Česko je krajina bez střelců. S tím Vrba těžko něco zmůže

Zdroj: isifa.com

Už za měsíc oznámí nový kouč fotbalové reprezentace Pavel Vrba svou první nominaci. V přátelském utkání s Norskem v pražském Edenu by měla hrát nejsilnější sestava, tedy ti nejlepší z nejlepších. Očekává se dobrý fotbal a vítězství. Kardinální otázka nejen pro Vrbovu premiéru však zní: Kdo bude dávat góly?

Už v uplynulé kvalifikaci mistrovství světa se národní tým střelecky trápil. V deseti zápasech se trefil jen třináctkrát, dal tedy méně branek než třeba Slovinsko. A to měl ve skupině Maltu, na níž si soupeři pravidelně vylepšují skóre.

Nebylo to přitom tak, že by si Češi šance nevytvářeli. Viděl jsem na vlastní oči zápas s Italy v Praze a každý mi jistě dá za pravdu, že výkon našeho mužstva byl velmi kvalitní. Vicemistry Evropy jsme jasně přehráli, dokonce jsme v závěru hráli přesilovku. Měli jsme tlak i střelecké příležitosti, a to ze hry i po standardních situacích. Jen jsme nebyli schopni otevřít skóre a utkání tak skončilo 0:0.

Největší bolest českého týmu – špatná koncovka – se ozvala i v klíčovém střetnutí s Arménií. Jen za úvodní čtvrthodinu si vypracoval tři tutovky, jenže zkrátka neměl ve svém středu spolehlivého střelce. Po nešťastně inkasovaném gólu se dostal do křeče a vyvinul souvislý, leč neplodný tlak. Přesto měl na kopačce další góly. Rozvlnit síť však bylo neřešitelným problémem. Nakonec prohrál a cesta do Brazílie se uzavřela, což trenéra Michala Bílka stálo funkci. Přitom on přece nemohl vyběhnout na hřiště a střílet branky.

Nedostatek produktivních útočníků dost zkresluje celkovou úroveň českého fotbalu. Ta rozhodně není špatná, jenže když neproměňujete ani ty nejvyloženější šance, nemůžete vyhrávat a postupovat. To si Bílkův nástupce Vrba dobře uvědomuje. Zároveň ví, že fanoušci požadují atraktivnější pojetí.

„Určitě budu chtít, abychom dávali co nejvíc gólů. Abychom nevyhrávali 1:0, ale třeba 2:0 nebo 3:0, jako Holanďané. Hráči budou mít v ofenzivě možná i větší volnost, i když nedokážu posoudit, jaké měli taktické pokyny předtím,“ řekl při své prosincové inauguraci.

Mít takové ambice je hezké. Nevím ovšem, zda si Vrba uvědomuje také palčivou situaci kolem útočníků. Holanďané mají totiž úplně jiné možnosti. Hraje za ně například Robin van Persie, nejlepší kanonýr loňského ročníku Premier League, který doslova vystřílel Manchesteru United mistrovský titul. Mají Klaase-Jana Huntelaara, autora 34 přesných zásahů v 60 reprezentačních startech. O deset gólů méně zaznamenal v oranžovém dresu Dirk Kuyt. A tím výčet gólových zabijáků ve výběru Louise van Gaala zdaleka nekončí.

A u nás? Je mi skoro trapně, když mám české národní mužstvo srovnávat s nizozemským po stránce gólové potence. Ale prosím. Nikdo z našich hráčů v aktuálním širším kádru se nedostal přes hranici deseti branek. A pokud jde o jejich letošní formu, zdravotní stav a pozici v mužstvu, není to ve většině případů o moc lepší. Posuďte sami.

Zdroj: isifa.com

Libor Kozák – jedna z největších nadějí našeho fotbalu – sice dal za Aston Villu v premiérové sezóně čtyři ligové branky, jenže má zlomenou nohu a do léta si nezahraje.
Matěj Vydra – další vyslanec v Anglii – nenavázal ve West Bromwichi na úspěšný rok v druholigovém Watfordu. Připsal si jeden jediný ligový gól a v tvrdé konkurenci často vysedává na lavičce.

Zdroj: isifa.com

Václav Kadlec sice ve Frankfurtu výborně začal, ale i on se v poslední době ocitl mezi náhradníky. Trenér Armin Veh ho vybízí, aby lépe bránil a naučil se pořádně německy.

Tomáš Pekhart dokonce letos za Norimberk ještě neskóroval.
Tolik tedy ke krajánkům. A v české lize? Velkou nadějí byl svého času Stanislav Tecl, jehož navíc Vrba dobře zná.

Zdroj: isifa.com

Střelecky se však v Plzni probudil až v závěru podzimu a šest gólů v 15 startech zrovna není nijak oslnivá bilance.
Michael Rabušic odtáhl na hrotu v Liberci prakticky sám celý podzim a po slibném začátku mu došly síly. Od srpna se v lize prosadil jen jednou a celkově čtyřikrát.

Stejně dopadl Jan Chramosta, jenž navíc nemá v seniorské reprezentaci žádné zkušenosti.

Těmi naopak překypuje David Lafata, ovšem ten zase poznal, že ve Spartě se nestřílí góly tak lehce jako v Jablonci. Za celý podzim se trefil sedmkrát.

Do Slavie se ze zahraničního angažmá vrátil Tomáš Necid, ale ten není příliš rozehraný.

Nu a to je všechno. Víc kandidátů asi nenajdeme. Tabulku střelců Gambrinus ligy vede Bosňan Aidin Mahmutovič, a to ještě závěr podzimu promarodil. Následuje záložník Sparty Josef Hušbauer a další cizinec Franci Litsingi z Teplic. Až teprve potom (!) najdeme v pořadí nějakého našeho útočníka. Tristní, že?

Snad bychom se mohli nechat uchlácholit tím, že je to jen přechodný stav a že snajpři našemu fotbalu brzy dorostou. Žel, není tomu tak. Podívejte se do týmu do 21 let, který za rok čeká mistrovství Evropy v domácím prostředí. Šikovného útočníka aby tam člověk hledal s lucernou.

Kde jsou ty doby, kdy na sraz národního mužstva jezdil Jan Koller, Milan Baroš a Vratislav Lokvenc? Nebo třeba předtím Pavel Kuka a Radek Drulák? Vypadá to, že útočníci u nás skoro vymřeli. A myslet si, že během pár dní na soustředění mávnutím kouzelného proutku ožijí, by byla naivní představa. I když Vrba určitě učiní vše proto, aby efektivitu národního týmu zvýšil, zázraky není schopen dělat ani on. Bez kvalitního hráčského materiálu to prostě nedokáže. Vždyť na rozdíl od Plzně nemůže ani angažovat cizince, třeba Slováky. Ostatně, Marek Bakoš a Michal Ďuriš v poslední době střelecky taky zrovna neoslnili.

Proto se na Vrbovu snahu o ofenzivní revoluci dívám spíš skepticky.