Sidecarcross na vlastní kůži

Zatrénovali jsme si se sidecarcrossovým speciálem, který se účastnil seriálů Mistrovství světa, Mistrovství Evropy a Mistrovství České republiky.

Díky sidecarcrossovým posádkám Tomášovi a Ondřejovi Čermákovým, Lukášovi Černému a Alešovi Březinovi, vn bma také díky Milošovi Černému, bývalému sidecarcrossovému závodníkovi, dnes především výrobci motorů JAWA 870 a staviteli kompletních závodních speciálů pro sidecarcross, jsme měli možnost vyzkoušet, jak se jezdí se špičkovou technikou této kategorie.

Zajímalo mě nejen svezení se sidecarcrossovým speciálem, ale také vyzkoušení českého jednoválcového motoru JAWA 870 o výkonu 75 koní, vyvinutého v podniku JAWA Divišov, kde se vyrábějí celosvětově proslulé plochodrážní motocykly.

Na trati

Vyrazili jsme tedy na trať a brzy se ukázalo, že sidecarcross je také ještě o něčem jiném. Není to jen o ovládání stroje řidičem a o vyvažování v zatáčkách spolujezdcem. Nezbytná je především dokonalá souhra posádky, vzájemná znalost reakcí toho druhého a předvídání všeho co přijde. Řidič nemůže strhnout soupravu do zatáčky když si není jist, že spolujezdec stihl zaujmout optimální pozici. Spolujezdec naopak nemůže plánovat své pohyby a přesuny když si není jist tím, co řidič v příštím zlomku vteřiny udělá. Po první jízdě jsem měl skoro pocit, že si ta veselá parta vsadila na to, jestli si takhle při pokusu o vyzkoušení sidecarcrossu redaktoři časopisu MOTOXPRESS natlučou, nebo ne.

Na snadných úsecích trati jsme byli schopni projíždět zatáčky i skoky na úplné začátečníky snad i nadějným tempem, jinde ale občas došlo k nedorozumění, které končilo až i nedobrovolným opuštěním trati. Jak tvrdě platí u sidecarcrossu, že neznalost neomlouvá, trest je okamžitý! Návyky z motocyklu i ze čtyřkolky jsou tu většinou špatně.
Třeba jen maličkost – před zatáčkou byla malá louže a bylo velmi snadné ji objet. Honza se už ale přemisťoval na vyvažování do zatáčky a netušil, že moje ruce automaticky zareagují na louži – nejsme tu přece na závodech, tak proč se zabahnit ještě před první fotkou? V tom okamžiku ale bylo třetí kolo snad metr nad zemí, ruce ihned zareagovaly správně, prásk s kolem o zem, ale už jsme byli mimo stopu, a tak radši do trávy, místa tam naštěstí bylo dost.

Jindy se boční kolo vzneslo, ani jsem netušil proč. Shodil jsem to nějak nazpátek, odbrzdil možný problém a až po jízdě mi Honza řekl, že v té chvíli trochu zazmatkoval a nestihl zaujmout správnou pozici.

Prostě sidecarcross není žádná legrace. Vzájemná zodpovědnost jezdce i spolujezdce snad za každý úspěšně ujetý metr je nečekaně zásadní a zavazující.

Řidič ovládá vozidlo, jehož těžiště je pohyblivé a parametry stability se rapidně mění podle toho, jak a v jakém čase reaguje spolujezdec. Proto z pohledu závodníků jsme se určitě jen tak ploužili po trati, ale ono to zkraje opravdu jinak nejde, hlavně když vám není jedno, jestli se někde vysypete do křoví nebo ne. Ale především – nenaučíte se to za pár tréninků. Od závodníků jsem se dozvěděl až ohromující časový údaj - že je prý považováno za obvyklé, že špičková, opravdu sehraná posádka mívá za sebou nejméně osm sezón.

Jan Čejchan
Vyšlo v časopise MOTOXPRESS, zkráceno