Vražda Anežky Hrůzové: Odsouzen byl nevinný. Kdo zabíjel?

110 let uplynulo od záhadné vraždy v Polné na Jihlavsku. Obětním beránkem se v procesu stal nakonec Žid Hilsner. Kdo vraždil doopravdy?

Ve středu 1. dubna uplyne 110 let od jedné z nejproslulejších českých vražd. Ta se odehrála v městečku Polná nedaleko Jihlavy a napomohla k velké vlně antisemitismu v Česku. Skutečný vrah přitom zůstává dodnes neznámý.

Podívejte se na Hilsnera, jeho rodinu a dokumenty k vraždě

Vražda devatenáctileté švadleny z Věžničky u Polné Anežky Hrůzové vzbudila ve své době celoevropský rozruch. Z činu byl následně obviněn mladý židovský pobuda z Polné Leopold Hilsner. Důvod? Místní byli od začátku přesvědčeni, že šlo o rituální vraždu.

"Anežka byla zavražděna v období Velikonoc, navíc byla podříznuta a tak se mezi lidmi začalo spekulovat o tom, že šlo o krvavý židovský rituál,“ říká ředitelka polenského muzea Marta Vomelová.

V českých zemích totiž v té době sílila vlna antisemitismu. "Atmosféra byla taková, že se čekalo na nějaký vhodný impulz, který by vlnu nenávisti vůči Židům naplno odstartoval. A tato vražda se všem hodila,“ míní i historik jihlavského archivu Vlastimil Svěrák.

Bez dlouhého vyšetřování a ověřování faktů tak byl z vraždy obviněn Hilsner a už v září roku 1899 stanul před soudem v Kutné Hoře, který mu udělil trest smrti oběšením.

Na jeho obranu se postavil tehdejší univerzitní profesor Tomáš Masaryk. Hilsner mu sice nebyl sympatický, Masaryk ale odmítal obvinění z rituální vraždy. Požadoval proto revizi procesu a té také nakonec dosáhl.

"Jenomže těžko říci, zda hovořit o úspěchu, protože Hilsner sice nebyl odsouzen za rituální čin, soud ho ale stejně znovu poslal na šibenici,“ připomíná historik pražského židovského muzea Michal Frankl.

Hilsnerův proces navíc přerostl hranice země a vyvolal v celoevropském měřítku téměř stejné reakce, jako o pět let dříve aféra francouzského židovského důstojníka Alfreda Dreyfuse. Ten byl obviněn z velezrady ve prospěch Německého císařství.

"To srovnání je na místě, protože oba případy rozdělily Evropu na dva znesvářené tábory - antisemitský a ten, který se Židů zastával. Rozdíl je v tom, že za Dreyfuse se ve Francii postavilo více lidí,“ říká Frankl.

Hilsner byl nakonec i podruhé odsouzen k smrti. Císař František Josef I. mu záhy trest zmírnil na doživotí a jeho nástupce Karel I. dokonce udělil Hilsnerovi milost. Po devatenácti letech za mřížemi byl Hilsner volný. Po propuštění žil postupně ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde v roce 1928 zemřel na rakovinu tlustého střeva.

Polnou záhy opustila i Hilsnerova rodina. "Matka Marie se synem Icikem se v roce 1901 odstěhovala do Velkého Meziříčí, kde si změnila příjmení na Himmelreichová. A v roce 1914 tu také zemřela. Icik byl v roce 1942 v transportu do Terezína, odkud se už nevrátil,“ vrací se k osudu rodiny badatel Klubu za historickou Polnou Jan Prchal.

Skutečný vrah Anežky nebyl nikdy dopaden. I po sto deseti letech tak zůstává její smrt záhadou. Podle posledních hypotéz je ale nejpravděpodobnější to, že byla náhodnou obětí sexuálního devianta, možná dokonce s nekrofilními sklony, který se v té době v okolí Polné pohyboval.