Prsty východoněmecké STASI sahaly všude

STASI patřila k nejobávanějším zpravodajským službám. Z archivů se dostávají na světlo světa čím dál zajímavější zprávy o tom, co všechno dělala.

Tajná služba Německé demokratické republiky známá pod značkou STASI byla obávanou institucí, která měla na svědomí spoustu lidských životů. Ale teprve dvacet let po pádu komunismu zjišťují historici, jak daleko sahaly prsty jejích agentů. Přečtěte si o největších úspěších rudých agentů.

Studentské bouře pod taktovkou agentů?

Když v roce 1967 zastřelil policista Kurras při protestech studenta Benna Ohnesorga, všichni si tehdy mysleli, že je to typická ukázka práce západoněmecké policie. Při průzkumu archivů se však ukázalo, že Karl-Heinz Kurras byl spolupracovníkem východoněmecké komunistické tajné policie Stasi a také členem východoněmecké komunistické strany SED.

Studentova smrt vyvolala v Západním Berlíně v roce 1967 velkou vlnu studentských bouří, které nakonec vedly mj. ke vzniku ultralevicové teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF). Policista byl přitom agentem STASI pod krycím jménem Otto Bohl už od roku 1955. Podle historiků Helmuta Müllera-Engbergsa a Cornelie Jabsové agent předával tajné službě informace o emigrantech, uprchlících a únosech ze Západního Berlína i některé materiály americké tajné služby. Zda studenta zabil úmyslně, není jisté. V sedmnácti svazcích, které STASI na Kurrase vedla, je o incidentu jen kratičká zmínka: „Zničte veškerý materiál. Ukončete pro tuto chvíli činnost… Na události pohlížet jako na politováníhodný incident."

Náckové s rudou hvězdou v kapse

Zatímco ve Východním Německu se demonstrovalo, jak je komunistický režim vstřícný proti lidem celého světa, na západě agenti STASI organizovali demonstrace proti přistěhovalcům. Také falšovali důkazy o údajném vzrůstu antisemitismu a neonacismu v západní části rozděleného Německa. Například při procesu s Adolfem Eichmannem, který se konal roku 1961 v Jeruzalémě, vyráběli nenávistné dopisy od údajných západoněmeckých antisemitů: „Židáci, pořád jste nepochopili, že v Německu nemáte co dělat.“ Ty pak vzcházely ve východoněmecké novinách jako důkaz antisemitismu na Západě.

Podobné letáky vznikaly v dílnách STASI i proti tureckým přistěhovalcům. Agenti však dokázali infiltrovat i neonacistické organizace, které pak podporovali. Bývalý šéf východních agentů Markus Wolf se před nedávnem hrdě přiznal: “Nejvíc lidí jsme měli v ultrapravicové skupině Wehrsportgruppe Hoffmann; dokázali jsme tak vybudit činnost pravicových radikálů správným směrem!“

Romeo na ministerstvu

Agenti STASI pronikli v německy mluvících zemích až na nejvyšší pozice. Jednou z nejpropacovanějších metod byli tzv. Romeové. Nejlépe vypadající důstojníci byli vycvičeni ke svádění žen. Pak odešli na Západ, kde si namluvili nějakou úřednici, pokud možno vysoce postavenou. S těmito oběťmi pak hráli zpravodajské hry – prosili je o vynášení tajných informací, získávali drby o dalších zaměstnancích ministerstev a vše pak předávali řídícím důstojníkům.

Romeové pochopitelně existovali i v ženském provedení… Díky těmto mužům a ženám získala Stasi spisy na dva miliony občanů Spolkové republiky. Řadu těchto informací získala po převratu ruská tajná služba, od níž je zase získali Američané.

Každý je tak trošku agent

O rozsahu moci, kterou se STASI podařilo shromáždit, svědčí i neuvěřitelná čísla o počtu jejích členů. V době pádu Berlínské zdi se špiclováním pro STASI údajně živilo 189 000 lidí, z toho tři tisícovky přímo v Západním Německu. Některé instituce a politické strany byly agenty doslova prolezlé. Podle historika Helmuta Millera-Engberse byl agentem STASI například každý dvacátý člen Jednotné socialistické strany Německa (SED).