Novou posilou české reprezentace se stala talentovaná bobistka Patricia Tajcnárová. Jednadvacetiletá sportovkyně je původem Slovenka, zanevřela na tamní svaz, který jí neposkytl dostatečné zázemí. V létě se proto rozhodla změnit dres. V rozhovoru pro TV Nova bývalá fotbalistka poodkrývá svůj ojedinělý příběh a vysvětluje, proč se rozhodla reprezentovat právě Česko.
Od svého mládí Tajcnárová tančila, lyžovala a před odchodem do ledového koryta dokonce hrála fotbal jako brankářka za ženský tým FC Petržalka. Její prastrýc Rudolf Tajcnár byl úspěšným československým hokejistou, který v roce 1972 vyhrál mistrovství světa. Tajcnárová s oblibou říká, že 'ledová krev se dědí'. "V nitru jsem pořád mladá, křehká dívka, ale navenek působím spíš takovou mužskou silou," směje se rodačka ze Stockholmu, která se ve svých třech letech, po rozvodu rodičů, odstěhovala na Slovensko.
Nadějně rozjetou kariéru ve fotbalové brance ale nedotáhla. "Měla jsem spory s trenérem. Neustále mi vyčítal, proč kličkuju ve vápně, i když jsem kvůli tomu nikdy gól nedostala. Pak mě přestal zvát do reprezentace úplně a já ztratila motivaci," líčí Tajcnárová, která jako jedna z mála sportovkyň vyměnila kopačky za ledové koryto.
Jak se k nečekané změně odvětví dostala? "Oslovil mě jeden bývalý bobista. Měla jsem asi 50 kilo, nezvedala žádné váhy, ani neuměla pořádně běhat. Ze začátku jsem se musela hrozně moc věcí naučit. Ale naštěstí mám dobrého trenéra, který mi nonstop pomáhá. "Jdeme dobrou cestou, protože už se na startu mohu porovnávat třeba s dívkami, které byly na olympiádě," popisuje 21letá sympatická závodnice.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Začátky ve více než 170kilovém bobu obrečela, ale nevzdala se a dál jde za svým snem. "Po první jízdě v bobu jsem se rozplakala a vyčítala jsem si, do čeho jsem to vlezla. Nechtěla jsem pokračovat, ale byly jsme v Lotyšsku, všechno už bylo zaplacené, nemohla jsem jen tak říct: 'Tak ahoj, jedu domů.' Když si tělo zvyklo na přetížení a rychlost, tak hrozné už to nebylo. Ani nevím, jak jsem se do toho sportu zamilovala," usmívá se Tajcnárová.
Po minulé sezoně prožila turbulentní období. Na Slovensku jí svaz házel klacky pod nohy. Nejprve požadoval, aby si koupila vlastní bob a přivedla sponzory, a když to Tajcnárová splnila, chtěli po ní, aby se vzdala všech nároků na odměny a honorář. "Na to jsem nemohla přistoupit," říká. A poprvé navázala kontakt s českými barvami.
"Minulou sezonu byl na každém výjezdu i český tým a moc mi pomáhal. Celé to vzniklo náhodou. Na mistrovství světa juniorů ve Winterbergu mě viděl jeden český trenér. Tehdy mě oslovil, jestli bych nechtěla jezdit za Česko, protože věděl, že na Slovensku jsem to neměla jednoduché," popisuje Tajcnárová. "Tehdy jsem to neřešila, ale někdy v dubnu jsem zjistila, že na Slovensku to nemá žádnou budoucnost. Zaplaťpánbůh stojím tady a mohu reprezentovat Česko," dodává.
V Česku si Tajcnárová vyřídila přechodný pobyt a může reprezentovat v závodech Evropského poháru. "Mám tu rodinu a bratra. Do budoucna chci získat občanství, abych mohla závodit ve Světovém poháru a taky na olympijských hrách. Věřím, že mám co nabídnout, a olympiáda v roce 2026 je podle mě splnitelná. Snad mi jako sportovci udělí nějakou výjimku a české občanství brzy získám," věří 21letá bobistka.
Česko tak bude mít historicky vůbec první pilotku v monobobu, což je disciplína, kde si závodnice samy bob roztlačí, a pak dořídí až do cíle. Čím by měla Tajcnárová svým soupeřkám zatopit? "Jsem docela vysoká a mám dlouhé kroky. Tam, kde mi stačí udělat jeden, musí ostatní děvčata udělat dva nebo tři. Dokážu tím hodně získat. Věřím, že se budu dál zlepšovat," uzavírá nová česká posila v ledovém korytu.