Brooklyn Nets mají za sebou hodně zvláštní sezónu. Tedy samozřejmě ne celou, a pokud se bude dohrávat, nepochybně postoupí do play-off – aby v něm pravděpodobně vypadli hned v prvním kole. To po pravdě ale není to nejdůležitější. Podstatné je to, co se bude dít dál v příštích sezónách. A nad tím je teď docela velký otazník. Loňský příchod Kevina Duranta a Kyrieho Irvinga měl být dalším krokem k zisku vytouženého titulu. Po pravdě se ale nedá říct, že by aspoň prozatím všechno běželo podle plánu.
Bilance 30/34 – 7.místo Východní konference
Nets v září roku 2009 koupil ruský miliardář Michail Prochorov a měl s nimi velké plány. Jednak stěhování z New Jersey do Brooklynu, a poté samozřejmě získání superhvězd, které tým dovedou k titulu. Příchod Kevina Garnetta a Paula Pierce, kteří byli v roce 2013 už za zenitem své kariéry, ale evidentně oním správným krokem nebyl. Nets přišel hodně draho, protože se vzdali tří „picků“ v budoucích prvních kolech draftu, a poté, co experiment s veteránskými hvězdami nevyšel, měli totálně svázané ruce. Nutně přišel propad ke dnu Východní konference.
Související obsah
Dvojice Sean Marks (generální manažer) a Kenny Atkinson (hlavní kouč), která převzala tým v roce 2016 (rok předtím, než ho Prochorov prodal novému majiteli Josephu Tsaiovi), dokázala během několika sezón naprosté zázraky. Přestože Nets nemohli spoléhat na špičkové mladé talenty z draftu a naopak nebyli schopni koupit žádnou superhvězdu, začali stoupat zpátky nahoru.
Atkinson dokázal týmu vtisknout správnou kulturu, pracovní morálku a soudržnost, a s hráči, kteří v NBA neměli jméno, a ani nebyli považováni za potenciální hvězdy, dokázal udělat ohromný vzestup – kdo by si pomyslel, že s osou týmu ve složení Caris LeVert, Spencer Dinwidie, Joe Harris nebo Jarrett Allen budou Nets schopni v loňském roce postoupit po třech neúspěšných letech až do play-off?
Skutečnost byla ovšem zatím poněkud jiná. Ano, Nets jsou ve slabší Východní konferenci na cestě do play-off i se zápornou bilancí, ale atmosféra v týmu a kolem něj se změnila. A nedá se říct, že k lepšímu. Kyrie Irving měl opět sérii zdravotních problémů (zdaleka ne poprvé v kariéře) a odehrál jen 20 z celkem 64 zápasů. To, co ale bylo hodně křiklavé, Nets hráli bez něj lépe než s ním.
V oněch 20 zápasech dosáhli bilance jen 8/12, ve zbývajících bez Irvinga 22/22, což bylo obdivuhodné a někteří lidé v NBA mluvili o tom, že by Atkinson měl dostat nějaké hlasy jako Kouč roku. Dosáhnout s tak oslabenou sestavou (bez Duranta a Irvinga, a také dlouho i bez LeVerta, který kvůli zranění vynechal 25 zápasů) takovéto bilance bylo skutečně obdivuhodné. Jenže místo toho byl kouč Atkinson vyhozen.
Je pochopitelně jasné, že v současné době se málokdy dělají takovéto zásadní personální změny, aniž by to vedení klubu nějakým způsobem „konzultovalo“ se svými superhvězdnými hráči. A dost zasvěcených lidí si myslí, že na Atkinsonově odchodu má podíl hlavně Irving, který by chtěl mít údajně na lavičce Tyronna Lua, pod kterým získal titul v Clevelandu.
Ať už je pravda jakákoli, zdá se, že Nets se přiklonili k tomu přizpůsobit všechno svým superhvězdám, místo toho, aby se superhvězdy pokusily přizpůsobit systému a stylu kouče. To samozřejmě má svou logiku, a možná, že Durant a Irving skutečně dovedou tým v příštích letech tam, kam všichni v Brooklynu chtějí. Ale na druhou stranu kvůli tomu Nets bourají něco, co do této doby fungovalo výborně. A Irvingovo působení v Bostonu ukázalo, že není takovým lídrem na palubovce a v šatně, aby dokázal dovést tým až na vrchol – stačí se podívat, jak dobře a uvolněně hrají Celtics po jeho odchodu.