O pospolitosti, sounáležitosti, soudržnosti – zkrátka jak umíme držet spolu. O tom bude sobotní téma v rámci seriálu Týden pro budoucnost. V našich příbězích jsme se podívali na sousedské vztahy a na to, jak umíme táhnout za jeden provaz.
Kolik stolů potřebujete? Tři? Stačí napsat do sousedské skupiny na WhatsApp a během chvíle se někdo ozve. Přesně tak funguje každodenní život v ulici Marie Rovenské v Karlových Varech. Komunita místních, kteří si říkají Rovenčata, si navzájem pomáhá bez nároku na odměnu.
„Tak jsem jim půjčil stoly a je prostě hotovo. Potřebujou stoly, tak jsem jim půjčil,“ popisuje jeden z místních obyvatel.
Sousedská výpomoc ale nekončí u stolů nebo zahradního vybavení. Lidé si půjčují nejrůznější věci, pomáhají si při organizaci akcí a pravidelně se setkávají. Když někdo něco potřebuje, často stačí jediná zpráva ve společném chatu.
Dobré sousedské vztahy pěstují také v brněnské Kamenné kolonii. Čtvrť s nezaměnitelnou atmosférou leží jen kousek od centra města, přesto si zachovala charakter malé uzavřené komunity.
Na jednom z místních dvorků se každý týden scházejí starousedlíci i novější obyvatelé. Společně si povídají, sdílejí zkušenosti a udržují sousedské vazby.
„Já si myslím, že je to prospěšné a příjemné pro všechny a přínosné i pro nás poslouchat jejich životní zkušenosti a jejich příběhy,“ říká Blanka Martinovská.
„Žiju tady od roku 1976, takže letos je to 50 let,“ dodává Jiřina Lacinová.
Kamenná kolonie vznikla za první republiky jako dělnická čtvrť. Dodnes ji tvoří zhruba 130 malých historických domků, které vytvářejí svébytnou osadu uprostřed města.
„Především je nádherné, že se tady všichni známe, potkáváme, vidíme se takřka denně a vznikají takové ty skutečně siločáry a ty vazby,“ popisuje Jaroslav Monte Kvasnica.
Podle místních právě osobní vztahy dělají z Kamenné kolonie výjimečné místo k životu.
„Zazvonit tady můžeme u kterýchkoli dveří, něco vypůjčit, nářadí, pytel cementu nebo nemáš vajíčko navíc?“ říká Ivana Hladká.
„Když potřebuju, já nevím, česnek nebo cokoliv jiného, tak vím, kam mám jít, a nikdy nejsem odmítnuta,“ přidává Jiřina Lacinová.
Pomoc ale přichází i ve chvílích, kdy ji lidé nečekají.
„Když jsme třeba byli nemocní doma s partnerem a s dětmi, tak mi zničehonic psala Blanka nebo někdo z dalších děvčat, že nám visí na brance toaletní papír, abychom nestrádali. To bylo pro mě absolutně top, že někdo myslí i na tyhle věci,“ vzpomíná Veronika Mičíková.
Právě podobné drobnosti podle místních dokazují, že dobré sousedské vztahy nejsou samozřejmostí. Tam, kde fungují, ale dokážou lidem výrazně zpříjemnit každodenní život.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz