Do nepříliš vzdálené minulosti se vypravíme v závěrečném dílu našeho seriálu o historii F1. Zavzpomínejte na takové legendy, jako byl Ayrton Senna nebo Michael Schumacher
90. léta - Smrt císaře, nástup krále
Jaká by byla devadesátá léta ve Formuli 1 kdyby v roce 1994 při Velké ceně San Marina nezahynul možná nejlepší jezdec všech dob Brazilec Ayrton Senna? A stal by se Michael Schumacher skutečným králem F1 kdyby Senna žil a závodil dál? Mnoho odborníků se domnívá, že Senna byl vůbec nejtalentovanějším a nejlepším jezdcem F1 všech dob. „Byl to nejrychlejší závodník, jaký kdy spatřil světlo světa," potvrzuje v Encyklopedii Formule 1 Bruce Jones. Možná má pravdu, to už ale nikdy nezjistíme. Sennův život trojnásobného mistra světa vyhasl poté, co v Imole narazil v plné rychlosti do zdi. Byl to vůbec divný závod. Jen o den dříve zahynul v kvalifikaci Roland Ratzbenberger a další dva jezdci unikli jen o vlásek těžkým nehodám. Podle některých svědků Senna dokonce den před závodem předpověděl svou smrt, přesto do kokpitu Williamsu, kam přes sezonou přestoupil od McLarenu, usedl.
Odchod Senny jen potvrdil konec vítězného období McLarenu. Závodník se po dvou letech půstu u chřadnoucí stáje rozhodl přejít ke v té době už vítězícímu Williamsu, v něm se už ale titulu nedočkal. Svou předčasnou smrtí navíc uvolnil cestu na trůn mladičkému Němci Michaelu Schumacherovi. Koho by ovšem v roce 1991 napadlo, že neznámý drzý Němec, který do té doby jezdil jen s cestovními vozy, jednou opustí F1 s rekordním počtem sedmi titulů v kapse? A přitom ho do soutěže přivedla náhoda. Belgický pilot Jordanu Grachot totiž po honičce s taxikářem skončil ve vězení a tým potřeboval narychlo sehnat náhradu. Schumacher zariskoval, nalhal vedení Jordanu, že trať dobře zná (před závodem ji ale projel jen na kole), a v kvalifikaci si vyjel 7. místo. Závod sice nedokončil, v dalším klání v Monze už ale bodoval a sáhl po něm Benetton.
První titul Schumachera
Svůj první titul mistra světa vybojoval Schumacher v tragickém roce 1994, i když právě tehdy si vysloužil pověst závodníka, pro kterého je fair play tabu. Už v Silverstone si vysloužil podmínečný zákaz startu ve dvou závodech za to, že v zahřívacím kole předjel vedoucího muže startovního pole Damona Hilla, syna vítěze mistrovství světa z roku 1962. Sezona se vyvinula tak, že před posledním závodem v Austrálii měl Schumacher před Hillem jeden bod náskok. Šlo o všechno a když v polovině závodu Němec poškodil svůj vůz o zeď a zdálo se, že titul je pryč, Schumacher do předjíždějícího Hilla nekompromisně najel. Vyřadil ho tak ze hry a titul uchránil pro sebe. Hill se nakonec dočkal titulu až o dva roky později a stal se prvním závodníkem, který dokázal vyhrát šampionát stejně, jako jeho otec.
Skutečným králem se ale Schumacher stal až po přestupu do Ferrari. Stal se jeho tváří a vyjel mu pět titulů v řadě. Teprve v dalších dvou letech našel stárnoucí a občas i chybující Schumacher přemožitele, nejmladšího vítěze F1 v historii Fernanda Alonsa.
Nástup Ferrari
Vraťme se ale na konec devadesátých let, který se nesl ve znamení soubojů znovuzrozených McLarenů a ze zapomnění se vracejícího Ferrari. Především rok 1998 nabídl málo vídaný souboj individualit - Miki Häkkinena v McLarenu a Michaela Schumachera v rudém voze. Vyhrál Fin a o rok později svůj triumf zopakoval. Nutno ale dodat, že mu k tomu Schumacher pomohl tím, že ve Velké Británii havaroval a kvůli zlomené noze vynechal část sezony.
Nové tisíciletí - Ferrari zastaveno Renaultem
Rok 2000 přinesl radost rudým vozům z Maranella - po jedenadvaceti letech se Ferrari dočkalo titulu. Zařídil jej Michael Schumacher a odstartoval tak ve F1 nevídanou sérii pěti titulů v řadě. McLaren mu k tomu dopomohl nespolehlivostí svých vozů, na které v roce 2001 neobvyklým způsobem doplatil Häkkinen. Při Velké ceně Španělska celý závod vedl a v posledním kole si jel s luxusním více než půlminutovým náskokem pro vítězství. Jenomže půl kola před cílem mu selhal motor a Fin mohl jen pozorovat, jak jej Schumacher předjíždí a raduje se z nečekané výhry. I to možná urychlilo Häkkinenovo rozhodnutí odejít z F1.
Na scéně je Kimi
U týmu Sauber se už ale rodil Häkkinenův nástupce. Byl jím krajan Kimi Räikkönen, již tehdy podle mnohých budoucí vítěz šampionátu. Další talentovaný Fin ale v McLarenu štěstí neudělal. Přetrvávající technické potíže ho připravily v roce 2005 o titul, který tak v dramatickém souboji získal mladičký Španěl Fernando Alonso. A protože si Räikkönen nepolepšil ani o rok později, rozhodl se McLaren opustit a přijal nabídku Ferrari. V dramatickém závěru posledního ročníku pak v jeho barvách získal vysněný titul.
Vítězové MS Formule 1 v letech 1990 - 2006
1990: Ayrton Senna (Brazílie) McLaren-Honda
1991: Ayrton Senna (Brazílie) McLaren-Honda
1992: Nigel Mansell (Velká Británie) Williams-Renault
1993: Alain Prost (Francie) Williams-Renault
1994: Michael Schumacher (Německo) Benetton-Ford
1995: Michael Schumacher (Německo) Benetton-Renault
1996: Damon Hill (Velká Británie) Williams-Renault
1997: Jacques Villenevue (Kanada) Williams-Renault
1998: Mika Häkkinen (Finsko) McLaren-Mercedes
1999: Mika Häkkinen (Finsko) McLaren-Mercedes
2000: Michael Schumacher (Německo) Ferrari
2001: Michael Schumacher (Německo) Ferrari
2002: Michael Schumacher (Německo) Ferrari
2003: Michael Schumacher (Německo) Ferrari
2004: Michael Schumacher (Německo) Ferrari
2005: Fernando Alonso (Španělsko) Renault
2006: Fernando Alonso (Španělsko) Renault
2007:Kimi Räikkönen (Finsko) Ferrari
Vítězové Poháru konstruktérů - MS týmů
1990: McLaren
1991: McLaren
1992: Williams
1993: Williams
1994: Williams
1995: Benetton
1996: Williams
1997: Williams
1998: McLaren
1999: Ferrari
2000: Ferrari
2001: Ferrari
2002: Ferrari
2003: Ferrari
2004: Ferrari
2005: Renault
2006: Renault
2007: Ferrari
Použité zdroje : Jones, Bruce: Encyklopedie Formule 1, Brümmer, Elmar: Formule 1
