Největší samurajská bitva skončila sebevraždou

Zdroj: TN.cz

4. června 1615 padlo japonské město Ósaka. Šogunát Tokugawa tak ztratil posledního nepřítele.

Japonské dějiny jsou plné krvavých bitev. Jen málokdy však teklo tolik krve jako při dobývání Ósaky. Boj o ósacký hrad ukončil konflikt, ve kterém zemřely statisíce Japonců. A především začal éru, která měla trvat dvě stě let.

Nejprve si představme ústřední postavy konfliktu, který vyvrcholil pádem Ósaky. Jak to tak v dějinách chodí, oba byli muži s velkými ambicemi. Iejasu Tokugawa se stal sjednotitelem Japonska. Tento obtloustlý a extrémně nevzhledný muž se od mládí dral přímo za mocí. Přestože pocházel z nevýznamného rodu, podařilo se mu získat téměř absolutní moc. Postupně porazil většinu konkurentů, obratnou diplomacií i výboji ovládl téměř celé Japonsko. Roku 1603 založil šogunát, pod jehož vládou shromáždil většinu země. Jedinou překážkou na cestě k tomuto cíli zůstával klan Tojotomi vedený Hidejorim Tojotomim se sídlem v Ósace. Tojotomi byl potomkem Hidejošiho, přezdívaného Opičák. Mladý Tojotomi ovšem nezdědil vladařské schopnosti svého otce, pokládá se za slabého, ale vzteklého vladaře.

Příčina konfliktu

Japonsko 16. století žilo válkami. Nejednotnou zemi ovládaly klany, císař byl slabý a jeho význam byl jen symbolický. Zemi dokázal krátce sjednotil až Hidejoši Tojotomi. Po jeho smrti měl vládnout jeho syn, ale protože nedosáhl potřebného věku, panovala za něj pětice regentů. Jedním z nich byl Iejasu Tokugawa. Ten usiloval o to stejné, po čem toužil Hidejoši – sjednotit Japonsko. Dokázal ostatní regenty odstranit a zpochybnil i moc mladého Hidejoriho Tojotomiho. Postupně ovládl téměř celé Japonsko, jen na Ósaku si zatím netroufal.

Zdroj: oficiální zdroj

Záminka jako z čítanky

Tokugawovi ležela nezávislá Ósaka v žaludku už dlouho. Záminkou k agresi se mu stalo, až když v Ósace pověsili nový zvon s nápisem: „Ať v zemi panuje mír a prosperita. Na Východě zdraví bledý měsíc a na Západě dává sbohem zapadajícímu slunci.“ Protože Tokugawova moc se opírala o východní provincie, pochopil tato slova jako výzvu. Hidejori pochopil, že spor vyřeší jen válka, proto začal najímat do služeb spoustu samurajů bez pána. To nemohl Tokugawa ignorovat: na podzim roku 1614 sebral armádu o 165 tisících mužích a vydal se na drzou Ósaku.

Hradba vs. střelný prach

Tokugawova armáda byla vyzbrojena moderními palnými zbraněmi, část mužů měla arkebuzy, za spřeženími se k nepřátelskému hradu přesunovalo na 300 kanónů. Ósaka se proti tomu mohla pochlubit jedněmi z nejpevnějších hradeb v Japonsku. Fortifikace byla zpevněna barbakány, které měly hrad chránit před dělostřelbou a dovolit obráncům výpady. Navíc měla Ósaka disciplinovanou a dobře vycvičenou posádku, která věděla, že není kam ustoupit. Tokugawa proslul jako muž, který je k zajatcům krutý a nesmiřitelný.

Zdroj: oficiální zdroj

Tokugawa zahájil tažení tím, že zničil pevnosti a vesnice v okolí ósackého hradu. K němu se dostal 4. prosince 1615. Většina obléhání spočívala v urputném boji o barbakán Sanada-maru. Bránilo ho sedm tisíc mužů, kteří ho dokázali proti přesile nejen udržet, ale dokonce několikrát úspěšně prorazily linie obléhatelů. Tokugawa se pak místo přímých útoků soustředil na pomalejší, ale jistější způsoby boje – nechal hrad ostřelovat a pokusil se ho podkopat. Nakonec nezvítězily zbraně, ale diplomacie. 22. ledna se Ósaka vzdala, když Tojotomi slíbil, že proti Tokugawovi už nepozvedne zbraň.

Mír netrval dlouho. Už v létě se Tokugawa doslechl, že Ósaka nabírá do armády nové posily a že oproti slibům nejen, že nezasypala příkop, ale dokonce posiluje fortifikace. Šogunova odpověď byla jasná - tato válka bude poslední. Tojotomi na nic nečekal a pokusil se vzít iniciativu do vlastních rukou. Sérií překvapivých útoků Tokugawu nejprve zaskočil, ale ne na dlouho. Protože vytáhl s armádou do pole, nemohl využít nejsilnější zbraně - ósackých hradeb. V několika drobnějších bitvách byl silnější armádou poražen, ale ustoupil do domovského hradu.

Zdroj: TN.cz

Kdo obklíčí obklíčeného?

Poslední bitva letního tažení se odehrála pár kilometrů od hradeb Ósaky. Bitva u Ten'nódži probíhala ve znamení chyb a zmatku. Tojotomi měl výrazně slabší armádu; proti 155 tisícům mužů Iejasua Tokugawy mohl postavit jen 70 tisíc vojáků. Obě armády se pokusily provést stejný manévr – snažily se obklíčit nepřítele. Bitva proto vypadala jako nějaký podivný tanec, při němž kolem sebe kroužili dva tanečníci připravení se zabít. Nakonec rozhodla náhoda, když odražená kulka z arkebuzy trefila jednoho z hlavních generálů ósacké armád. Nepomohl pak už ani příjezd samotného Tojotomiho v čele 20 tisíc mužů – bitva byla prohrána.

Smrt a mír

Tojotomi zemřel se ctí; ještě v průběhu bitvy stihl spáchat rituální sebevraždu seppuku. Jeho syn byl popraven, manželka spáchala sebevraždu a dcera dožila zbytek života v klášteře. Klan Tojotomi zemřel a Japonsko bylo sjednoceno. I když Tokugawa pro své cíle používal nevybíravé prostředky, nedá se mu upřít úspěch: systém, který založil, vydržel fungovat 250 let.