Dobře vymyšlené pasti

Přišlo jaro a s ním i nutné opravy našich silnic. Věc, kterou bychom měli všichni uvítat s nadšením. Až na tu jeho první fázi, která už pro pár motorkářů znamenala také první letošní pád…

Naši silničáři to myslí dobře, jen ta forma trošku zaostává… Po dosud neuzavřené kauze s lanovými svodidly, která byla na některých komunikacích namontována pro zvýšení bezpečnosti, avšak zároveň fungují jako dokonalý "trhač motorkářů“, tu máme další téma. A tím jsou opravy silnic metodou, kterou každý z profíků nazývá trošku jinak.

Zatryskávání, zafoukávání, zaprašování neboli patchmatic (čti "pačmatyk“). Záplatování děr asfaltem je samozřejmě v pořádku. Horší je však to, co následuje. Poté, co je díra zaasfaltována, následuje její zatryskání velmi jemnou kamennou drtí (štěrkem), který se má do opravených míst postupně "zajezdit“ a asfaltovou záplatu tak zpevnit. Pořádal jsem v nedávné době hon po Čechách na silničářské vozy vybavené technologií patchmatic. Takové nepřehlédnutelné oranžové pohřebáky. Ani jeden z jejich "operátorů“ zafoukávací drtí nijak nešetřil.

"Ano, víme o tom, že opravy silničních výtluků metodou zatryskávání mohou být pro některé účastníky silničního provozu v první fázi nebezpečné, ale nemáme prostředky tento fakt ovlivnit. Ve finále závisí jen na posádce a obsluze každého takového servisního vozu, jakým způsobem předepsané technologie a ostatní jasně dané bezpečnostní předpisy dodržuje. Snad vás uklidní, že opravy metodou zatryskávání patří do kategorie tzv. běžné údržby vozovek a z 90 % se provádějí v rozmezí května a června," řekl nám k problematice ing. Karel Dvorský ze Střediska údržby dálnic v brněnských Chrlicích.

Předem nic nezjistíte

Ing. Dvorský mě moc neuklidnil. Dodal totiž, že se běžně jemný štěrk zajíždí a rozmetává do krajnic čtrnáct dnů až tři týdny. Největší nebezpečí především pro motorkáře (ono je to nebezpečné pro všechny; po čerstvě nadělené vrstvě milionu malých kamínků se dá totiž klouzat i v botách jako na skluzavce!) je však to, že si právě po zimě najedete nějakou trasu, na které znáte každou díru, každé nebezpečí a oni vám z ní do druhého dne bez upozornění udělají jednu velkou pískovou past.

Jak by šlo ale těmto ošemetným situacím zabránit? Například tím, že by každý z nás mohl někde zjistit, kde takové opravy probíhají (pozor, tyto práce probíhají i v sobotu a ve svátky) nebo v předchozích dnech proběhly a podle toho naplánovat trasu. Zavolal jsem na Ředitelství silnic a dálnic České republiky, abych zjistil, jestli existuje alespoň jedna osoba, která by měla v danou chvíli jasné informace o tom, kde v ČR probíhají nějaké opravy na silnicích. Nebudu vás napínat; takový člověk u nás prostě neexistuje. Proč je tomu tak, mi osvětlil Roman Kluzák z tiskového oddělení ŘSD ČR:

"Zásadní problém je v tom, že Ředitelství silnic a dálnic ČR je sice v očích všech nejvyšší institucí přes komunikace, ovšem v reálu má přímý vliv pouze na dálnice a silnice 1. třídy, které spravuje. O jejich opravách nebo případných uzavírkách může také ŘSD ČR podávat informace. Správa silnic 2. a 3. třídy spadá přímo pod jednotlivé kraje. My jako ředitelství na ně nemáme žádný vliv a zcela logicky tedy ani žádné informace.

Aby člověk zjistil, kde zrovna probíhají opravy vozovky, musí zavolat na patřičný krajský úřad.“ Nevím jak vy, ale já, když se chci opravdu svézt, tak využívám právě silnice 2. a 3. třídy. Zavolal jsem proto na kraj (konkrétně Krajský úřad Jihomoravského kraje) a zkusil se zeptat. Bohužel jsem se pouze dozvěděl, že ani tudy cesta nevede. Kraj je pouze oficiálním zadavatelem jakýchkoliv opravných prací, o které si požádá konkrétní město nebo obec. Každý kraj má oddělení Správy a údržby silnic a ty už se snaží, mají hůře či lépe aktualizované internetové stránky a tam už se můžete něco dozvědět. Krajské SÚS však mají ještě svá střediska údržby a těm zadávají konkrétní práce a opravy. Jen patřiční lidé na střediscích ví, kde se v jejich rajónu co děje. Takových středisek je v ČR kolem 250! Ještě před pár lety byla snaha, aby každé středisko mělo jeden vůz s technologií patchmatic. V reálu jich je u nás v současnosti v provozu asi padesát.

Neoznačené nebezpečí

O víkendu jsem ale přišel na ještě závažnější problém. Zastihl jsem při práci celkem čtyři vozy na čtyřech různých úsecích. Žádný z těchto úseků nebyl nijak označený! Ani ten, kde práce zrovna probíhaly, ani ty, kde byly zjevně zhotoveny před pár dny a ještě se na nich dalo slušně bruslit. Za tři dny jsem ze všech vytipovaných lokalit našel pouze jedinou se značkou upozorňující na vybroušené díry v silnici. Přitom by taková věc, jako je dopravní značka s jasným upozorněním, kterou by tam silničáři nechali těch inkriminovaných čtrnáct dnů prostě stát, ve většině případů jednoduše a maximálně vyřešila problém s nečekanou pastí.

Na to, proč nejsou úseky značené, kam se odvolat a co v tom hodlá nejvyšší tuzemská instance podniknout, jsem se zeptal člověka nejpovolanějšího, Ing. Otakara Vacína, náměstka pro technickou politiku Ředitelství silnic a dálnic ČR.

Zdroj: Oficiální zdroj

ČMN: Víte o tom, jak nebezpečné jsou nánosy jemného štěrku po opravách na vozovkách především pro řidiče jednostopých vozidel?

Vrstva tryskané kameninové drti není nebezpečná, když se jí použije jen tolik, kolik udává technologický postup. Opravdu nemůžu mluvit za kraje a jejich konkrétní posádky patchmaticových aut. Kontroly a dozor nad pracemi by si měl každý kraj provádět sám. My jako ŘSD ČR provádíme tyto opravy pouze na dálnicích a rychlostních silnicích 1. třídy. Tam si opravdu nikdo nemůže dovolit udělat štěrkovou skluzavku, takže provádění postupu jednotlivých oprav přísně kontrolujeme.

ČMN: Jak je to s označením opravovaných úseků? Je v pořádku, že při nájezdu do čerstvě opravených úseků silnice jsem ve většině případů nenašel žádné upozornění na nebezpečně kluzký povrch?

Vyhláška stanovuje pravidla zcela jasně. Úsek musí být označen z obou stran vždy, když na něm opravné práce právě probíhají. Na většině z nich by mělo být i dočasné snížení rychlosti a je-li třeba, tak i regulace dopravy řízená pracovníky údržby. Jestliže stroj pracoval a úsek práce nebyl nijak označen, došlo k hrubému přestupku spojenému navíc s ohrožením ostatních účastníků silničního provozu. Ponechat označení úseku na místě ještě po určitou dobu hrozícího nebezpečí žádná vyhláška neukládá, protože s žádným nebezpečím ani nepočítá. Vyhláška jasně definuje, že bezprostředně poté, co proběhne oprava zatryskáváním, se musí vozovka mechanicky smést a uklidit. Odpovědnost za to nesou na svých bedrech jednotlivé kraje.

ČMN: Neuvažujete zřídit post nějakého koordinátora nebo alespoň internetové stránky, kde by se dalo zjistit, kde konkrétně zrovna probíhají opravy?

Ano, rozhodně. Už dlouho je snaha vytvořit pro systém a koordinaci oprav jednu centrálu a ta by zcela určitě spravovala internetové stránky se všemi aktuálními informacemi. Podobné, jako má právě naše ŘSD ČR pro oznamování uzavírek.

ČMN: Co by měl člověk dělat, když zcela evidentně spadne a způsobí si hmotnou škodu nebo zranění právě v neoznačeném, čerstvě vytryskaném úseku silnice?

V první řadě potřebujete svědky události, na což je nejlepší přímo na místo přivolat příslušníky policie. Ti s vámi sepíšou protokol a rozsah škod a na základě toho potom žádáte náhradu škod u patřičného majitele a správce komunikací. V případě dálnic a silnic 1. třídy jsme to my, pokud jde o komunikaci 2. a 3. třídy, je to většinou patřičný krajský úřad kraje, ve kterém k nehodě došlo.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 19/09 (autor: Ondřej Hrůza)