Generál Guderian věděl, jak vyhrát válku

Autor taktiky německého vojska, génius moderní války a jeden z mála mužů, kteří dokázali odporovat Hitlerovi – to byl generál Guderian.

Heinz Guderian je po Rommelovi asi nejznámějším německým generálem II. světové války. Proslavil se nejen tím, že vlastně vytvořil obávané německé tankové vojsko, ale snad ještě víc svým odporem vůči nadřízeným.

Tato vlastnost by se mohla zdát samozřejmou, ale v nacistickém Německu to vypadalo trošku jinak. Jen málokdo se dokázal vzepřít hypnotizujícímu vlivu vůdce, a to přesto, že Adolf Hitler dělal z vojenského hlediska chybu za chybou. Ale generálové přesto dlouho brali jeho slova jako absolutní pravdu. Guderian patřil k těm výjimkám, které už od začátku války říkaly Hitlerovi pravdu. Na jeho osudu je nádherně vidět, jak se taková vlastnost může stát cestou na vrchol i do pekla. Zpočátku, když se válka vyvíjela podle německých představ, ho velení za jeho připomínky chválilo, ale když začal upozorňovat na chyby, kvůli kterým Německo válku ztrácí, rychle upadl do nepřízně.

Paměti generála

Guderian po válce napsal paměti, ve kterých shrnuje, jak se podle něj válka vyvíjela, mohla vyvíjet a kde se staly největší chyby. Letos tato kniha opět vyšla i v češtině, vydalo ji pod názvem Guderian – vzpomínky generála nakladatelství Jota. Guderian se v knize představuje jako vlastenecký Němec, který chce pro svůj národ jen to nejlepší. Nepochybuje ani na okamžik, že by Němci měli právo rozšiřovat území Říše směrem do Polska nebo Čech, neřeší morální otázky spojené s vpádem do nepřátelských zemí. Ukazuje však dokonale vojenský postoj, který ho nutí plnit rozkazy, i když o nich třeba vnitřně pochybuje. Místy patetické vlastenectví může připadat dnešnímu člověku nesmyslné, ale dokonale odráží dobovou atmosféru.

Zdroj: Oficiální zdroj

Taktika tanku

Guderian se poprvé proslavil při německém vpádu do Polska, kde si při výpadu na Wiznu ověřil předválečné teorie o moderním používání tanků. Právě tam pochopil, jak zvláštní zbraní tank je a jaké možnosti dává armádě, která ho správně používá. Zatímco tehdejší německé velení obrněnce využívalo hlavně jako podporu pěchoty, Guderian navrhoval, aby tvořily silné svazky, které budou schopné proniknout hluboko do území nepřítele. Přes nepřízeň nadřízených se stal (i díky podpoře Hitlera) velitelem útoku na Ardenský les. A se svou do té doby nezvyklou taktikou dokázal bez obtíží prorazit u Sedanu a Francouze porážet, kde to jen šlo. Díky schopnosti organizovat bleskové přesuny tam získal od vojáků přezdívku Rychlý Heinz.

Zdroj: oficiální zdroj

Při pokusu dobýt Calais se však dostal do prvního vážnějšího rozporu s Hitlerem. Guderianovy jednotky byly bez potíží schopné dosáhnout pobřeží Atlantiku, což generál pochopitelně navrhoval. Na přímý Hitlerům rozkaz se však musel zastavit pár desátek kilometrů od cíle a čekat, jak si s nepřítelem poradí Luftwaffe. Neporadila. Přestože měla převahu, nedokázala zabránit tomu, aby z Francie odplula většina britských vojáků. Díky tomu nemohlo Německo později provést invazi na ostrovy, ani se pokusit uzavřít s Angličany separátní mír.

Válka na dvou frontách? Ani omylem!

Když Hitler zaměřil pozornost na východ a plánoval útok na Rusko, Guderian byl opět proti. Přesto v čele Panzergruppe 2 do Ruska zamířil – při operaci Barbarossa opět dokázal nemožné. V krátkém čase dobyl Smolensk a byl připraven vést poslední útok na Moskvu.

Pak však přišel pro Guderiana nevysvětlitelný příkaz, přímo z vůdcova hlavního stanu: "Moskvu dobudeme později, teď se otočte směrem na jih, na Kyjev. Generál, stejně jako mnoho vojenských historiků později, označil tento moment za klíčový pro zbytek války. Kdyby Moskva padla, Sovětský svaz by se ocitl bez hlavy. Jenže Hitler si umínil, že pro válečnou ekonomiku Německa jsou důležitější naftová pole než dobytí Moskvy.

Tehdy došlo k proslavenému pětihodinovému rozhovoru mezi Hitlerem a Guderianem. Generál na svého vůdce křičel, že když Moskva rychle nepadne, Německo prohraje válku. Hitler mu vyčítal některá neuposlechnutí rozkazů a neschopnost vidět válku v širším kontextu.
Rozhovor skončil pro "Rychlého Heinze“ neúspěchem – útok na Moskvu musel počkat až na řijen.

Zdroj: oficiální zdroj

Chyba před Moskvou

Další operace však překazila typická ruská zima, která se roku 1941 přihlásila o slovo už v říjnu. Přestože Guderian od počátku východního tažení upozorňoval na nedostatek zimního oblečení, nedostal ho pro své muže ani v nejtužších mrazech. Neschopen dál prosazovat své představy o vedení bojů, odstoupil z funkce a odjel do Berlína. Kvůli ztrátě důvěry dlouho nezavadil o žádné místo; Hitler odmítl, aby nastoupil do vedení tankových vojsk v Africe. Musel se spokojit s rolí v zázemí, když dostal funkci generálního inspektora obrněných jednotek. I tak ale stále Hitlerovi odporoval. Vůdce požadoval stále více typů tanků, zatímco Guderian trval na tom, aby německá armáda byla vyzbrojena spíše větším množstvím méně druhů tanků. I v této otázce se později ukázalo, že generál měl pravdu: příliš druhů obrněnců působilo německé armádě logistické problémy a navíc Hitlerem vyzdvihované těžké tanky byly v ruských bahnitých podmínkách téměř nepoužitelné.

Velkou změnu do Guderianova života vnesl pokus o Hitlerovu vraždu – slavná operace Valkýra. Generál byl příliš loajální na to, aby proti kancléři takto vystoupil, takže byl povýšen. Stal se náčelníkem generálního štábu pozemních vojsk. Ale ani v této pozici od dalších sporů s Hitlerem neupustil. Naopak, jak se situace Německa horšila a Hitler přicházel se stále podivnějšími návrhy, spory jen sílily. Po obrovské hádce, ke které mezi nimi došlo 25. března 1945, Hitler Guderiana z funkce odvolal – pod záminkou zdravotního stavu.

Po konci války žil generál nejprve v americkém a pak britském zajetí. Přes sovětský a polský nátlak nebyl u Norimberského soudu s válečnými zločinci obžalován ze žádného zločinu a zbytek života v klidu dožil v bavorském Schwangau.