Bitva o Dien Bien Phu: tygr skolil slona

7. května 1954 porazila vietnamská armádu Francii v bitvě u Dien Bien Phu. Znamenalo to začátek pádu koloniálního impéria. Moderní armádu rozdrtili bojovníci z džungle.

Francie se po skončení druhé světové války pokusila o obnovení své koloniální moci. Ve Vietnamu se jim ale postavil mocný soupeř – komunističtí partyzáni z hnutí Viet Minh. Boje byly dlouhé a nepřinášely žádné konečné východisko.

Francouzští velitelé nebyli připraveni na partyzánskou válku v džungli. Nedokázali si připustit, že s protivníkem zkrátka nemohou bojovat tak, jak byli zvyklí. Také proto se rozhodli, že s Vietnamci svedou jednu velkou bitvu, kterou vyhrají.

Do týlu nepřítele

Pro uskutečnění plánu si vybrali vyvýšeninu Dien Bien Phu, místo v týlu nepřítele, na severu Vietnamu, nedaleko hranic s Laosem. V přilehlém údolí vedly zásobovací trasy Viet Minhu, které chtěli francouzští vojáci narušovat dělostřeleckou palbou a podnikat dílčí útoky do okolí. Stratégové doufali, že se Vietnamci nakonec rozhodnou pevnost dobýt a budou při tom na hlavu poraženi.

Plán byl problematický, na což Francouze upozorňovali třeba američtí spojenci. Francouzské jednotky vysazené na opuštěném ostrůvku uprostřed nepřátelského území se musely spoléhat výhradně na letecké zásobování. Sporný byl i zamýšlený cíl operace. Snad všem kromě francouzského velení bylo jasné, že jedna porážka Viet Minhhu válku neukončí.

Zdroj: oficiální zdroj

Francouzi trvali na svém a v listopadu 1953 vysadili na pahorek Dien Bien Phu elitní výsadkáře a jednotky cizinecké legie. Vojáci se opevnili, vytvořili tábor s betonovými bunkry, zákopy a opevněnými obrannými body. Ty se tyčily na okrajích tábora a vojáci jim dali ženská jména.

Přišel čas útoku

Francouzské předpoklady se naplnily a vše směřovalo k rozhodující bitvě, vietnamskému útoku. Samotná bitva o pevnost Dien Bien Phu trvala skoro dva měsíce. Vietnamský útok začal 13. března 1954. Francouzi ho očekávali, Vietnamci totiž pár dní před zahájením útočné operace evakuovali obyvatele údolí.

Souboj tygra a slona mohl začít. Tím tygrem byli vojáci Viet Minhu, ukrývali se v džungli a byli pohybliví a mrštní. Francouzi byli jako nepohyblivý slon, jehož osudem je postupné vykrvácení. Nepřítele viděli vždy až tehdy, když vystoupil z džungle a útočil.

Bitva začala 13. března po setmění. Vietnamci spustili masivní dělostřeleckou palbu. Na základnu dopadlo do rána devět tisíc granátů. Ty mířily převážně na severní (Gabrielle) a severozápadní cíp pevnosti (Beatrice). Beatrice padla během několika hodin. K rychlému vítězství Viet Minhu přispělo i to, že hned na začátku útoku zabila dělostřelecká palba dva důstojníky, kteří měli velet obraně opěrného bodu Beatrice.

Zdroj: oficiální zdroj

V následujících dnech se vedly krvavé boje o Beatrice. Vietnamci je vyhráli a téměř všechny obránce zabili. Francouzi se postupně museli stáhnout z některých opěrných bodů na okrajích pevnosti a přeskupit svou obranu. Život v pevnosti byl ovlivněn neustálým ostřelováním. To znemožnilo letecké zásobování a evakuaci zraněných přes den. Brzy ale byly příliš rizikové i noční přistání a starty letadel. Poslední zranění odletěli 26. března. Francouzi o mnoho strojů přišli.

První dva týdny bojů byly velice krvavé. Francouzi měli dvacet padlých a 76 raněných. Viet minh ztratil 350 mužů a měl tisíc zraněných. Vietnamci získali čtyři desítky zajatců. Na ostatní francouzské vojáky se pokoušeli zapůsobit prostřednictvím tlampačů a letáků. Vyzývali je k dezerci a slibovali za to, že ušetří životy dezertérů. Nemělo to ale žádný efekt.

Zdroj: oficiální zdroj

Život pod palbou

Francouzi doplňovali síly prostřednictvím výsadků parašutistů. Mohli proto podniknout protiútok, který jim vynesl znovudobytí několika opěrných bodů. Palba vietnamských dělostřelců ale neustávala. Podzemní nemocnice byla přeplněná, chirurgové pracovali bez odpočinku.

Vietnamci útočili podle taktiky „lidských vln“. Jejich útoky byly masivní, velitelé nebrali ohledy na ztráty na životech. I to byl rozdíl mezi útočníky a vyčerpanými obránci. Zatímco Vietnamci byli odhodláni položit život na osvobození země od koloniálních okupantů, velká část francouzských bojovníků byli příslušníci cizinecké legie. Do ní se stahovali buď dobrodruzi, nebo lidi, kteří měli v domovské zemi problémy.

Zdroj: oficiální zdroj

Do 6. května Francouzi na padácích doplnili přes čtyři tisíce mužů. To ale nemohlo pokrýt ztráty, které obránci do této doby utrpěli; měli přes patnáct set padlých a čtyři tisíce zraněných. Boje komplikovalo i deštivé počasí. V táboře byly kvůli dešti a bombardování sesuvy bahna, piloti měli v silném dešti problémy určovat parašutistům, kteří do Dien Bien Phu stále mířili, místo seskoku. Letadla navíc byla pod palbou.

Šestého května se Francouzům povedlo shodit z letadel 196 tun zásob. Část z nich ale dopadla mimo území, nad kterým měli Francouzi kontrolu, a zmocnil se jich Viet Minh. Počasí také umožnilo Francouzům masivní letecký útok na vietnamské pozice.

Protiletecké baterie Viet Minhu ukryté v džungli zůstaly němé. Nechtěly prozradit své pozice před rozhodujícím útokem. Jeho předehrou byla odpolední akce Vietnamců, kteří na tábor pálili ze všeho, co měli. Tábor byl v plamenech, bunkry se řítily, všude byly mraky prachu. Generální útok začal v devět hodin večer. Tábor odpověděl všemi zbraněmi, které v něm ještě zbývaly. Prudké boje se vedly celou noc.

Zdroj: oficiální zdroj

Adieu, Dien Bien Phu

Za úsvitu už jsou pozice Francouzů a Vietnamců promíchané, všude leží mrtví a zranění z obou stran. Obránci nemají munici ani muže na protiútok, bunkry se plní raněnými. Ti, kteří vyvázli bez zranění, jsou zajatí. Dien Bien Phu padlo, ale oficiálně nekapitulovalo. Francouzi jen prohlásili, že „přestávají klást odpor“. Zatímco Francouzi v hlavním velitelství ničí všechny věci a zásoby, o šest kilometrů dál opěrný bod Isabella stále bojuje. Konec je ale nevyhnutelný. „Vyhazujeme všechno do vzduchu, adieu,“ zní poslední zpráva, kterou Dien Bien Phu poslalo na francouzské velitelství v Hanoji.

Podívejte se na dobový dokument o bitvě:

Isabella se brání ještě několik hodin. Pálit přestává těsně po půlnoci osmého května. Pevnost Dien Bien Phu přestala existovat. Její obránci byli mrtví nebo zajatí. Jen malé skupince se povedlo probít obklíčením a dojít džunglí až ke svým. Den po pádu pevnosti Francie na ženevské mírové konferenci navrhla příměří a konec války v Indočíně.

Porážka u Dien Bien Phu symbolizuje konec francouzské koloniální éry v jihovýchodní Asii. Pro Vietnamce znamenalo vítězství de facto vyhnání Francouzů z kolonie, které říkali Indočína. Vietnamci o to bojovali skoro devět let. V tuhle chvíli ještě netušili, že jejich zemi čeká další krutá válka. Vítězství u Dien Bien Phu totiž znamenalo i nakročení k rozdělení Vietnamu na komunistický sever a jihovietnamskou republiku. To o deset let později zažehlo další válku, do které se zapletli Američani.