Eva s rakovinou je po ozařování. Bojí se o matku

Už skoro dva měsíce máte na serveru tn.cz možnost sledovat mladou maminku Evu a její boj o život s rakovinou. Eva podstupuje ozařování.

Eva už má za sebou operaci, při které jí lékaři vyjmuli všechny reprodukční orgány, dvě chemoterapie a začíná s ozařováním.

ČTĚTE DÁLE

- Rakovina už Evě bere vlasy. "Je to takový prašivý," stěžuje si

- "Už nemáš bebíčko?" vítal syn mámu Evu po první chemoterapii

- Jmenuju se Eva a mám rakovinu. Dívejte se, jak ji porazím

První ozářky
 

Jmenuji se Daniela, mám za sebou stovky reportáží. Tohle je ale projekt, ze kterého mám husí kůži nejen já – točím o sestře Evě, která trpí rakovinou. Když se řekne ozařování, mnohého z nás zamrazí. "To nejdřív musíš na simulátor, tam se chodí dvakrát. Je to takový přístroj, který přesně určí, jakou oblast ti budou ozařovat,“ vysvětluje mi ségra.

"Záření, které produkuje lineární urychlovač, mohou být fotony, nebo elektrony. Volba energie záření nebo jeho typu závisí od lokalizace té oblasti, kterou budeme ozařovat. Vše si spočítáme, připravíme na počítači, vytvoříme ozařovací plán, na simulátoru nastavíme podmínky záření, jak budou ve skutečnosti, zkontrolujeme, že je to vše v pořádku a pacient může na první ozařovací frakci,“ vysvětluje primářka onkologie v pražském Motole Jana Prausová.

Průjmy a další problémy

"Snažíme se, aby zdravá tkáň dostala minimální dávku ozáření, samozřejmě se ale stává, že malou dávku ozáření ta zdravá dostane. Od toho pak má pacient vedlejší účinky. Ozařujeme-li například hlavu, bude mít pacient problémy v ústech, když záříme na břicho, mívají pacienti průjmy, je to různé,“ popisuje Jana Prausové vedlejší účinky.

Lineární urychlovač je velký přístroj, kde si musí ségra lehnout a nehýbat se. Laborantky si ji nastaví podle laserových zaměřovátek a vyženou mě z ozařovny. Za námi se zavřou těžké olověné dveře. Ve vedlejší místnosti mi pak laborantky ukazují na počítači, jak ozařování probíhá. Na počítači pak můžeme vidět celou ozařovanou oblast. To aby se neozářila i zdravá tkáň okolo zajišťují olověné lamely, které jsou v lineárním urychlovači. Je to velká nádoba se skleněným vrškem, která je pod ozařovanou plochou.

Chemoterapie je horší

První ozářky má tedy Eva za sebou. "Po chemoterapii je to sranda. Trvá to maximálně pět minut, nic při tom necítím. Zbytek dne mám pak volno, tak můžu vyjíždět do centra Prahy, ať nejsem jak vidlák,“ směje se ségra.

Musí tu zůstat pět týdnů, na víkendy bude jezdit domů, aby si užila skoro 2,5letého synáčka Štěpána. Teď už jí netrápí fyzické obtíže, psychicky na tom ale není moc dobře. "Mám strach o mamku, celé to na ní dopadlo, pořád na ni musím myslet, snad se z toho vzpamatuje, až bude po všem,“ doufá Eva.

Proč to točíme
 

Přišla jsem za ségrou s nápadem, projít s ní celou její léčbu s kamerou. Chvíli se rozmýšlela a pak na to kývla. Přiznám se, má to i další důvod – můžu takhle s Evou trávit daleko víc času.

"Věřím tomu, že se na to za pár let podíváme a budeme se smát tomu, jak jsem vypadala směšně bez vlasů… Nebo to bude video pro Štěpána, aby na mě měl vzpomínku,“ odpověděla mi nakonec ségra na mou nabídku.

Trochu mě zamrazilo. Dokud je ségra v pohodě, je i natáčení v pohodě. Máme k sobě hodně blízko, řekneme si i ty nejtajnější myšlenky, natáčení probíhá jako sesterský pokec.

Kdyby se ale měla Eva zhoršit nebo by léčba nedopadla dobře, upřímně říkám, že si nejsem jistá, zda bych to zvládla dotočit.

Je ale úžasné, jak ségře pomáhají ohlasy od diváků, známých a dalších lidí, co už se o jejím příběhu dozvěděli. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem do toho šla. Věřila jsem, že podpora lidí dá Evině sílu bojovat a prát se s nemocí.