Drsní snipeři vypadají jako Yetti. Bez hejkalů ani ránu. VIDEO

Být správně zamaskovaný představuje pro snipera rozdíl mezi životem a smrtí.

Sniper se dá odhalit mnoha způsoby a sebemenší chybička ho může stát život. Základem maskování je proto vyhnout se základním chybám. Současně tuto znalost odstřelovač využívá proti nepřátelským sniperům.

Co snipera prozradí:

1/ Pohyb
Sniper se má co nejméně hýbat. Za světla je pohyb nejsnadněji rozpoznatelnou věcí, která přiláká oko pozorovatele. Čím rychlejší pohyb, tím je sniper odhalitelnější.

2/ Zvuk
Jestli je pohyb nejčastější příčinou odhalení snipera ve dne, pak hluk může za nejvíc zpozorování v noci. Hlas i tiché zvuky způsobené pohybem nebo výstrojí se nesou velmi daleko.

3/ Pach
Přestože čich není nejsilnějším lidským smyslem, odstřelovač se může snadno prozradit i pachem. Nepřirozený zápach vzbudí pozornost poměrně snadno. Sniper se proto musí obejít bez věcí, na které je dnešní člověk zvyklý. V akci nemůže využít luxusu repelentů proti hmyzu, mýdla nebo deodorantů, ale pochopitelně si ani nesmí zapálit.

4/ Detaily
Sniper musí znát dokonale svou výstroj. Musí vědět, jaká kamufláž je vhodná do odlišných podmínek. Neobejde se bez znalosti optiky, protože musí znát způsob, jak předměty vrhají stíny, jaké jsou kontrastní barvy a jak se vyhnout různým odleskům a třpytům. Stejně dobře jako výzbroj by měl znát přírodu. Sebelépe ukrytého snipera prozradí nečekané chování zvířat, která vyplaší. Podezřelý je hromadný vzlet ptáků i náhlé utichnutí zvířat v okolí.

Hejkal

Základním maskovacím prostředkem pro snipera operujícího v přírodě je hejkal. V anglicky mluvících zemích se mu říká ghillie. Jedná se o speciálně vyrobenou maskovací uniformu s nepravidelnými maskovacími vzory nebo sítí.

Na první pohled vypadá velmi neuměle a improvizovaně, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelně promyšlený systém na ochranu před odhalením. Hejkaly se začaly používat v 18. století, když si skotští lesníci vyrobili maskovací oděvy, které je skrývaly před pytláky. Vypadali v nich jako nějací skřítkové nebo strašidla – od toho také podivný název.

Hejkaly se vyrábějí z běžné polní uniformy otočené naruby. Protože jsou kapsy vevnitř, nepoškodí se při plížení jejich obsah. Přední část bývá často vyztužená, aby se materiál neopotřeboval.

Aby sniper vypadal opravdu nenápadně, je hejkal pokrytý našitými střapci a fáborky v přírodních barvách. V nejčastějším českém prostředí, tedy smíšeném lese, se jedná o pruhy asi tři centimetry široké a půl metru dlouhé. Součástí obleku je i doplnění větvičkami, listím a dalšími přírodními materiály, díky nimž se sniper stává téměř neviditelným.

Celý komplet musí být navíc maximálně pohyblivý, aby nebránil sniperovi v jeho práci. Nesmí mu však zasahovat do obličeje, aby neomezoval jeho vidění. Odkryté části těla se proto musí zamaskovat jinak – nejčastěji pomocí kamuflážních barev. Platí přitom, že tmavší části obličeje se zesvětlují a světlé se naopak ztmavují.

Více se o práci snipera dozvíte tady:

 Český sniper mine jen málokdy

Bílá smrt, nejlepší odstřelovač dějin

Jak trénují snipeři