28. září 1994 se stala tragédie ve vlnách Baltského moře. Potopení Estonie odneslo 852 lidí na palubě.
Byla to chlouba Estonců, kteří právě shodili břímě ruské rozpínavosti. Nezávislé Estonsko začalo začátkem 90. let v kvapíkovém tempu uhánět směrem k NATO a Evropské unii. Na cestě od postsovětského marasmu k zařazení se do skupiny civilizovaných evropských národů však Estonci vytrpěli krutou zkoušku. Tu jim připravil smutný osud lodi, která nesla jméno hrdé zemičky na severu Pobaltí.
Estonci si koupili 155 metrů dlouhý kolos v roce 1993. Plavidlo z dílny německých loďařů už brázdilo neklidné vody Baltského moře od roku 1980. Pod názvy Viking Sally, Silja Star a Wasa King nejčastěji bez větších problémů přepravovalo Skandinávce na trase z Turku do Stockholmu. A hlavně o víkendech to byly divoké plavby. Finové to dokáží pořádně roztočit, zvláště když se čepuje pivo a prodává tvrdý alkohol, kterého si v zemi tisíce jezer příliš neužijí.
Poker, kalhotky a alkohol
Ještě když 27. září 1994 kolem osmé večer Estonia vyplula z estonského Tallinnu do švédského Stockholmu, nic nenasvědčovalo katastrofě. Hrál se poker, ženy nakupovaly nejenom spodní prádlo v obchůdcích v bezcelní zóně a ti otrlejší holdovali alkoholu. Na největší estonské lodi se plavilo 989 lidí. Zatímco většinu posádky tvořili Estonci, mezi pasažéry hráli prim Švédové.
Po půlnoci mohli cestující zaregistrovat velké vlny (až čtyři metry) a silný vítr, který dosahoval až rychlosti přes 70 kilometrů za hodinu. Nicméně to zase není v mrazivých končinách Baltského moře takové unikum. Krátce před druhou hodinou ranní našeho času se ale strhlo na Estonii ničivé peklo. Vlny prorazily štíty, které chrání konstrukci lodě a voda začala pronikat do prostorů, kde byla auta.
"Titanic“ v Baltském moři
I přes snahu posádky šla Estonia nekompromisně a rychle ke dnu. Když se zamkly bezpečnostní komory, aby voda nemohla ničit mořský koráb ještě víc, byly rázem zpečetěny stovky životů pasažérů. V útrobách vraku zemřelo na 750 lidí, když v ocelové hrobce neměli jakoukoli naději na přežití.
Další stovka obětí nepřežila ledovou koupel v Baltském moři. Při teplotě vody kolem 10 stupňů se jejich osud naplnil podobně jako u ztroskotanců z Titaniku v roce 1912. Zemřeli na utopení, či podchlazení. Jenom hrstce cestujících se podařilo zachránit životy na záchranných člunech.
"Mayday“
I když posádka Estonie v 02:22 našeho času odvysílala nouzový signál „Mayday“, k místu katastrofy dorazil jako první finský trajekt Mariella téměř o hodinu později. V Estonii tak vyhasl život i populárního estonského rockera Urmase Alendera. Estonský „Petr Janda“ měl problémy s komunistickou KGB, v roce 1989 emigroval do Švédska. Po obnovení nezávislosti Estonska se vrátil zpět, aby ho nešťastně dostihl osud ve vlnách Baltu.
Pátrací týmy vylovily pouze těla 94 těl obětí tragédie. Další torza leží na dně Baltského moře asi 40 kilometrů od finského ostrova Utö společně s vrakem lodi, která byla pýchou hrdého Estonska.
Rusové, Američané, nebo někdo jiný?
Jak už to u podobných neštěstí bývá, je více teorií, které vysvětlují pozadí zkázy. Na podzim 2004 vyšlo najevo, že Estonia v září 1994 pašovala do Švédska vojenský materiál. Nicméně v osudný den tragédie na palubě nebyl ani jeden náboj, natož zbraně. Podle jiných konspiračních názorů stála za tragédií americká CIA a britská MI6, které se měly podílet na pašování zbraní z Ruska. Příčinou potopení Estonie měl být výbuch.
No a abychom to ještě více zamotali, tak německá novinářka Jutta Rabeová tvrdí, že je vše úplně jinak. Za vším prý stojí Rusové, kteří měli na Estonce pořádný vztek a to je nepřešlo dodnes. Když to údajně chtěl odhalit švédský vicepremiér Odd Engström, zemřel za záhadných okolností.
Ať už je to tak, nebo onak, tragédie Estonie připomněla, že musíme mít respekt před mořským živlem, který podle starověkých Řeků řídí všemocný Poseidon.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz