Objevena nejvzdálenější černá díra. Je na druhém konci vesmíru

Zdroj: Oficiální zdroj

Aktualizováno 10:30, 7. 9. 2009 7. 9. 2009, 00:00

Teleskop umístěný na Havajských ostrovech odhalil zatím vůbec nejvzdálenější černou díru od Země. Kolem supermasivního objektu, který je od nás vzdálen 12,8 miliard světelných let, krouží galaxie podobná naší Mléčné dráze.

Galaxie podle astronomů "parkuje" poblíž superobří černé díry s hmotností rovné hmotě asi miliardy Sluncí. Vědci odhalení zveřejnili počátkem září v časopise Královské astronomické společnosti.

"Je velmi překvapující vědět, že tato obrovská galaxie existovala už v době, kdy bylo vesmíru šestnáctkrát méně let než dnes a už v této době hostil supermasivní černou díru," řekl astronom Tomotsugu Goto z Havajské univerzity. Podle vědce se musela galaxie i "její" černá díra zformovat hned na počátku existence vesmíru.

Co je černá díra

Černá díra je objekt natolik hmotný a zároveň malý, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti prostoročasu natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1916 Albertem Einsteinem.

Současná představa je, že všechny galaxie by mohly mít supermasivní díru ve svých středech. Tato černá díra pohlcuje plyn a prach ve středu galaxie, přičemž generuje obrovské množství záření do té doby, než pohltí všechnu okolní hmotu a proces se zastaví.

Představu tělesa tak masivního, že z něho nedokáže uniknout dokonce ani světlo, navrhl anglický geolog John Michell v roce 1783 v práci zaslané Královské společnosti. V té době již byla Newtonovská teorie gravitace a pojem únikové rychlosti dostatečně známá. Michell vypočítal, že těleso s poloměrem 500krát větším, než je poloměr Slunce, a se stejnou hustotou, by mělo na povrchu únikovou rychlost rovnou rychlosti světla, a proto by bylo neviditelné.

Parafráze slov Michella: Kdyby koule stejné hustoty jako má Slunce, převýšila jeho poloměr pět set ku jedné, potom by těleso padající ke sféře z nekonečné výšky získalo na jeho povrchu rychlost větší, než je rychlost světla, a když následně předpokládáme, že světlo je přitahované k jeho povrchu silou v poměru ke své vis inertiae (setrvačné hmotnosti), způsobilo by to, že by se, spolu s ostatními tělesy, světlo vyzařované z takového tělesa k němu vrátilo díky jeho přitažlivosti.

Zdroj: wikipedia.cz

Odborníci se pozorováním těchto objektů snaží odhalit tajemství, které jejich vznik obklopuje. Pozorování vzdálených galaxií v blízkosti černých děr je však velmi obtížné.

Vědci tvrdí, že už pochopili tajemství vzniku "malých" černých děr, které za svůj život vděčí zániku velkých hvězd, jejichž hmota se zhroutila do jediné singularity s tak obří přitažlivostí, že z jejích spárů neunikne ani světlo. Jak ale přišly na svět superobří černé díry, to zatím nikdo přesně neví.

Zdroj: Oficiální zdroj

Jedna z uznávaných teorií soudí, že se obří černé díry utvořily sloučením několika menších. Objekty s větší přitažlivostí pak pohlcovaly okolní hmotu a jejich vliv na okolí se postupně zvyšoval.

Astronomové pozorují černé díry například díky energii, kterou vyzařuje okolní hmota, která do singularity padá. V roce 2004 bylo objeveno mnoho černých děr, což vedlo k vypracování nové teorie rozšíření těchto objektů ve vesmíru. Podle ní existuje ve vesmíru asi pětkrát více černých děr než se dříve předpokládalo.

adr, TN.cz