Nejstrašnější nehoda historie: 80 mrtvých. VIDEO

11. června 1955 zemřely při závodu Le Mans desítky diváků.

Psal se rok 1955 a závody automobilů Le Mans byly vrcholem evropského motorsportu. Kdo vyhrál, stal se hrdinou. Tento rok však žádné hrdiny neměl. Jen osmdesát mrtvých.

Na startu stálo 81 vozidel, k nimž se rozeběhli jejich řidiči. Nikdo tehdy netušil, že se stává účastníkem toho nejhoršího závodu v dějinách automobilismu.

Na dosah ruky

Automobilové závody v té době byly stejně populární jako třeba dostihy. Byla to společenská záležitost, kam chodili jak skalní fanoušci jednotlivých automobilek, tak i evropská smetánka. Ti bohatší obsadili tribuny a lože, chudší se postavili do oblasti startu a cíle. Trať tehdy vedla i přes ves po standardní silnici a pořadatelská služba tehdy měla za úkol pouze dohlížet, aby diváci nechodili do tratě. Jinak žádné speciální únikové zóny nebyly. Automobily jezdily na dosah ruky od diváků rychlostí, která tehdy na silnicích nebyla nikdy k vidění. Vždyť tento rok byla největší průměrná rychlost 172,308 km/h.

Dva superbouráky

V závodě spolu bojovaly dva superbouráky – Mercedes-Benz 300 SLR a Jaguar D-Type. Německý vůz byl vůbec první svého druhu, který v sobě nesl díly z magneziového kompozitu zvaného Electron. Ultralehký a přitom pevný materiál snižoval hmotnost a těžiště vozu, čímž přispíval k vynikající ovladatelnosti a rychlosti.

Jaguar měl zásadní výhodu v brzdách. Zatímco Mercedes-Benz používal brzdy bubnové, Jaguar nasadil kotoučové. Mohl tak prudčeji brzdit, aniž by brzdná síla klesala. Na rovinkách si tak mohl dovolit jet nejvyšší rychlostí mnohem déle a získat tak náskok na konkurenty.

Okamžik smrti

Asi dvě hodiny po startu vedl Mercedes-Benz 300 SLR se slavnou posádkou Juan Manuel Fangio a Stirling Moss. První místo si hlídali náskokem asi dvou kol na druhého v pořadí, Mike Hawrtona na Jaguaru D-Type. Ten se pak rozhodl, že zajede do boxů, které tehdy nebyly od trati nijak odděleny. Prudce zabrzdil a zajížděl ke kraji závodní dráhy. Pomalejší Lance Macklin na Austin-Hayley 100 silné brzdy neměl, a tak se musel prudce vozu vyhnout. Jenže si nevšiml za ním jedoucích Juana Manuela Fangia a Pierra Levegha, oba jedoucí na Mercedesech. Zatímco Fangio se srážce vyhnul, Levegh naboural do ochranné bariéry instalované podél trati v cílové rovince.

Zdroj: oficiální zdroj

Pohroma

Nádrž vozu, umístěná v zadní části, se roztrhla a benzín se vzňal. Mezi dav diváků, nahusto namačkaných k mantinelu vyletěly pneumatiky, motor, nápravy a převodovka. Sám Levegh zůstal zaklíněný pod automobilem, kde se stal první obětí nehody. Oheň z benzínu se rychle šířil, a to především proto, že Electron velmi dobře hoří i při nízkých teplotách. Letící kusy zabily spousty diváků, další měl na svědomí požár. Ten prakticky nešel uhasit tehdejšími druhy hasicích přístrojů.
Na místě zůstalo mrtvých 79 diváků. Původní strůjce nehody Macklin po nárazu zůstal stát na místě nedaleko od hořícího vozu a nic se mu nestalo.

Poučení pro příště

Závod byl zastaven a po uhašení požáru, pomoci lidem a úpravě trati znovu restartován. Stáj Mercedes-Benz stáhla všechny své vozy a do závodu už nezasáhla. Vítězem se stal Mike Hawrton, ale po převzetí ceny ani neobjel povinné kolečko pro diváky a věnoval vítězství Leveghovi a mrtvým divákům. Smuteční mše se konala druhý den v katedrále v Le Mans.

Po incidentu byl ustaven výbor pro zvýšení bezpečnosti v oblasti motorsportu. Na všech dalších závodech musely být zvýšeny bezpečnostní zóny a zavedena tvrdá bezpečnostní pravidla, za která zodpovídal organizátor. John Fitch, druhý řidič vozu, ve kterém havaroval Levegh, se po nehodě stal hlavním organizátorem bezpečnostních pravidel a sám se aktivně podílel na vývoji bezpečnosti automobilů a závodů po celém světě.