Hokejový brankář Dominik Hašek je bezpochyby jeden z nejslavnějších českých hokejistů. Do paměti se všem fanouškům vryl při vychytaném zlatu na olympijském turnaji v Naganu. Pro web Nova Sport se dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru svěřil, jak to má aktuálně s firmou, kdy se chce stát prezidentem a proč je naštvaný na Vladimíra Růžičku.
Jak se Vám daří Dominiku?
Dobře, nestěžuji si. Nemusel jsem řešit žádné zdravotní problémy a to je nejdůležitější. Mám takový běžný život. Nicméně restrikce, které jsou, se dotýkají každého. U mě je to s firmou.
Jak na tom tedy Vaše firma je?
Po tom těžkém začátku roku se nám začalo v létě dařit. Myslel jsem si, že to tak bude pokračovat i nadále, ale bohužel nařízení se dotýkají i našeho byznysu. Díky tomu máme propady o 70 procent dolů. Bolí to.
Jak dlouho jste schopni v tomto režimu fungovat?
My se budeme snažit dál rozvíjet. Nicméně, kdyby tato situace měla třeba pokračovat celý příští rok, tak si to dál nedovedu představit. Snažíme se připravit na následující období, jako by mělo být normální, tak uvidíme.
Když už je řeč o restrikcích. Co vy jako sportovec říkáte na to, že lidé nemohou víceméně sportovat?
Vezmu to ze tří částí. První je ohledně firmy. Ta je totiž ve velkém zaměřená právě na sport, takže to bolí firmu. Druhá věc je ta, že osobně stále hraji amatérský hokej. Což je nepříjemné, protože vám mizí radost ze života. Každý týden se scházíme s klukama a teď nemůžeme. A poslední věc je mládež. Ta totiž ztratí skoro celý rok. Myslím si, že hokej je skoro nejvíce postižený touto situací, protože prakticky každý další sport se dá alespoň částečně trénovat venku, ale u toho hokeje to prostě nejde. Ten led potřebujete.
Bývalý hokejista Michal Broš nedávno zveřejnil video, kde demonstroval absurdní nařízení. Nákupní centra jsou otevřená, haly pro hokejisty zavřené. Tak šel s kamarády trénovat tam. Co na to říkáte?
Já myslím, že je dobré poukazovat na negativa, která ta opatření nesou. Popravdě se ale moc nechci k tomuto tématu vyjadřovat, protože nejsem expert na rozšiřování virů. Pokud něco kritizuju, tak to jsou věci, kterým rozumím a toto zrovna není ten případ.
Dominiku, zvažujete stále kandidaturu na prezidenta?
Stále platí, že kandidovat chci. Ale zatím se potřebuji věnovat firmě. Myslím si, že není správný, abych dělal obě profese najednou. Nicméně je to stále v mém zájmu, ale neplánuji to pro následující období. Takže ano, chci stále být prezidentem.
Pojďme se přesunout k hokeji. Je aktuálně na světě nějaký brankář, který má podobný styl chytání, jako jste měl vy?
Já vás asi zklamu. Já už na hokej moc nekoukám. Občas se podívám na nějaké sestřihy, ale to je všechno. Teď, jak se hraje před prázdnými tribunami, mě to nebaví. Nicméně ten dnešní styl hokeje se opravdu změnil. Připadá mi nudný a jsem rád, že jsem mohl chytat v době, kdy jsem se v brance mohl vyřádit.
Takže by podle vás už neobstál?
Skluzy, jako jsem dělal já už nikdo nedělá. Prováděl jsem i různé šipky a podobně. Kluci jsou dnes učení, aby byli trpěliví a vyčkávali, takže něco z toho by obstálo, ale ne všechno.
Nelákalo Vás po ukončení kariéry Buffalo, abyste tam třeba trénoval v rámci realizačního týmu?
Těch nabídek jsem měl hodně, ale prakticky jsem strávil na ledě celý život. Já si rád zahraju amatérskou ligu, ale není to něco, čemu bych se chtěl věnovat.
Co říkáte na to, že Jaromír Jágr stále hraje?
Jarda je legenda a hráč, který má neskutečný talent. Myslím si, že aktuální situace mu může hodně ublížit. On potřebuje být stále na ledě, aby držel krok. Ale smekám klobouk dolů, že stále hraje. Český fanoušek musí mít radost, že se na něj může podívat.
Vy jste ukončil několikrát kariéru. Nepřemýšlel jste po tom posledním konci, že se zase vrátíte?
Uvažoval, ale už tam nebyl moc zájem. Takže tato situace mi potvrdila definitivní ukončení.
Dominiku, vy jste chytal na Olympijských hrách v Naganu, kde jste získal zlato. O čtyři roky později jste vypadli s Ruskem ve čtvrtfinále a na dalších hrách v Turíně jste se zranil hned v úvodním zápase. Nemrzí vás, že jste nemohl zopakovat podobnou pohádku, jako byla olympiáda v roce 1998?
Já si pamatuju, že mě hodně štvalo, že mi Vláďa Růžička nedal šanci na olympijských hrách v roce 2010! (V té době měl Hašek 45 let – pozn. redakce). Měl jsem dobrou formu, vyhráli jsme titul s Pardubicemi, dostal jsem individuální ocenění, ale Vláďa mě do nároďáku nevzal. Říkal jsem si, že na to ještě mám, ale bohužel takové bylo rozhodnutí trenérů.
