S platem pokulháváme za Evropou. Kde berou nejvíc?

Nejvíce si v průměru vydělají lidé ve Švýcarsku. Češi loni skončili na 24. místě.

Nejvyšší průměrná roční mzda na světě byla loni ve Švýcarsku. Činila více než 50 tisíc euro. Vyšší průměrná mzda než 45 tisíc euro byla ještě v Norsku, Dánsku a Lucembursku.

Česko v žebříčku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) skončilo na 24. místě. Informuje o tom server finance.cz. Průměrná hrubá měsíční mzda loni dosáhla částky 23 542 korun. Oproti roku 2007 vzrostla po odečtění inflace o 2,1 procenta. Dlouhodobě nejvyšší průměrné mzdy jsou v Česku ve finančním sektoru (téměř 44 tisíc korun).

Ačkoliv mezi evropskými státy Česko výší průměrné mzdy příliš neboduje, z průzkumu OECD vyšlo najevo, že české mzdy jsou nejvyšší z celé východní Evropy.

Nejvíc peněz mají vysokoškoláci

Nejvyšších příjmů dosahují ve všech zemích vysokoškolsky vzdělaní a inovativní pracovníci. Nejvíce občany v těchto zemích živí „myšlenky“. Ekonomiky těchto států jsou velmi produktivní a kreativní. Pro nejúspěšnější společnosti jsou právě jejich schopní zaměstnanci jejich nejvyšší „aktivum“.

Právě státy s nejvyšší vzdělaností domácích obyvatel mají i v současném období hospodářské krize nejmenší ekonomické problémy. Týká se to právě zemí s nejvyššími příjmy (tj. Švýcarska, Norska, Dánska, dále pak Nizozemí). Vysoká vzdělanost a podnikavost je příčinou, že je zde v současné době nejnižší míra nezaměstnanosti.

Česká průměrná mzda je nejvyšší z celé východní Evropy. Byla vyšší než na Slovensku, v Turecku, Maďarsku nebo Polsku.

Boháče hledejte mezi čtyřicátníky

Průměrnou mzdu v zemích OECD pobírá přibližně každý třetí. Její úroveň je totiž ovlivněna nadprůměrnými příjmy ředitelů nebo manažerů.

Nejvyššího příjmu v zemích OECD dosahují lidé od 43 do 48 let. V tomto věku mají totiž již dostatek tolik potřebných zkušeností, navíc mají pořád dost sil a vysokou výkonnost. Pro všechny země platí, že muži mají vyšší příjmy než ženy.

Výše povinných odvodů, tedy například daně z příjmů a sociálního nebo zdravotního pojištění, se v jednotlivých zemích výrazně liší a záleží na konkrétní situaci každého občana. Ve všech zemích umožňuje domácí legislativa například různé daňové slevy či bonusy.