Tu-95: jaderný symbol studené války

Jaký stroj si představíte, když se řekne Studená válka? Symbolů mlčenlivého konfliktu bylo víc, ale žádný ho nevystihuje lépe než bombardér Tu-95.

Říkali mu Medvěd

Mamutí bombardér se čtyřmi motory dostal od armád NATO přezdívku Medvěd. A tomuto zvířeti se opravdu dost podobal. Robustní tvar, masivní konstrukce a především smrtonosné zbraně z něj dělaly vládce oblohy. 47 metrů dlouhý letoun s rozpětím křídel 50 metrů patřil k tomu největšímu, co se na nebi prohánělo. A jeho jaderný arsenál překonalo jen máloco…

Kopie Pevnosti?

Tu-95 pochází z konstrukční kanceláře Andreje Tupoleva. Ruská armáda se krátce po konci II. světové války rozhodla, že potřebuje velký mezikontinentální bombardér. Nejprve se pokoušeli vylepšit střední bombardér Tu-4, který byl kopií americké B-29. Posléze se však Tupolev rozhodl, že tento návrh požadavkům nevyhovuje. Proto roku 1951 navrhl, aby vznikl zcela nový bombardér s označením 95. Hlavním požadavkem na nový letoun byl jeho dolet: měl dosáhnout nejméně 8000 kilometrů bez dotankování – tato vzdálenost zaručovala, že bombardér dosáhne amerického pobřeží. Druhým požadavkem byla schopnost nést až 12 tun bomb.

Zdroj: oficiální zdroj

Aby se s těmito požadavky vypořádali, museli návrháři přistoupit k několika zásadním krokům. Konstrukce křídla nebyla problém, zato s motory se řádně potrápili. Žádné tehdejší turbovrtulové motory nedokázaly vyvinout dostatečný tah. Proto vyvinuli nové motory inspirované americkými Pratt and Whitney J57. Prototyp Tu-95 poprvé vzlétl 11. listopadu 1952, pilotoval ho tehdy Alexej Perelet. Armádě se stroj líbil, takže ho schválila. Sériová produkce začala v lednu 1956.

Spojené státy dlouho nebraly bombardér příliš vážně. Kvůli chybám rozvědky o něm měli hodně zkreslené údaje. Nejen, že mu dlouho říkali Tu-20, ale především výrazně podcenili jeho letové vlastnosti. Domnívali se například, že jeho maximální rychlost činí pouhých 644 km/h, což by z něj činilo báječný cíl pro stíhače. Ve skutečnosti však Tu-95 dosahoval rychlostí až kolem 900 km/h. Neznali správně ani maximální dolet – odhadovaných 12 500 km překonal o celých 1000 kilometrů.

Zdroj: oficiální zdroj

Tu-95 se ukázal jako vynikající stroj přístupný k mnoha úpravám a modernizacím. To je také důvod, proč vydržel ve výzbroji tří armád až do současnosti. Dnes ho vlastní nejen ruská a ukrajinská armáda, ale 10 strojů má i armáda indická. Měly by ve výzbroji těchto armád vydržet nejméně do roku 2015. Původně měly tyto bombardéry nést jaderné a vodíkové pumy, ale díky vývoji raketových sil (a především mezikontinentálních raket) se od této myšlenky postupně upouštělo. Modifikace sahají od pozorovacích letounů, přes protilodní raketové modely, až po civilní stroje.

Chladné konflikty

Model 95RT se stal jednou z ikon Studené války. Právě tento typ s výraznou boulí radaru byl často pozorován u amerického pobřeží. Pozorovací letka těchto strojů létala na vrcholu Studené války každý týden na mise kolem pobřeží Kuby. Vždy je při tom eskortovaly americké stíhačky. Z těchto letů existuje spousta natočených záběrů – američtí piloti ruské protivníky už znali a dokonce si vytvořili jakási nepsaná pravidla. Například ruští střelci v zadní věži vždy kanóny mířili vzhůru, aby dali najevo přátelské úmysly.

Zdroj: oficiální zdroj

Nesl jsem Cara

Speciálně modifikovaný Tu-95V nesl nejsilnější ruskou vodíkovou bombu pojmenovanou Car Bomba. Osm metr dlouhou, 27 tun vážící pumu svrhl 31. října 1961 na souostroví Nová země (Nóvaja Zemljá) v Severním ledovém oceánu. Výbuch měl sílu 57 megatun a gigantický hřib vysoký 64 kilometrů byl viditelný na vzdálenost tisíce kilometrů. Exploze byla tak silná, že vyrazila okna až ve Švédsku…
Car bomba byl nejsilnější zbraní, kterou kdy lidstvo vyrobilo. Naštěstí vznikl jen jediný exemplář a žádná taková puma se do výzbroje armád nedostala.

Zobrazit všechny fotky (4)

Nejznámější varianty:
 

Zdroj: oficiální zdroj	Tu-95/Tu-95M	Tento typ byl určený jako strategický bombardér dlouhého doletu. Měl útočit na cíle z velkých výšek. Nesl konvenční pumy o hmotnosti až 9000 kilogramů, byl vyzbrojený šesti kanóny AM-23 umístěnými ve věžích. Model Tu-95M byl o něco výhodnější, měl nižší spotřebu a tudíž unesl větší zátěž.
Zdroj: oficiální zdroj	Tu-95V	Tento typ byl určený k bombardování vodíkovými pumami.Do výzbroje armád se nerozšířil, sloužil jen k výcvikovým účelům. Zajímavé je, že byl vyroben ještě před tím, než vznikla samotná bomba.
Zdroj: oficiální zdroj	Tu-95K/Tu-95 KD	Tento model nosil jedinou raketu CH-20, která byla umístěná pod trupem. Patnáctimetrová střela nesla dvoumegatunovou hlavici, ale pro přílišnou váhu (12 tun) znesnadňovala letounu manévrovací schopnosti i dolet.
Zdroj: oficiální zdroj	Tu-95RTs	Tato varianta je specializovaná na elektronický průzkum. Tu-95-STs létal od 60. let, měl pozoruhodně přesné senzory a používal se především v námořnictvu. Ruská armáda jich používala 31.
Zdroj: oficiální zdroj	Tu-142/142M	Tento typ sloužil jako námořní průzkumný letoun. Podle mezinárodních smluv nejsou považovány za bombardovací letouny, takže se ve výzbroji armád udržely i přes odzbrojovací smlouvy.
Zdroj: oficiální zdroj	Tu95K-22	Tento typ bombardéru sloužil jako protilodní. Byl vybavený protilodními střelami a naváděcím radarem, omezená byla naopak dělová výzbroj. Tento letoun je dodnes velmi populární.