Chovám na vesnici tygra!

Není právě obvyklé, aby se domácím mazlíčkem stal tygr. Rudolf Hrubý z Dobelic u Moravského Krumlova jednoho takového má.

Jmenuje se Ezro, je mu dvanáct let a bydlí ve výběhu na zahradě hned vedle nosála Péti. Největší z tygrů – usurijský – je právoplatným obyvatelem vísky na Znojemsku. „Když byl malý, pouštěl jsem ho i volně po vesnici. Projíždějící řidiči prý hlásili na policii, že viděli v příkopu v Dobelicích tygra,“ směje se ještě dnes chovatel.

Jinak ale chov takového zvířete není právě jednoduchý. „Potřebuje denně tak pět kilo masa, nejlépe skopového nebo hovězího. Přiznám se, že dneska bych hodně zvažoval, jestli bych si takové zvíře znovu pořídil,“ přiznává Hrubý.

Tygr Ezro je ale jinak členem rodiny, i když do výběhu už si k němu jeho majitel netroufne. „Byl ochočený, ale pak jsem na něj chvíli neměl čas a on mi to nemůže odpustit,“ říká. Tygr ho sice poslouchá, nechá se i podrbat, občas ale také zaútočí. „Pozašívaný jsem snad všude,“ ukazuje Rudolf Hrubý „tygří“ jizvy.

Dobelická šelma je široko daleko atrakcí, a tak nemá jeho majitel o návštěvy nouzi. Tygr ale tak nadšený není. „Foťáky a kamery nemá rád,“ doplňuje majitel netradičního mazlíčka.