Závod 500 mil Indianapolis se v neděli pojede už posté. Se slavným závodem je spojena řada tradic, bez kterých by si fanoušci neuměli "pětistovku" představit. Závod se tradičně koná v neděli před posledním květnovým pondělkem, startuje do něj 33 vozů, při průjezdech přes startovní čáru přejíždějí přes pás cihel, který připomíná slavnou historii okruhu, a na vítěze v cíli nečeká vychlazené šampaňské, ale mléko.
Ovál v Indianapolisu byl otevřený v roce 1909. Za myšlenkou postavit v Indianě závodní trať stál vizionář Carl Fisher. Fisher byl velkým průkopníkem automobilismu v prvních dekádách 20. století. Závody pro něj byly především prostředkem, jak podpořit prodej vozů. Závodní okruh v Indianapolisu, na tehdejší poměry monstrózních rozměrů, pak měl být tou největší metou, kterou budou chtít výrobci vozů pokořit. Výzvu ještě Fisher umocnil o dva roky později, když se rozhodl nahradit několik menších závodů jedním velkým, dlouhým 500 mil.
V prvním roce trápil jezdce v Indianapolisu povrch trati, který byl z drceného kamene a dehtu. Po několika smrtelných nehodách v roce 1909 volala média dokonce po úplném zákazu automobilových závodů ve Spojených státech. Fisher problém vyřešil vskutku originálně. Na celé 2,5 míle dlouhé dráze nechal položit přes 3 miliony cihel. Odtud má Indianapolis Motor Speedway svou přezdívku "stará cihelna". V polovině 30. let byly cihly v zatáčkách nahrazeny asfaltem, v 60. letech pak na celé dráze.
Výjimkou zůstal necelý metr široký pás na startovní rovince. V posledních letech se s ním spojila další tradice. Tu IndyCar převzala ze závodů NASCAR. Vítěz prvního závodu NASCAR v Indianapolisu Dale Jarrett totiž se šéfem svého týmu poklekl a cihly políbil. Teď to nevynechá žádný vítěz Indy500.
Tradičně se závod konal v den, kdy si Američané připomínají oběti války, na Memorial Day. Ten původně připadal na 30. květen. Bez ohledu na to, na který den v týdnu připadal, se závod konal 30. května. Výjimkou byly neděle, v takovém případě se závodilo následující den. V 70. letech ale zákonodárci svátek přesunuli z 30. května na poslední pondělí v květnu. Závod nakonec našel místo v neděli, která tomuto svátku předchází.
Až na několik výjimek startuje do závodu tradičně 33 vozů. Tento počet pocházel z nařízení pořádající organizace, která požadovala, aby do závodu mohlo startovat tolik vozů, aby na každý připadalo 400 stop (120 metrů) dráhy – 2,5 míle je 13 200 stop, děleno 400 = 33.
Brány areálu se v den závodu otevírají už v šest hodin ráno. Pro jezdce program začíná více jak hodinu před samotným startem závodu. Postupně jsou podle startovních řad od 11. po 1. představováni fanouškům. Nejdříve na cílové rovince, pak obkrouží jedno kolo na korbě pick-upu.
Bez písně Back Home Again in Indiana by si Indianapolis 500 neuměl nikdo představit:
Závod by se neobešel bez tradiční motlitby za jezdce, kterou většinou pronáší indianapoliský arcibiskup. Následuje pocta vojákům s tradičním sólem na trumpetu, písně America is Beautiful a God Bless America a samozřejmě státní hymna. Pocty zazpívat hymnu při stém výročí závodu se dostalo frontmanovi skupiny Hootie & the Blowfish Dariovi Ruckerovi. Při vojenské poctě nebo při hymně nad okruhem tradičně přelétávají vojenská letadla. Letos budou přelety hned dva, nad okruhem se nejdříve ukážou stíhačky z 2. světové války a pak moderní letouny F-18 Hornet.
Ještě bez jedné písně by se závod neobešel. Krátce před samotným startem musí zaznít také skladba Back Home Again in Indiana. Píseň poprvé hrála kapela v roce 1919 během posledních kol závodu, když za triumfem mířil domácí pilot Howdy Wilcox. Po druhé světové válce pak už byla nedílnou součástí předzávodního ceremoniálu. Od 70. let ji většinou zpíval zpěvák Jim Nabors, ten se ale s Indianapolis Motor Speedway vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu před dvěma lety rozloučil. Letos skladbu, při které jsou do vzduchu vypouštěny tisíce balonků, zazpívá Josh Kaufman.
Pak už jezdci dostanou pokyn nastartovat motory. Větu "Pánové, nastartujte motory", respektive vzhledem k účasti Pippy Mannové "Dámo a pánové, nastartujte motory," pronáší nejstarší člen rodiny Hulman-Georgeů, která okruh vlastní, tedy Mari Hulman Georgeová. Během zaváděcích kol vede startovní pole v zaváděcím voze nějaká významná osobnost. Vzhledem k 50. narozeninám jeho stáje to letos nemohl být nikdo jiný než Roger Penske. Při startu zelenou vlajkou taktéž mává nějaká celebrita. Letos to bude herec Chris Pine.
Po závodě nenajdeme v Indianapolisu tradiční stupně vítězů. Místo toho je vítězný vůz zatlačen do tzv. Victory Lane a vítězný pilot slaví přímo u svého auta. Druhý a třetí v cíli v tu chvíli vůbec nikoho nezajímají. Na vítěze čeká sklenice vychlazeného mléka. Tuto tradici odstartoval v polovině 30. let první trojnásobný vítěz závodu Louis Meyer, který si vyžádal po závodě sklenici mléka, neboť mu to na dehydrataci doporučila jeho matka. Od poloviny 50. let je mléko nedílnou součástí vítězných oslav, stejně jako vavřínový věnec či polibek od královny krásy.
Vítěz závodu si kromě tučného šeku odveze domů také vůz, který během závodu sloužil jako zpomalovací vůz (nebo jeho repliku). Neodnese si ale trofej pro vítěze. Slavná Borg-Warnerova trofej, jedna z nejznámějších cen v celém sportovním světě, zůstává v Indianapolisu. Jezdci dostávají jen zmenšenou kopii a prsten pro vítěze. Ale obličej vítězného pilota je na slavný pohár vymodelován.
Kdo první přejede po dvousté přes pás cihel, napije se mléka a přidá svůj obličej na Borg-Warnerovu trofej, se dozvíte již v neděli v 17:20. Přenos vysíláme exkluzivně na kanálech NOVA Sport 2 a na Voyo!