Na opice do Gibraltaru

Levné cigarety a alkohol, dominantní Tarikova skála, která je domovem bezocasých a drzých opic nebo třeba nejjižnější výběžek Europa Point, ze kterého je vidět až do Afriky.

To všechno můžou být důvody, proč se vydat do Gibraltaru. Pokud člověk nemá dost Informací, může se na cestě tam setkat s nejedním překvapením.

Kus Británie

Mějte na paměti, že Gibraltar je britské území. Na cestě tam tak musíte překročit státní hranici. S pasem nebo platnou občankou. V noci to je bez čekání. Přes den počítejte s delší frontou. Odbavení jde ale docela rychle. Vydat se tam ale na večer , navíc bez znalosti cest, vedoucích přes město, je holé bláznovství.

Sít silnic je utkaná z jednosměrek z obou stran obestavených auty a motorkami. Člověk se tak snadno dostane do míst, ze kterých zas tak snadno nevyjede. Zaparkovat auto někde rozumně ve večerních hodinách je taky nad síly.

A ubytování? To v Gibraltaru nemá cenu ani hledat. A v noci už vůbec ne. Na tom malém území je hotelů jako šafránu, většinou jsou po střechu nacpané a nocleh je za velmi nesympatickou cenu. Je proto lepší přenocovat na španělské straně poloostrova, město se jmenuje La Línea (tedy hranice). Tam s hledáním ubytování nebudou problémy. Ceny za noc jsou jako všude cca 35 Euro.

Rušná skála

Ve dne je Gibraltar snad nejrušnější kus skály na světě. Hlavní třídou proudí davy turistů i místních. Je slyšet španělština, angličtina i arabština. Brit si tu připadá jako doma…britské obchody, kde je k mání britské zboží, britské restaurace, kde dostanou svou bílou kávu a míchaná vajíčka na toast. A to všechno za ne-britské ceny.

Neplatí tu totiž daň na zboží. Například alkohol a cigarety jsou tak za babku. Za nákupy sem jezdí hojně nejen Britové. Levně je tu i pro turistu, pokud nakupuje za libry. Naproti tomu služby se tu platí draze.

Na konci téhle hlavní ulice je náměstí. V jeho rohu pak sídlí turistické infocentrum. K mání je mini mapka města s popiskem důležitých míst. Dozvíte se, že na skálu můžete vyjet speciálním taxíkem, lanovkou z centra nebo se to dá vyjít pěšky. Když praží slunce, může to být pro někoho náročný sportovní výkon. Výhled dolů ale stojí za to.

Gibraltarská skála je zároveň jediné místo evropského kontinentu, kde žijí opice magot bezocasý. Dorazil tu v 18. století s Angličany. Dnes jich tu žije na 200 kusů…těch opic pochopitelně. Hlavně u sebe nemít žádnou viditelnou známku jídla. I když dostávají pravidelně nažrat, mají hlad pořád. Co kdybyste měli něco lepšího...

Trocha z historie

Ve starověku se gibraltarské skále říkalo Calpe. Spolu s africkým Apyle u dnešní Ceuty tvořila Heraklovy sloupy. Tím končil pro starověké Řeky tehdejší svět. Poprvé Gibraltarskou skálu zdolala a dobyl arabský vojevůdce Tarik. Bylo to v 8.st. př. n. l. v roce 711. S celou bandou se tam usídlil až do roku 1462. A tak se do Evropy dostali Arabové. V roce 1704 ve válce o španělské dědictví padl Gibraltar do rukou Angličanům. Ti si tu úspěšně hoví do dnes…a nemají se vůbec špatně.