Účes Mohykána, pokaždé jiná barva. A na vyholené hlavě i signifikace hadí kůže. Snakebite. Přezdívka, která ho ve světě šipek provází. Peter Wright je originál a dnes už i mistr světa. Ale kdyby nebylo jeho ženy a převleků, do kterých ho stylizovala, těžko by prý vyhrával.
Dnes už skoro 50letý skotský šipkař před nedávnem vyprávěl svůj příběh prestižnímu britskému deníku The Telegraph. A rozmlouval s reportérem Jonathanem Liewem, řekl mu památnou myšlenku.
„Kdybys mě požádal, abych teď házel na terč a něco uhrál, skončilo by to hodně špatně. Byl bych bídný. Ty světy jsou naprosto rozdělené. Když vlezu na pódium, jsem úplně soustředěný. Jsem prostě v zóně,“ vysvětlil dva své světy.
Bolestně stydlivého muže, který právě díky svým převlekům zvládá své pochyby. Role Snakebita dává jeho životnímu postoji novou tvář. „Ty dva světy jsou úplně jiné,“ připouští.
WRIGHT BEZ ÚČESU
Psal se rok 1995 a solidně vypadající mladík z jižního Londýna se kvalifikoval na své první mistrovství světa. Měl rozumný účes, byl oblečený celý v černém a v prvním kole nešťastně prohrál s tehdejší světovou jedničkou Richie Burnettem. Krátce nato šipky zabalil.
Po čtvrtstoletí je ale vše úplně jiné. Má na sobě křiklavou košili, barevný punkový účes a fanoušci pod pódiem vykřikují jeho přezdívku Snakebite. Tu dostal podle svého oblíbeného pití. Jako do hadí kůže se pak převléká v různých barevných variacích, které jeho manželka Jo vyrábí před každým zápasem na jeho hlavě. Právě v téhle roli začal být zatraceně dobrý.
STROM MÍSTO TERČE
Nebyl to jednoduchý svět. Peněz nebylo mnoho, ale šipky zkřížily Peterovi cestu, když mu bylo 13 let. „Dostal jsem svou první sadu k narozeninám. Ale terč byl moc drahý, tak jsem začal házet na strom,“ vzpomíná.
Když mu bylo 15, připojil se k prvnímu týmu baru Lord Derby v Plumsteadu. Tehdy to byly trochu jiné šipky. Hospodské. Peter vyhrával a občas se rivalovi vysmál. Jednou si ho za to protivník našel a ošklivě mu rozbil obličej. "Ten ret mi visel hodně nízko," říká Wright. Po více než třech desetiletích je jizva stále patrná.
Byl divná existence. Putoval od města k městu, od jedné nevděčné práce k druhé. Myl okna, demoloval betonové zdi, pracoval na stavbách a prázdninových táborech. „Pak jsem jedné noci, bylo to myslím v roce 2007 sledoval v televizi Grand Slam of Darts a uvědomil jsem si, že jsem porazil většinu hráčů, které jsem ten večer sledoval,“ vzpomíná na večer, který mu změnil život: „Uvědomil jsem si, že pořád mám šanci.“
DÍKY ZA ODVAHU, JOANNE!
Byl nezaměstnaný. Pokoutně dokázal vydělat tak 14 liber týdně. A pak viděl Phila Taylora a Raymonda van Barnevelda, jak vytáhli šipky do stratosféry a stali se během chvíle milionáři.
„Šipky byly vždycky v mé krvi, pobavil jsem se o tom se svou ženou a ona na mě vsadila," děkuje své milé. „Použila peníze ze svého salonu, krátce před Vánoci zavřela krám a začala se mnou jezdit po turnajích. V prvním roce jsem vyhrál 1200 liber. Nebylo to moc, ale nikdy jsem neměl nikoho, kdo by mě takhle podporoval nebo povzbuzoval," vypráví.
JAK VZNIKL SNAKEBITE
A tak se narodil Snakebite. Chlap, který se převléká do jiné kůže, aby své soupeře uštknul. Právě Jo rozjela velkou šou. Nejprve přišly barevné vlasy. Pak pestrobarevné košile. Pak hlasité kostkované kalhoty. Pak obrazy na hlavě. Fanoušci a komentátoři si toho samozřejmě všimli. „Podívejte na toho klauna,“ slýchával. „Já jen chtěl být jiný. Nebyl to plán.“
"Řekl bych, že asi 90 procent úspěchu je mentalita a dalších 10 procent je trénink. Pokud vaše hlava není v pořádku, může vás to rychle srazit k zemi. Pokud si věřím, vyhraji. Je to jednoduché,“ vysvětluje.
KDYBY, KDYBY...
Když se občas nudí, přemýšlí, jaké to mohlo být, kdyby se před 20 lety nerozhodl skončit, když by neměl nouzi o peníze. Měl talent, to teď ví. "Nemohl jsem si dovolit hrát šipky. Mrzí mě to, samozřejmě. Mohl jsem být jako Phil Taylor,“ vzpomíná na muže, který titul mistra světa vyhrál čtrnáctkrát. „Ale asi to tak mělo být. Možná právě teď přišel můj čas,“ dodává.