Otrokářství v USA: temná stránka historie

Zdroj: TN.cz

8. července 1777 byla přijata Ústava nově vzniklého státu Vermont, který je dnes součástí USA. Už tenkrát se tam otroctví "nenosilo“, bohužel šlo o výjimku...

Všechny slavné listiny historie Spojených států, ať už Deklarace Spojených států, Články Konfederace nebo Listina práv, na které jsou Američané tak pyšní, měly v době vzniku, tedy na konci 18. století, jednu podstatnou chybu.

Všechna práva z nich vyplývající se vztahovala pouze na bílé muže. Ženy volební právo v USA získaly až v roce 1920, ještě hůře na tom byli černí otroci, kterým byla na celém území Spojených států dána svoboda až 13. dodatkem Ústavy v roce 1865.

Pokrokový Vermont zakázal otroctví jako první

Ačkoliv se počátek Spojených států oficiálně datuje 4. červencem 1776 (vyhlášení Deklarace nezávislosti) mnoho státních útvarů Severní Ameriky se do tzv. Unie ještě nepočítalo. Naopak, vznikaly státy samostatné.

Tak byla přijata 8. července 1777 Ústava a vyhlášena Republika Vermont na východní hranici dnešních USA s Kanadou. Šlo o první psanou ústavou Severní Ameriky, která zakazovala otroctví – o téměř 90 let dřív, než 13. dodatek federální Ústavy USA.

Vermontská ústava dokonce myslela i na ženy – otrokyně, což nebylo až tak obvyklým jevem. Za člena Unie byl stát Vermont přijat v roce 1791.

Zdroj: oficiální zdroj

Prosperita USA z části vyrostla z potu a krve otroků

Otroctví jako organizovaný systém nucené práce byl významným hospodářským činitelem při rozvoji prosperity severní části amerického kontinentu. S černošskými otroky se v Severní Americe počítalo už od 16. století. Nejprve se snažili kolonizátoři zotročovat pro nucené práce Indiány, ale ti se ukázali být pro tuto činnost zcela nevhodní.

Byli málo odolní proti nemocem a tvrdé soustavné dřině a rychle umírali. Proto se začali dovážet černí otroci z Afriky, kde na ně byly doslova pořádány lovy. Odhaduje se, že do poloviny 19. století bylo násilně přesídleno až 10 milionů afrických černochů.

Zdroj: oficiální zdroj

Obchodníci s lidmi

Na mnoha místech Nového světa se běžně vyskytovaly tržiště s dražebními stanovišti, kde se otroci vybírali doslova jako koně: posuzovala se tělesná stavba, stav chrupu, kůže, atd. Běžně se rozdělovaly rodiny, manželství otroků nemělo právní platnost. Dítě se otrokáři podle ekonomických odhadů vyplácelo vlastnit až od devíti let věku, kdy už mohlo nosit alespoň nějaké předměty.

Zdroj: oficiální zdroj

Nejcennějšími byli otroci mezi 15 a 30 lety, kdy byli nejvýkonnější a nejplodnější. Pokud se otrokyni narodilo dítě, patřilo jejímu pánovi. Otroci museli pracovat až 16 hodin denně. Černé ženy byly svými pány sexuálně zneužívané, což mělo za následek vzrůstající počet mulatů. V roce 1860 žilo v USA přes 100 tisíc míšenců.

Cesta za svobodou

V 17. století bylo několik otroků propouštěno na svobodu za odměnu, někteří se mohli z otroctví vykoupit, ale většinou to bylo jen z dobré vůle pána, protože jinak bylo prakticky nemožné, aby se otrok k penězům dostal - pracovali za jídlo a nocleh.

V roce 1808 byl zakázán dovoz otroků z Afriky, proto se zvedla cena těch otroků, kteří už v Severní Americe byli. Prvotřídního dělníka pro práci na poli si otrokář v té době mohl zakoupit za 300 až 400 dolarů.

Od začátku se samozřejmě otrokářství setkávalo s kritikou. Někteří Američané dokonce usilovali o navrácení otroků zpátky do Afriky, protože mimo jiné tušili, že propuštění černoši by mohli dělat potíže. Otroci, kteří získali z jakéhokoliv náhodného důvodu svobodu, se ale do Afriky vrátit nechtěli, protože v Severní Americe se už narodili a žili i po několik generací.

Sever proti Jihu

Severní státy byly vždy spíše protiotrokářské. Byly totiž orientovány na průmyslovou výrobu a otevřenější modernímu myšlení než zemědělský Jih, zaměřený na pěstování bavlny na plantážích.

Nejdůležitějším argumentem při obhajobě otroctví byla teorie o vrozené méněcennosti černochů. Otrokářství bylo prostě pro Jižany výnosné a bílí lidé se báli konkurence osvobozených černochů. Otrok byl podle pseudovědeckých teorií něco jako gorila a měl nanejvýš jen tři pětiny duše  plnohodnotného člověka.

Linie svobody

Zeměpisně byla linie otrokářství určena hranicí mezi otrokářskými a svobodnými státy ( 36° 60˘ severní šířky), kam otroci také utíkali. Ovšem, i když se otrokům podařilo uprchnout na moderněji smýšlející Sever, setkávali se s diskriminací, bylo na ně nahlíženo jako na méněcenné.

Zdroj: oficiální zdroj

Po skončení Mexické války v roce 1848 získala Unie rozsáhlá teritoria. Otázka byla, zda nová území budou otrokářská či svobodná.

V roce 1850 byl schválen kompromis: Kalifornie byla přijata mezi svobodné státy Unie. A stanoveno, které státy budou otrokářské a které ne. Proto došlo k schválení zákona o uprchlých otrocích, který nahrával především bílým lovcům otroků, kteří dostávali 10 dolarů za každého uprchlíka předaného úřadům, ten pak byl potrestán a vrácen majiteli.

V roce 1852 vydala Harriet Beecher-Stoweová knihu Chaloupka strýčka Toma. Její dílo odhalilo strašné poměry, ve kterých otroci žili celému světu. Knihy se prodalo přes milion kusů po celém světě.

Svoboda na obzoru

Protiotrokářsky založený Abraham Lincoln se stal prezidentem Spojených států 6. listopadu 1860. Jeho zvolení bylo pro Jižany signálem k boji. Brzy po volbách se začala Unie rozpadat. Jako první se odpojila Jižní Karolína a následovaly další jižní státy: Mississippi, Florida, Alabama, Georgie, Luisiana, Arkansas, Texas, Virgínie, Severní Karolína a Tennesse. Vyhlásili Konfederaci států amerických a za prezidenta si zvolili Jeffersona Davise.

Na jaře 1861 začala Americká občanská válka, nazývána též válkou Severu proti Jihu.

Zdroj: oficiální zdroj

V září 1862 Lincoln na schůzi vlády oznámil, že se rozhodl dát od počátku následujícího roku ( 1. 1. 1863) všem černochům v USA svobodu. Lincolnovým cílem bylo především obnovení Unie a dospěl tedy k názoru, že osvobození otroků je předpokladem pro její znovusjednocení.

Černí otroci se do války také zapojili jako vojáci, jejich ženy jako ošetřovatelky.

V prosinci 1865 byl přijat třináctý dodatek, jímž se rušilo otroctví, a ten se stal součástí ústavy celých Spojených států. Toho už se ale Lincoln nedožil, protože byl zabit při atentátu 14. dubna 1865 ve washingtonském divadle fanatickým přívržencem politiky Jihu.

Afroameričan v Bílém domě

Lidé černé pleti sice získali formální svobodu, s tvrdou diskriminací se ale potýkali ještě nejméně dalších sto let. Ještě v padesátých letech 20. století pro bílé a černé existovaly oddělené školy, nemocnice, restaurace. Černí měli vyhrazená místa ve veřejné dopravě.

Zdroj: oficiální zdroj

Pro spoustu Američanů černé pleti je proto nyní zvolení Baracka Obamy velkým zadostiučiněním. Ne nadarmo bylo hlavním mottem jeho předvolební kampaně heslo „Změna“.
Na konci června 2009 vydal americký Senát rezoluci, kterou se za otroctví omlouvá.