Emoce, které přineslo poslední mistrovství světa šipkařů ještě nestačily vyhasnout a české prostředí šipek rozčísla zničehonic úžasná novinka. Karel Sedláček vyhrál třetí z letošních turnajů evropské šipkařské Q-school, tedy kvalifikaci či vstupenku do velkých turnajů PDC.
„Zlej Kája“, jak se mu přezdívá, nyní řeší, zda a jak ve svých 40 letech změnit život. Splnil se mu sen, může na jakémkoliv turnaji hrát s profíky.
„Počkejte, ještě tu obsloužím pána, a už se vám budu věnovat,“ omluví se vousatý holohlavý sympaťák a otec čtyř dcer. Do skladu technických plynů ve Vysokově nedaleko Náchoda za ním jezdí lidé už přes 10 let. Firmičku, kterou vybudoval, ale rozhodně opouštět nechce. „Jsem sám sobě šéfem a mám dva zaměstnance. Ale v téhle situaci musím řešit i to, že když tu nebudu denně, aby to fungovalo. Taky aby člověk měl nějaká zadní vrátka, kdyby v šipkách neuspěl. Aby nemusel v 45 letech nastoupit do fabriky, když tu 10 let něco budoval…“
Někdo zazáří a hvězda je z něj během chvíle. Karel Sedláček buduje šipkařskou kariéru tři desítky let. „Začali jsme jezdit s partou po turnajích, nejdřív to byla okresní liga, chytlo mě to, pak jsem měl dost času trénovat i na vojně. Šipky mě neopustily, člověk cítil, že možnost je, dařilo se. Přišly tituly mistra republiky a člověk tomu propadal,“ vzpomíná na začátky.
Pak to zkusil i ve světě. Na první velké turnaje jezdil třeba do Holandska autem tam a zpátky. Teď se dočkal další mety. Vyhrál Q-school, turnaj, který vůbec není snadný.
Související obsah
„Jsou čtyři možnosti a povedlo se mi to na třetí pokus. Ve čtvrtek jsem uhrál čtvrtfinále, v pátek osmifinále a v sobotu vítězství,“ vypráví. V neděli už hrát nemusel. „Vstřebávám to postupně. Pořád se to mění a usměrňuje. Člověk si uvědomuje, co se to stalo. V první chvíli to ale samozřejmě byla absolutní fantazie,“ směje se český šipkař.
Kartu do PDC chtělo skoro 350 hráčů a jen 11 z nich mohlo uspět: 4 vítězové a dalších 7 z žebříčku. „Já měl šanci postoupit z Q-school už před rokem, tehdy to nevyšlo o jediný bod. A jsem vlastně za to rád. Asi bych měl problémy, jak s kartou naložit,“ vypráví Sedláček.
Jako čerstvý vlastník karty PDC hned po návratu z německého Holdesheimu, kde se evropská Q-school hrála, zase zamířil do práce. A také za rodinou. Doma totiž nastává nová situace. Z táty, který si občas odjel zahrát nějaký turnaj, je u Sedláčků doma muž, který může na každém turnaji vyzvat třeba Michaela van Gerwena či Petera Wrigtha. S manželkou ale samozřejmě musí řešit, kolik vlastně turnajů odjezdí.
Po vstupu mezi šipkařské profíky ale samozřejmě ví, že při hře musí dobráctví stranou. „Povahově odděluju soukromí od sportovní činnosti. Když hraju šipky, tak jsem myslím nesmlouvavej a tvrdej. Je potřeba vědět, kdy musí být člověk zlej…“