesa. Za necelé tři roky jeden titul, jedno třetí místo a navrch postup přes ambiciózní Udine do základní skupiny Evropské ligy – to jsou nezapomenutelné výsledky. Stále ještě ani nebyly dostatečně doceněny, protože skromný Šilhavý nemá tak silné PR, jako někteří jiní trenéři, u nichž se oslavuje každý sebemenší úspěch.
 

Liberecký kouč je nachystaný i na to, že u reprezentace musíte pracovat s tím, co máte, neboť nikdo vám žádné další hráče nekoupí. U Nisy se pravidelně musel vyrovnat s odchody klíčových členů základní sestavy. Ze zlaté jedenáctky z roku 2012 už mu zbylo jen torzo. Navzdory tomu se Slovan stále drží na špici tabulky a bojuje o účast v jarní fázi evropských pohárů.
 

V neposlední řadě pak Šilhavý už má zkušenosti z národního mužstva, kde před lety působil jako asistent. Učil se i u Karla Brücknera, tedy u naprosté trenérské špičky. Získal tak cit pro taktiku a schopnost správné a včasné reakce na průběh zápasu. Dokáže citlivě vystřídat a nečekanými tahy zvrátit nepříznivý stav. To je u reprezentace, kde na nápravu chyb není příliš prostoru, nesmírně důležitá vlastnost. Díky tomu, že nahlédl pod pokličku, už také ví, na co se připravit. Třeba že bude čelit hodně nepříjemným dotazům na tiskových konferencích, a že na ně nesmí reagovat podrážděně.
 

Zkrátka a dobře je to po všech stránkách kandidát číslo 1. Věřím, že bude osloven a hlavně že Liberec na rozdíl od Plzně žádosti asociace vyhoví.
 

Tomáš Radotínský