Diplomatická bomba: nacisty a Sověty spojil pakt Ribbentrop - Molotov

23. srpna 1939 dojednali ministři zahraničí Sovětského svazu a nacistického Německa dohodu o neútočení. Její součástí byla i domluva na rozdělení Polska.

Rok 1939 byl ve střední a východní Evropě napjatý a plný převratných událostí. V březnu wehrmacht vpochodoval do Čech a na Moravu. Namlsaný Hitler chtěl víc. Evropě hrozila válka.

Londýn, Moskva a Paříž jednaly o protiněmeckém spojenectví. Tato jednání ale chtělo překazit Polsko, které se bálo Sovětského svazu. Toho využil Berlín, který vedl v Moskvě separátní jednání.

My chceme to a vy zas tohle

4. srpna 1939 přijal sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov německého velvyslance, hraběte von Schulenburga. Ambasador přednesl tři body, které jeho země považoval za důležité pro vzájemnou dohodu.

Von Schulenburg ujistil Molotova, že Berlín a Moskva nemají rozpory ve svých územních nárocích, že Německo respektuje integritu pobaltských zemí, kde žijí německé menšiny, a že Německo chce dosáhnout svých územních požadavků na Polsku cestou jednání.

15. srpna přijal Molotov velvyslance podruhé. Von Schulenburg si tentokrát vyslechl sovětské požadavky. Sověti chtěli pakt o neútočení a obchodní a úvěrovou smlouvu. Věřili také, že Německo může zprostředkovat jednání s Japonci, s nimiž byli Sověti ještě ve válce. Poslední požadavek zněl, aby Německo spolu se Sovětským svazem garantovalo existenci pobaltských států.

Velvyslanec ihned poslal zprávu do Berlína. O den později připojil krátký dopis s osobní pochybností o tom, že Sovětům skutečně jde o společné bdění nad existencí pobaltských zemí. Německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop přesto nabídl pakt o neútočení na 25 let a souhlasil i s působením na Japonsko a společnou garancí pobaltských zemí.

Za další dva dny odeslal Molotov odpovědi na německé požadavky. Znovu zopakoval přání o paktu o neútočení a obchodních dohodách. Zároveň připojil dovětek, že „Sovětský svaz musel kvůli nepřátelským postojům ze strany Německa přijmout první opatření při přípravě obranné linie proti případné německé agresi“. Místo přání na společné garanci baltských zemí ale Molotov tentokrát přidal návrh "speciálního protokolu“. Když se von Schulenburg ptal, co by mělo být jeho obsahem, odpověď nedostal.

Ve stejnou dobu dál probíhalo rusko-britsko-francouzské jednání. To definitivně skončilo 19. srpna, když západní spojenci Rusům, že jejich už skoro finálně dojednaný pakt o spojenectví proti Německu nemohou podepsat, protože proti němu protestují Poláci. Sověti tak měli volné ruce k paktu s Německem.

Zdroj: oficiální zdroj

Německý velvyslanec dostal obratem návrh textu dohody. Onen tajemný "zvláštní protokol“ v něm ještě nebyl. Text ale končil větou, že celý pakt je platný jen v případě, že současně bude podepsán zvláštní protokol o bodech, které obě strany považují za důležité ve své zahraniční politice.

V tuto chvíli vstoupil na scénu vůdce. Adolf Hitler chtěl mít co nejdříve vyřešen problém, který ho momentálně trápil - získat gdaňský koridor. Proto nevěnoval pozornost přidanému protokolu a 20. srpna telegrafoval Stalinovi, že návrh paktu o neútočení akceptuje. Sovětský vládce mu následující den za telegram poděkoval a pozval ministra zahraničí von Ribbentropa na 23. srpna do Moskvy.

Ministr šel v podvečer do Kremlu s velvyslancem von Schulenburgem. Přivítali je Stalin a Molotov. Na textu paktu o neútočení se shodli velmi rychle, snad jedinou změnou oproti sovětskému návrhu byla doba trvání dohody, místo Sověty navrhovaných pěti let to bylo deset. Pak se mohlo přejít na dosud utajený dodatek.

Až v Kremlu von Ribbentrop zjistil, o co Sovětům vlastně jde. Tajný dodatek zahrnoval východní Polsko, Besarábii, Finsko a pobaltské státy do sovětské sféry vlivu. Německý ministr měl sice od Hitlera neomezenou plnou moc pro jednání, tváří v tvář sovětskému požadavku ale znejistěl a kolem desáté hodiny večer si vyžádal telefonické spojení s Hitlerem.

Zdroj: oficiální zdroj

Hitler se nerozhodoval dlouho. Zvolil jistotu německého zisku Gdaňsku a koridoru, kde žila početná německá menšina. Měl k tomu navíc krytá záda. Sovětsko-německý pakt o neútočení byl podepsán v Moskvě 24. srpna krátce po půlnoci.

Dohoda, která ve finále vedla k rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz, byla velkým překvapením a vyrazila dech nejen Polákům, ale i Britům a Francouzům. Překvapující bylo třeba spojení dvou velmocí, které se od konce 1. světové války "moc nemusely“, ale i to, že se nacistické Německo s otevřeně protibolševickými názory shodlo s bolševickým státem.

Polsko padlo pár dní po podpisu paktu Ribbentrop – Molotov. Německá armáda, která vpádem do Polska rozpoutala druhou světovou válku, došla na linie zmíněné v tajném dodatkovém protokolu. Od východu vpochodovala do Polska Rudá armáda.

Ani samotná dohoda ale neměla dlouhého trvání. V plánech nacistických pohlavárů totiž figurovalo i napadení Sovětského svazu. K útoku na něj vyrazily německé jednotky v létě 1941.