Komunistický pionýrák, kterým prošlo 600 tisíc mladých soudruhů

Zdroj: TN.cz

16. června 1925 byl založen největší pionýrský tábor světa Artěk.

Artěk – tohle slovo znají dnes už jen ti, kdo si pamatují dobu reálného socialismu. O tomhle pionýrském táboře se děti učily ve školách, stal se vzorem pro všechny pionýráky v celém východním bloku.

Artěk přitom vznikl jako zcela neideologické místo, monstrtábor se z něj stal až mnohem později. Byl slavnostně otevřen 16. června 1925 a sloužil dětem s tuberkulózou. V době II. světové války se v něm rekreovali také sirotci po válečných hrdinech. Ve výkladní skříň socialismu a zbraň proti imperialismu se přeměnil až v roce 1958.

Zdroj: oficiální zdroj

Artěk postavili na pobřeží Černého moře nedaleko města Gurzuf na dnešní Ukrajině. Začínal velmi skromně, byl navržen jen pro osmdesát dětí. Po radikální přestavbě v padesátých letech však začal raketově růst. V roce 1969 dosáhl maximální velikosti: skládal se z deseti táborů, ležel na ploše 3,2 kilometrů čtverečních a stálo v něm přes 150 budov. Kromě toho v něm děti měly tři nemocnice, školu, filmové studio, tři plavecké bazény, sportovní stadion se 7000 sedadly a spoustu hřišť. Díky ideální poloze mohl Artěk hostit pionýry ze zemí celého světa po celý rok. A že jich jezdilo! Za celou dobu jeho fungování ho navštívilo přes 300 tisíc dětí, z toho 13 tisíc ze zahraničních zemí. V dobách největšího boomu to vycházelo až na 27 tisíc pionýrů ročně.

Dostat se do Artěku, to nebylo nic snadného. Považovalo se to za čest, která se musela těžce vybojovat. Děti se speciálně vybíraly, šlo o potomky politicky prověřených straníků a spolehlivých soudruhů. Chování dětí se pochopitelně hlídalo i v táboře samotném.

Zdroj: oficiální zdroj

Pionýrák celebrit

Člověk by nevěřil, kolik slavných osobností prošlo branami tohoto tábora. Většinou se jednalo o návštěvy papalášů komunistických zemí – takhle Artěk navštívil Leonid Brežněv, Fidel Castro nebo mongolský vládce Cedenbal. Děti však zažily i návštěvy slavných osobností mimo politiku, například otce ruského kosmického výzkumu Sergeje Koroljova nebo prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Do tábora Artěk se však podívala třeba i současná německá kancléřka Angela Merkelová.

Návštěva nejslavnější

Vůbec nejslavnějším návštěvníkem Artěku však byla malá dívenka Samantha Smithová. Američanka od raného dětství trpěla úzkostí z jaderné války, která byla na začátku osmdesátých let opravdu na spadnutí. Napsala proto do Sovětské svazu, jestli by se s tím nedalo něco dělat. Dopis adresovala přímo tehdejšímu generálnímu tajemníkovi Juriji Andropovovi. Ten dívku pozval i s rodiči do místa, kde měla poznat autentický život za železnou oponou. A opravdu – v roce 1983 se dívka vypravila do Artěku. Strávila tam 15 dní, během nichž ji bedlivě zaznamenávala ruská média.

Zdroj: oficiální zdroj

O každém kroku roztomilé Američanky s pionýrským šátkem kolem krku pak psaly všechny ruské noviny. Když se dívka vrátila zpět do rodného Maine, setkala se s obdivem. Cestovala pak po světě a šířila poselství smíření. Asi nejznámější řeč pronesla v Japonsku, kde vyzvala americké a sovětské vůdce, aby si na nějakou dobu vyměnili vnoučata. „Nikdo by přece nesvrhl atomovou bombu na zemi, kde žije jeho vnučka,“ řekla tehdy politikům. Když 25. srpna 1985 dívenka zahynula při letecké katastrofě, psalo se v celém východním bloku, že v tom má prsty CIA…

Artěk dnes

Sláva pionýrského tábora utrpěla těžkou ránu, když padly komunistické režimy. Sice pořád ještě slouží k rekreaci, ale jeho obrovské kapacity se nedaří naplnit. Na konci roku 2008 se dostal do těžkých finančních potíží, které musela vyřešit až ukrajinská vláda. 208 hektarů velký areál je dnes vybaven moderními stavbami, ubytovnami a dodnes zde také stojí obří dvanáctimetrová socha V. I. Lenina. Sundat ji by totiž bylo příliš drahé.

Zdroj: oficiální zdroj