Už vás nudí Chorvatsko? Vydejte se za monarchy Jadranu

Že už vás trochu nudí Chorvatsko a jeho moře? A což takhle podívat se o kousek dál po tom samém pobřeží, tedy do Slovinska a Itálie? Možná budete překvapeni, co vše tamní pobřeží nabízí: bohatou historii, středomořskou atmosféru a především pestrou kuchyni! Skutečná nádhera a rozmanitost, a to na malém prostoru.

Slovinsko je opravdu nádherné – a místní lidí, s nimiž se snadno navazuje rozhovor, vám budou s gustem vykládat, proč tomu tak je. Jako třeba ten stařičký rybář, který si byl odpovědí zcela jist: „Když Bůh stvořil svět, zbyla mu nakonec hrst krásy, kterou rozsypal nad Slovinskem.“ Má pravdu, a pojďme tedy ty krásy prozkoumat!

Kam auta nesmí

Začněme v Piranu – v tomto malém přístavním městečku jako by se zastavil čas, ovšem v dobrém slova smyslu. Ani McDonald, ani stánky všeho druhu a se vším možným, namísto toho nádherné náměstí, uprostřed s elegantním, zrcadlově hladkým oválem, kde se proháněly děti na bruslích. Auta sem ani na nábřeží nesmí, takže je o bezpečí postaráno. Dnes tu vládne opravdová prázdninová idyla a na místech, kde dříve parkovala auta, hrají mladí i staří hru podobnou francouzskému pétanque.

Piran leží na konci úzkého a dlouhého poloostrova. Je to město s úzkými uličkami a hustě za sebou řazenými domy, které od pobřeží stupňovitě vyplňují okolní svahy, prudce se zdvihající od moře. Má typický středomořský charakter se středověkým půdorysem. Za svůj neobyčejný šarm vděčí dlouholeté benátské vládě. Uličky, náměstíčka, mohutná věž kostela sv. Jiřího – to vše vyvolává dojem, že se člověk pohybuje po miniatuře Benátek.

Ohnivý Piran

Piran je dodnes dvoujazyčný, dlouholetá společná historie se sousední Itálií je tu vidět na každém kroku. V případě Piranu to ovšem výjimečně nebyli Římané, kteří město založili. Byli to Řekové, kteří využívali tento ostrovní výběžek před svým sídlištěm Aegida, dnešním Koperem, už daleko dříve. I když jen pro bezpečnostní oheň, který sloužil jako majákové světlo pro jejich lodě. Řeckému názvu pro oheň – pyros – také Piran vděčí za své jméno.

Přístav má skutečně bohatou historii, která je nejvíce propojena se sousední Itálií. Po válce patřil k Jugoslávii, od roku 1991 už k samostatnému Slovinsku a platí za památkově chráněnou perlu Jadranu. Historických zástaveb v typickém benátském stylu se pozdější vývoj téměř nedotkl. Nedošlo zde k žádným přestavbám, revitalizacím a podobným často nešetrným zásahům, jako v sousední Izole nebo Koperu. Krása však má svou cenu. Piran trpí věčným nedostatkem parkovacích míst. Návštěvník však může své auto odstavit na velkém parkovišti před vjezdem do města a dojet do centra stále pendlujícím mikrobusem.
 

Na jihu přechází Piran volně do dalšího letoviska Portorož. Označíme-li Piran jako Malé Benátky, pak je Portorož jejich Lido. Na rozdíl od historického Piranu je Portorož moderní turistické centrum, které se táhne podél dlouhé zátoky s písečnou pláží. Celá řada historických hotelů, které ještě pamatují slávu Portorože, coby letoviska bohatých obyvatel Rakousko-uherské monarchie, prošla přestavbou.
Na slovinské části stojí rovněž za návštěvu malé rybářské městečko Izola s benátským flairem. Nad starým městem se tyčí věž Maurů a v romantických uličkách se nacházejí barokní patricijské domy a příjemné kavárny.
 

Vzhůru do Itálie!

A zde už pomalu začíná Itálie. Nejdříve minete Terst a pak projedete kolem překrásného zámku Miramare, který si postavil Maximilian Habsburský, mladší bratr císaře Franze Josefa. Miloval moře a procestoval mnoho zemí, snil však o vlastní rezidenci, kde by se mohl věnovat své rodině a oblíbenému studiu. Když přišel jako osmnáctiletý oficír v roce 1850 do Terstu, okamžitě se rozhodl, že tu zůstane. Prý tenkrát prohlásil, že poslední, co mu leží na srdci, je stát se císařem, a vše, co od svého života očekává, je zámek s rozsáhlou zahradou na pláži. Zámek byl dokončen v roce 1860. Maximilian se však dlouho ze svého zámku netěšil, v roce 1867 byl zastřelen v Mexiku.

Romantika v laguně

K nejznámějším letoviskům na severním Jadranu na italské straně patří bezpochyby Grado. Je to kouzelné přístavní městečko a oblíbené lázeňské středisko. Už samotný název „Gradus“ (přístav, kotviště) naznačuje jeho původní určení. Grado bylo vedlejším přístavem římského sídla Aquileia, tehdejšího hlavního města celé Istrie. Základní kámen tedy položili Římané. S Aquileiou je město spojeno hrází, vybudovanou už v roce 1914. Její poslední úsek tvoří otočný most spojující pevninu s ostrovem, který se otevírá, má-li propustit velké lodě.

Když zesílila moc Benátské republiky, spadlo i Grado, podobně jako Piran, nakonec pod její nadvládu a stalo se klidným rybářským městečkem. Když poslední dóže v roce 1797 ze strachu před Napoleonem odstoupil, potkal Grado stejný osud jako celou severní Itálii. Nejdříve bylo obsazeno Francouzi a po Vídeňském kongresu 1815 připadlo Rakousku, pod jehož vládou začalo opět vzkvétat. Kouzelné historické centrum, o které tu velmi citlivě pečují, pochází právě z této doby. Pro dopravu je uzavřené, takže turisté zde mohou nerušeně pozorovat architektonicky velmi zajímavou zástavbu jak v centru, tak v okolních uličkách. Urbanistický model je typický pro benátská města ležící na moři, kde centrum leží uprostřed nádherné laguny.
 

Čisté moře v závětří

Dnes leží ostrov Grado stále ještě dost daleko od městských aglomerací a znečištěných průmyslových center. Oprávněně se chlubí svou čistou mořskou vodou s obzvláště kvalitním obsahem minerálů, který souvisí se zvláštními poměry proudění a rozsáhlou lagunou. V tomto prostředí se násobí blahodárný účinek slunečního záření prostřednictvím mikroklimatu a vzduchu bohatého jódem. Na klima Grada rovněž blahodárně působí alpský masiv, který lagunu chrání před studenými větry.
 

Díky všem těmto výhodám zde vzniklo již v roce 1873 lázeňské středisko (Ospizio Mario). V roce 1892 prohlásil rakousko-uherský císař Franz Josef Grado za „oficiální lázně“ habsburské monarchie a již počátkem 20. století se začal svižně rozvíjet turistický ruch. Dnes patří Grado k nejvyhledávanějším italským letoviskům na Jadranu. Tedy neváhejte, čeká na vás kouzlo pozapomenutého mocnářství!

Praktické informace

Jak se tam dostat autem: Od českých hranic na pobřeží severního Jadranu je to kolem 760 kilometrů. Jedete přes Rakousko – tady i ve Slovinsku potřebujete dálniční známku!

Ubytování: Ubytování tu pořídíte od 20 EUR na osobu a noc (dvouhvězdičkový hotel), konkrétní nabídku i aktuální ceny najdete na www.slovenia.info. Solidní nabídku hotelů má www.ooking.com. U hostelů se nám osvědčil www.HostelWorld.com, kdy kartou zaplatíte zálohu 10 %, zbytek doplatíte na místě.

Tip na ubytování (i pokoukání): Belle Époque v Portoroži
Loni byl po velkolepé kompletní rekonstrukci znovu zahájen provoz hotelu Grand Palace, který byl vždy pýchou a symbolem Portorože. Této náročné přestavby se neujal nikdo jiný než hotelový řetězec Kempinski. Architektům a památkářům se skvěle podařilo propojit minulost, tradici a modernu. Historie hotelu sahá do roku 1910, kdy byl dokončen podle návrhu rakouského architekta Giovanniho Eustacchia a brzy se stal dostaveníčkem pestrého publika: pobývali tu Orson Wells, Yul Brunner, Marcello Mastroianni i Sophia Lorenová. Krátce před zavřením v roce 1983 byl vyhlášen historicky chráněnou kulturní památkou. Dnešní Kempinski Palace Portorož je ukázkou historických prvků (najdete tu secesi, bauhaus, kubismus i modernu). Hotel tvoří historické jádro z roku 1910 a moderní přístavba s dalšími pokoji a velkoryse pojatým lázeňským areálem, který má své těžiště v aromaterapii a homeopatii. Respekt k minulosti a tradici byl citlivě zkombinován s novými architektonickými přístupy a potřebami. Tento stylový i materiálový mix vzbudí u každého pozornost hned na první pohled. Pokoj pro dva pořídíte od 205 EUR.
 

Co si zakousnout: Tradičními slovinskými pokrmy jsou čevapčiči (opékané ruličky mletého masa) a sarma (zelné listy plněné masem a rýží). Slovinci si potrpí na zvěřinu, mají rádi maso z medvěda, srnčí či bažantí. Vyzkoušejte polévku jota (s fazolemi a kyselým zelím). Skvělá je sušená šunka (pršut), žlikrofi (ravioli plněné bramborami, cibulí a slaninou) a žganci (pohanková či ovesná kaše podávaná se zelím). Na pobřeží se samozřejmě setkáte s množstvím různě upravených ryb. Pokud máte rádi sladké, ochutnejte rolku z kynutého těsta plněnou ořechy, medem či estragonem (potica). A dejte si pálenku sadjevec!
 

Tip na restauraci: V bezprostřední blízkosti Portorože v Nove Vsi se nachází sympatický rodinný podnik – hospůdka rodiny Medos Na Burji, kde bez předchozí rezervace stůl nedostanete. Kuchařská legenda Moreno Medos totiž vaří výtečně: nezapomenutelné carpaccio ze srnčího, typická rybí polévka „brodet“ nebo gnocchi s omáčkou z divokého radicchia, k tomu místní aromatické červené víno Refosco – a to vše podávané na kouzelné terase s výhledem na moře.
 

Co si přibalit:
Průvodce o Slovinsku z edice Rough Guides. Jako bonus obdržíte multimediální DVD s cestopisným filmem a program na úpravu digitálních fotografií Zoner Photo Studio 9 Xpress; verze je určená pro cestovatele s podporou GPS. Cena 648 Kč, více na www.jota.cz

Více informací:
Turistické informace Portorož: Tel. +386 5 674 22 20,
www.portoroz.si
Turistiské informace Piran: Tel. +386 5 673 44 40,
www.piran.si
Turistická centrála ve Slovinsku: www.slovenia.info
Turistická agentura v Gradu: www.promotur.org
www.grado.it
 

Více reportáží najdete v časopise Travel Digest.