Už jen dny zbývají do chvíle, kdy v neděli 16. března v melbournském Albert Parku v Austrálii poprvé v nové sezoně zhasnou všechna červená světla na startovním roštu a naplno se rozpoutá boj o nového světového šampiona v nejprestižnější motoristické disciplíně. Diváci TV NOVA a GALAXIE SPORT budou opět u toho, ale ještě než se rozeřvou motory monopostů, nahlédněme spolu do historie Formule 1.
Nápad starý víc než století
Závodit v automobilech člověka napadlo krátce poté, co Karl Benz s Gotliebem Daimlerem sestrojili první vozidlo, které k pohybu nepotřebovalo žádnou tažnou sílu. A už v roce 1895 se první automobily postavily na startovní čáru závodu z Paříže do Bordeaux. Půměrná rychlost vítěze tehdy dosáhla „úctyhodných" 24 kilometrů za hodinu. Mimochodem dnes jezdci F1 v nejrychlejším závodě sezony v italské Monze dosahují průměrné rychlosti více než desetkrát vyšší.
Automobilové závody pak až do 2. světové války získávaly čím dál větší oblibu, na seriál zvaný Formule 1 se ale čekalo až do roku 1950. Historicky první Velká cena pod hlavičkou mistrovství světa F1 se jela 13. května v britském Silverstone na trati, která po modernizaci slouží dodnes. Na start se postavilo 21 vozů, prvním vítězstvím v dějinách F1 se mohl pochlubit Ital Guiseppe Farina s vozem Alfa Romeo 158. Bylo mu 44 let, triumfoval přímo před zraky britské královské rodiny, a nakonec se stal i celkovým vítězem šampionátu. Seriál F1 ve svém prvním roce sestával ze šesti závodů, kromě Velké Británie se jelo ještě v Monaku, Švýcarsku, Belgii a Francii. V USA soupeřili pouze zámořští jezdci, i když i jejich výsledky se do šampionátu započítávaly. Poslední závod sezony pak hostila italská Monza. Farina si v něm zajistil titul i díky tomu, že jeho největší soupeř a později pětinásobný mistr světa Argentinec Juan Manuel Fangio závod nedokončil kvůli zaseknuté převodovce.
50. léta - Fenomén Fangio
S největší razancí vstoupily do nového seriálu italské stáje. Z počátku formulím vévodila Alfa Romeo, ta ale po dvou letech skončila, brzo ji však nahradil tým, který udává směr soutěže dodnes - Ferrari. To do svých řad v roce 1956 získalo i tehdy již trojnásobného mistra světa Argentince Juana Manuela Fangia. Do kokpitu usedl poprvé v osmatřiceti letech, loučil se v šestačtyřiceti. Během osmi let ve Formuli 1 dokázal celkem 51 startů přetavit ve 24 vítězství. „Byl znám jako tím, že umí vyhrát závod nejnižší možnou rychlostí. Přestože byl starší než soupeři, byl úžasně vytrvalý," píše o první velké osobnosti šampionátu v Encyklopedii Formule 1 Bruce Jones.
Hned dva významné milníky přinesl rok1953 a oba jsou spojeny s Argentinou. V Buenos Aires se poprvé jelo v plném jezdeckém obsazení i mimo Evropu , poprvé ale při Formuli 1 umírali lidé. Pod kola Farinova vozu skočil neukázněný divák, dalších osm jich zemřelo při následné hromadné havárii.
Koncem 50. let ale italské stáje vyklízí prostor na špici pelotonu Britům. Důvod? Anglický konstruktér John Cooper přichází s revoluční změnou stavby vozu, když motor posouvá až před zadní nápravu. Tak tomu už zůstane...
60. léta - Změna tvaru vozů
Největší událostí 60. let byl ve Formuli 1 odklon od původních tvarů závodních vozů. V roce 1968 se objevují první aerodynamické prvky a vozy brzo získávají podobu, jakou v mírných úpravách známe dnes, tedy s předními i zadními přítlačnými křídly. Původní počet sedmi závodů se do roku 1969 rozrostl na 11 a ze soutěžních stájí se stávaly čím dál tím větší „továrny" na okruhové speciály. Vládu nad Formulí 1 definitivně převzali na další léta Britové, kteří za osm sezon urvali šest jezdeckých a stejný počet konstruktérských titulů.
60. léta ve Formuli 1 ale začala znovu tragédií. Při Velké ceně Itálie v Monze v roce 1961 hned v 1. kole skončil svůj život Němec Wolfgang von Trips. Spolu s ním zahynulo i 12 diváků.
Poprvé také do konečného účtování zasáhla ryze soukromá stáj. Všem automobilkám, které tou dobou již měly ve Formuli 1 hlavní slovo, vypálil v roce 1966 jak v mistrovství světa jezdců, tak i v Poháru konstruktérů rybník Australan Jack Brabham se stejnojmenným vozem ryze vlastní konstrukce i výroby. Od té doby to dokázal už jen Bruce McLaren.
Vítězové MS Formule 1 v letech 1950 - 1969
1950: Guiseppe Farina (Itálie) Alfa Romeo
1951: Juan Manuel Fangio (Argentina) Alfa Romeo
1952: Alberto Ascari (Itálie) Ferrari
1953: Alberto Ascari (Itálie) Ferrari
1954: Juan Manuel Fangio (Argentina) Maserati/Mercedes
1955: Juan Manuel Fangio (Argentina) Mercedes
1956: Juan Manuel Fangio (Argentina) Ferrari
1957: Juan Manuel Fangio (Argentina) Maserati
1958:Mike Hawthorn (Velká Británie) Ferrari
1959: Jack Brabham (Austrálie) Cooper-Climax
1960:Jack Brabham (Austrálie) Cooper-Climax
1961:Phil Hill (USA) Ferrari
1962: Graham Hill (Velká Británie) BRM
1963: Jim Clark (Velká Británie) Lotus-Climax
1964: John Surtees (Velká Británie) Ferrari
1965:Jim Clark (Velká Británie) Lotus-Climax
1966: Jack Brabham (Austrálie) Brabham-Repco
1967: Denny Hulme (Nový Zéland) Brabham-Repco
1968: Graham Hill (Velká Británie) Lotus_Ford
1969: Jackie-Stewart (Velká Británie) Matra-Ford
Vítězové Poháru konstruktérů - MS týmů
1958: Vanwall
1959: Cooper
1960: Cooper-Climax
1961: Ferrari
1962:BRM
1963: Lotus
1964: Ferrari
1965: Lotus
1966: Brabham
1967: Brabham
1968: Lotus
1969: Matra
V dalším díle se podíváme na 70. a 80. léta ve Formuli 1 a na éru Nikiho Laudy
Použité zdroje: Jones, Bruce: Encyklopedie formule 1, Brümmer, Elmar: Formule 1
