Hokejová NHL zase přijela navštívit Prahu. Trvalo jí to 9 let. Při předchozích setkáních s českými fanoušky to bylo spíše chladné. Jak se ale shodli pamětníci, tentokrát to byla rozhodně nejlepší podívaná i zážitek.
Kdo jsou vlastně fanoušci NHL? Před dekádou, kdy do Prahy dorazil Boston či Tampa Bay, se mluvilo o tom, že na hokej přišli jen bohatí čumilové, a i proto byla atmosféra v O2 areně podivně na bodu mrazu.
Tentokrát bylo čumilů pramálo. Kdo přišel, pro toho NHL už něco znamenala. V metru jste mohli potkávat stovky fandů v dresech Flyers či Blackhawks, ale třeba i jiných klubů. Báječné na těchto setkáních je, že nepanuje žádná nevraživost. Pro příznivce Chicaga a Philadelphie bylo pražské utkání i příležitostí popovídat si, dát si spolu pivo, a udělat společnou fotku.
Pak začala šou. Po rozbruslení na led najely rolby. A i ony musely obléknout tmavomodrý znak Global Series. Na branding, dodržování pravidel a striktní předpisy je prostě NHL pečlivá.
Na led ještě před hráči přijeli ve společnosti dětí také maskoti Tommy a Gritty. Mimochodem, právě oranžový vousáč Gritty je ze strany Philadelphie trefou do černého.
Ve chvíli, kdy tahle rozpustilá figurka s věčně se koulejícíma očima vtrhla do sektoru fanoušků, začalo to v hale opravdu žít.
Došlo i na poctu Karlu Gottovi a chtělo se snad věřit, že českou hymnu měl zpívat právě on. Pro rockovou ikonu Petra Jandu to bylo bez kytary přece jen hodně velké sousto.
Čestné buly duelu vhodil Dominik Hašek, ale kdybyste pátrali po tom, kolik bývalých českých hráčů dorazilo na setkání Flyers a Blackhawks, asi byste se divili. Tomáš Plekanec zrovna dohrával v barvách Komety Brno extraligový zápas v Karlových Varech, Jiří Šlégr vedl svůj Litvínov v Mladé Boleslavi.
Související obsah
Trochu podivné bylo, že extraliga neumožnila českým hokejistům „být u toho“. Kdyby hrálo Kladno venku, asi by bojoval ve stejnou chvíli o body i Jaromír Jágr. Ale ikonická 68 stejně dala přednost koncertu hvězdy osmdesátých let Sandry a zamířila do Lucerny… Z tribuny tak kynul pouze Petr Nedvěd, který nedávno přiznal, že si toužil užít zápasu NHL v Praze jako hráč, a že ho mrzí, že to tehdy nešlo.
NHL se tedy musela obejít bez Jágra, Plekance či Šlégra na tribunách či VIP lóžích, ale vlastně to tolik nevadilo. Hokej se hrál opravdu výborný, v tom je NHL úžasná. Možná to trochu vázlo na začátku úvodní třetiny, kdy bylo k vidění spousta nepřesností, s přibývajícím časem ale dostával zápas větší a větší grády.
Mimochodem, pozápasová tisková konference českého hrdiny, byla opravdu hodně dojemná. Voráček odpovídal upřímně a v emocích. Slova o tom, že to byl možná jeho poslední zápas v NHL v Praze, a i proto si ho chtěl užít, a také jak hodně chtěl lidem ukázat krásu zámořského hokeje, jste mu museli věřit.
Možná právě proto byla škoda, že celý český hokej akci NHL v Praze defakto ignoroval.
Fandové atmosféru hokeji udělali, ač byste marně hledali na schodech cheerleaders - snad proto, že v Americe je tak živé téma „MeToo“.
A možná kdyby NHL povolila spíkrům trochu víc zasáhnout do dění na tribunách, byla by to ještě větší šou. Pro české fandy je prostě angličtina stále málo srozumitelná a publikum ožilo vždy až ve chvílích, kdy dostávalo pokyny v češtině. Pak se spustila dokonce i mexická vlna.
