Stručná historie vína a vinařství

Historie vinné révy a vinařství sahá hluboko do minulosti. Můžete tipovat, jak hluboko. Nebo si přečíst něco málo z historie oblíbeného nápoje.

Vinná réva patří mezi nejstarší kulturní rostliny a její stopy sahají až do druhohor, do doby před 150 miliony let. Přestože nelze vyloučit, že účinky zkvašených planých bobulí poznali naši předci v mladší době kamenné, první zmínky o vinařství jako takovém lze najít v historicky nedávné době – cca 10 000 let před naším letopočtem.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ SPECIÁLU VINAŘSTVÍ

PIJTE S MÍROU, PODLE VĚDCŮ SE VÁM VYHNE CUKROVKA

NA DRAŽŠÍM VÍNU SI VÍC POCHUTNÁTE

SPOTŘEBA VÍNA ROSTE, POČET EKOLOGICKÝCH VINAŘŮ TAKÉ
 

Vinařství se nejdříve věnovali lidé v okolí Kaspického moře a na Blízkém východě, v oblastech Iránu a Izraele. Nejstarší nalezené víno je staré přes 7 000 let, bylo nalezeno džbánu, který pochází z doby kolem roku 5000 – 5400 let před naším letopočtem. Réva se pak rozšířila do Babylonie, Egypta, Sýrie, dále do Číny, Palestiny a Řecka.

Rozkvět vinařství byl zaznamenán od roku 2700 před naším letopočtem, kdy byla réva pěstována na březích Nilu. Podle Egyptských faraonů víno pocházelo od boha kvetoucí vinice Osirise. Řekové nepochybují o tom, že bohem vína byl Dionýsos, který byl zároveň bohem veselí a dříve také úrody a plodnosti.

Řeckou révu a vína převzali Římané. Začali víno scelovat, mísit, ale také falšovat. Pití vína bylo společenskou záležitostí, víno bylo ředěno vodou a obsahovalo různá koření a aromatické látky. Díky expanzi Římanů se vinná réva a způsoby jejího pěstování dostaly do Německa, Francie, Španělska a mezi lety 276 – 282 před naším letopočtem i na naše území.

První významnější zmínka o víně je z období Velké Moravy - kníže Bořivoj dostal roku 892 sud moravského vína k narození syna Spytihněva a jeho žena Ludmila šířila vinnou révu na Mělnicku a poprvé použila víno při církevním obřadu. Vinařství a vínu se věnoval i její vnuk sv. Václav, který je označován jako nejvyšší perkmistr hor viničních.

Velkého rozkvětu dosáhlo vinařství za vlády krále Karla IV, který nechal dovážet révu z Burgundska a Rakouska a založit spoustu vinic kolem Prahy, Mělníka i Karlštejna. Stanovil pravidla pro zakládání vinic, jejich správu, osvobození od daní po dobu 12 let a určil tresty pro zloděje a vandaly, kteří by vinice ničili. Jeho nařízení přebírali i další panovníci až do dob Marie Terezie.

Na Moravě došlo k rozšíření vinařství s příchodem křesťanství v období Velkomoravské říše. Později mu napomáhaly klášterní komunity, například Premonstráti a Cisterciáci, kteří se usídlili na Velehradě roku 1205. Rozvoji vinařství přispěl i bratr Karla IV., markrabě moravský Jan Jindřich.

V době husitských válek došlo k úpadku vinařství, které bylo opětovně vzkříšeno za vlády Jagellonců na konci 15. století. I následující století za panování Habsburků bylo přínosné a vinice dosáhly zřejmě největšího rozmachu. V Čechách bylo přibližně 3 500 hektarů vinic a na Moravě až 20 000 hektarů.

Následná období byla však více problematická. Vínu neprospěla Třicetiletá válka (1618-1648), ani léta následující. Se střídavými úspěchy se dařilo víno znovu vyrábět, ale rozloha vinic se zdaleka nepřiblížila úspěšnému 15. století. Část révy zůstala opuštěna poté, kdy zemědělci přešli na pěstování výhodnějších průmyslových plodin. Zbytek v podstatě nepřežil nákazu révokazem po roce 1860.

Na lepší časy se nezablýsklo ani v době I. či II. světové války. Meziválečné období bylo trochu úspěšnější, poválečná doba a znárodnění přinesla sice větší množství vinic, ale ne vždy kvalitní víno. Z šedého průměru se české a moravské vinařství dostává v posledních dvaceti letech. Narůstá jak rozloha vinic, tak typová rozmanitost vín jako takových.