Jaké to je jezdit s pacienty mezi výstřely z kulometu?

Podívejte se na zpověď muže, který v den okupace vozil v sanitce zraněné, i když kolem hvízdaly kulky.

"Přijel jsem brzo ráno k liberecké radnici a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Všude se váleli lidé celí od krve a jen prosebně zvedali ruce. Tak jsem je začal nakládat, pomáhala mi i jedna žena. Až později jsme zjistili, že má sama průstřel zad," vzpomíná na začátek okupace Dieter Neumann, kterému bylo v šedesátém osmém roce 23 let.

"Lítaly kolem nás kulky z kulometů, které stříleli vojáci v tancích. Odvezl jsem zraněné do nemocnice a pak se ještě třikrát nebo čtyřikrát vrátil naložit další," doplnil bývalý saniťák.

"Odpoledne nám pak zase volali, že najel tank do podloubí a jsou tam zranění. Když jsme tam jeli, tak nám nad hlavami lítala letadla a bombardéry směrem na Prahu."

Jeden z největších šoků Dieter Neumann zažil ve chvíli, kdy potkal rodinu celou v černém. Po mrtvém příbuzném jim zbyla jen občanka se třemi průstřely.

Řidič sanitky zavzpomínal i na to, jak mu okupanti zastřelili kamaráda Zdeňka Dragouna, který šel v náladě z hospody a mával na přijíždějící okupační vojáky.