Zpravodajství

Bitva na Kalce – nejslavnější porážka Slovanů

Bitva na Kalce – nejslavnější porážka Slovanů
Zdroj: TN.cz

31. května 1223 rozdrtili Mongolové ruská vojska v bitvě na řece Kalce.

 

"Léta 6732 přitáhlo vojsko, o jakém dosud nikdo neslyšel: bezbožníci zvaní Tataři přitáhli do polovecké země.“ Tak popisuje předehru k bitvě na Kalce ruský rukopis ze 13. století.

 


Tato srážka byla vyvrcholením mnohem větší kampaně a jen malou ukázkou toho, co Mongolové ještě Evropě předvedou. Poté, co nejvyšší vůdce mongolských klanů Čingischán dobyl Čínu a Koreu, obrátil pohled na západ. Nechtěl tam vrhnout vojska jen tak naslepo, takže pověřil dva oblíbené vojevůdce Nojona Džebeho a Subutaje Bagatura, aby v čele průzkumné výpravy otestovali schopnosti západních válečníků. Čingischán dal každému generálovi jen jeden tumen – jednotku o 10 tisících mužích. I v tak malém počtu však dokázali Mongolové porazit mnohem silnější nepřátele. Nejprve smetli mocné říše na Kavkazu, pak se prohnali Gruzií a na severu Kavkazu narazili na říše Kumánů (neboli Polovců), Chazarů a Alanů.

 

 

Tyto kmeny nebyly schopné odolávat disciplinovaným nájezdníkům dlouho, takže Polovci vyslali poselstvo k mocným ruským knížatům. Nechme opět promluvit kronikáře: "Ti Polovci, kteří uprchli do ruské země, řekli ruským knížatům: ‘Jestli nám nepomůžete, budeme nyní pobiti, ale vy budete pobiti zítra.’ Byl uspořádán sněm všech knížat ve městě Kyjevě a knížata se dohodla: ‘Je lépe střetnout se s nepřítelem v cizí zemi než ve své.‘“ Přestože mezi Rusy a Polovci panovaly značně napjaté vztahy, společný nepřítel je sjednotil. Jak se knížata dohodla, tak udělala. Aby bylo spojenectví zpečetěné, nechal se polovecký kníže pokřtít. S velkou pompou se pak shromáždila armáda, jakou už Rus dlouho neviděla. Podle dobových pramenů se sešlo na 80 tisíc mužů. Dnešní historici jsou k těmto číslům skeptičtí, reálný počet bojovníků odhadují spíš na 30-40 tisíc.

 


První vyhrání z kapsy vyhání

 

Tažení začalo pro ruské oddíly zdánlivě dobře - kníže Daniil Volyňský obrátil část nepřátel na útěk. Ruští střelci tehdy vyslali na mongolské průzkumné oddíly několik salv šípů, Mongolové se raději stáhli. Úspěchem skončilo i druhé střetnutí, ve kterém Mstislav Haličský udeřil s tisícovkou jezdců na předsunuté oddíly tatarsko-mongolského vojska. V ruském vojsku panovala báječná nálada – to má být ten nebezpečný nepřítel, o kterém vyděšení Polovci špitají, že je ve spolku s ďábly? Vždyť Mongolové prchají, jen zahlédnou ruské korouhve! Tato sebedůvěra a podcenění nepřítele se měly Rusům rychle vymstít…

 

 

Rusové nepřítele pronásledovali po devět dní. Netušili, že ústup je jen předstíraný a že je Mongolové lákají do pasti. Džebe a Subutaj si totiž vyhlédli bojiště u řeky Kalka, nedaleko od Azovského moře. Zprávy o samotné bitvě jsou poměrně kusé, kronikáři si všímají hlavně činů jednotlivých bojovníků. Ale podle ostatních konfliktů té doby se můžeme domnívat, že rozhodující roli hrálo v porážce ruských vojů několik faktorů. Slovanská vojska neměla jednotné velení – každý kníže velel jen své jednotce, takže se pro Rusy bitva rozpadala v řadu izolovaných potyček. Zato Mongolové pracovali jako jedna armáda. S nejvyšší pravděpodobností v bitvě u Kalky Rusy nachytali na oblíbený trik, který si sehraná dvojka Džebe a Subutaj vyzkoušela už několikrát. Džebeho tumen se vrhl na nepřítele a po krátkém střetu ustoupil. Na nepřítele, který ho pronásledoval, se pak vrhl Subutaj s čerstvými vojáky. Tuto taktiku, která vyžadovala vynikající koordinaci, Evropané neznali a nebyli schopní se jí bránit.

 


Disciplína slaví úspěch

 

Prvním, kdo se obrátil na úprk, byli Polovci. Pak už začal masakr. Ustupující Polovci narazili na Černigovany, kteří vůbec netušili, že už bitva začala. Sevřená linie černigovských jezdců se rozpadla a toho využili Mongolové – zaútočili. Do toho jejich křídla začala ostřelovat zmatené oddíly Kyjevanů. Ruské linie se hroutily a některá knížata se dala na ústup. Porážku mohl snad ještě změnit ve vítězství příchod čerstvých jednotek Mstislava Kyjevského. Bohužel se kníže s 10 tisíci muži neodvážil jít do konfliktu s Mongoly a místo toho se stáhl do opevněného ležení. Tam odolával mongolským útokům po tři dny. Nakonec ho Mongolové dostali pomocí finty: Džebe mu slíbil, že když se vzdá, zaručí mu svobodný odchod. Zatímco křesťané byli zvyklí držet slovo, pro nájezdníky z východu nic neznamenalo. Vzdávající se muže pobili a samotného Mstislava brutálně umučili: rozdrtili ho lavicí, na které pak seděli a hodovali…

 

Zdroj: TN.cz

 

Výsledek bitvy se však neprojevil hned. Rusové ztratili na 50 tisíc mužů, mongolské ztráty byly minimální. V Kyjevě vypukla panika. Mongolové však jen vyplenili několik měst a vrátili se zpět na východ. Dobovým kronikářům to připadalo jako zázrak – proto také psali: „Bůh očekával křesťanská pokání a obrátil Tatary nazpět do zemí na východě.“ Pravou příčinou však byla únava mongolských jednotek, na západním tažení už strávily víc než tři roky a vojáci za tu dobu ujeli neuvěřitelných 8800 kilometrů.

 

Čingischán byl z úspěchu výpravy nadšený. Přesvědčil se, že na západě existují bohaté říše, jejichž vojska je možné poměrně snadno porazit. Mongolové po sobě na východě zanechali stovky špionů. Jejich služeb využili roku 1237, kdy se vojevůdce Subutaj na Rus vrátil. Tentokrát však v čele vojska o 120 tisících mužích. S nimi pak bez potíží Kyjevskou Rus dobyl…
 

tn.cz /kar
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

Důležité Události

Píše se na Deník.cz