Když Tomáš Nosek hrál v NHL, přemýšlel, že s hokejem skončí, aby se mohl naplno věnovat synovi Patrikovi, kterému lékaři diagnostikovali autismus. Nakonec zůstal i proto, že díky pojištění v NHL měla rodina v USA přístup k péči, kterou syn potřeboval. V podcastu Branky, děti, rodiče vítěz Stanley Cupu otevřeně popsal, jakou radost měla rodina z prvních vět i jak ho zasahovalo, když si lidé Patrikovo chování vykládali jako nevychovanost.
„Měl jsem myšlenku, že skončím kvůli němu, nebudu lhát,“ přiznal Nosek v podcastu Branky, děti, rodiče. V NHL nastupoval ve čtvrté formaci, na ledě netrávil tolik času, kolik by si přál, a při výjezdech býval i týden pryč. Manželka mezitím často zůstávala s oběma syny sama. Napadlo ho, že hokej zabalí, nebo že se rodina vrátí do Česka dřív.
Nakonec převážilo to, co díky práci v NHL mohl synovi zajistit. Podle Noska rodina díky zdravotnímu pojištění za péči jen zřídka doplácela a mohla využít logopedii i další terapie.
„Jsem rád, že jsme tam vydrželi,“ řekl. Když pak s Floridou vyhrál Stanley Cup, mezi nejsilnější vzpomínky pro něj nepatřila jen samotná trofej. Těšil se hlavně na chvíli, kdy za ním na led přijdou manželka a oba kluci.
Oba Noskovi synové se narodili v Las Vegas a jejich prvním jazykem byla angličtina. U staršího Patrika si rodiče začali všímat rozdílů oproti vrstevníkům kolem dvou a půl let. Obrátili se na odborníky, ale Noskovi podle jeho slov trvalo až do synových čtyř nebo pěti let, než situaci naplno přijal. „Nejtěžší bylo to si to přiznat a nalít si čistýho vína, že prostě to bude běh na dlouhou trať,“ vzpomínal.
„On do pěti let skoro neřekl ani slovo.“ Až během posledního roku na Floridě začal Patrik spojovat anglická slovíčka a občas z nich složil větu. Na delší rozhovor to podle Noska zatím není, syn už si ale dokáže říct, co chce, co ho trápí, nebo slovy vyjádřit, jak se cítí.
Po návratu do Česka přišla další změna. Patrik byl zvyklý mluvit anglicky a v angličtině do té doby probíhala i logopedie. Teď se učí česká slova, aby se domluvil s babičkami, a s řečí s ním doma pravidelně pracuje maminka. Rodina zároveň získala pomoc, která jí za oceánem chyběla. Zatímco v Americe si rodiče občas museli zaplatit chůvu, v Pardubicích mohou zavolat prarodičům nebo přátelům.
Nosek popsal, že Patrik někdy vydává opakované zvuky, třeba i v restauraci nebo na místě, kde ostatní čekají ticho. Rodiče ho přesto berou mezi lidi. Nechtějí, aby kvůli reakcím okolí přestal chodit ven. I širší rodině přitom museli vysvětlovat, že když Patrik na pokyn nezareaguje, nemusí to znamenat, že schválně neposlouchá.
Na otázku, jak reaguje, když mu někdo řekne „vychovejte si ho“, Nosek odpověděl, že dřív ho to hodně mrzelo. Dnes poznámku raději přejde. „Já se spíš soustředím na to, aby on byl v pohodě,“ vysvětlil.
Patrik má rád čísla a pamatuje si i ta, která by jiní dávno zapomněli. Nosek vyprávěl, že když po roce znovu přijeli na léto do Česka, jeho syn si ještě pamatoval čísla autobusů i to, kam jezdí. Zná také číslo na tátově dresu. V NHL mu mával hned zpoza plexiskla, ačkoli samotný zápas ho podle Noska moc nezajímá. „Vydrží jednu třetinu, ale musí mít popcorn,“ řekl s nadsázkou.
Doma zase někdy stačí, aby Patrikovi něco řekl mladší bratr. Co se rodičům nedaří, zvládne podle Noska Matyáš jednou větou. Patrik chce řadu věcí dělat sám, i když mu to trvá. Naučil se obléct i vyčistit si zuby. Právě v těchto každodenních pokrocích vidí rodiče naději, že jednou bude co nejvíc soběstačný. A Nosek říká, že se neučí jen syn: on sám se díky němu naučil větší trpělivosti.
„Kdyby to měl být jenom jeden člověk, jeden táta, kterej si to poslechne a bude se potom cítit líp, že v tom není sám, tak za to budu rád,“ vysvětlil, proč na rozhovor kývl.
Sledujte Nova Sport na Oneplay.cz