Češi pátrají po vraku křižníku potopeného Brňákem

Expedice Garibaldi po loňském úspěchu pokračuje - tentokrát Čechy pozvali přímo Chorvati.

V dubnu roku 2008 odjel expediční tým "Habanero“ na chorvatský ostrov Premuda, aby dokončil filmování vraku rakousko-uherské bitevní lodi S.M.S. Szent István. Po skončení natáčení odplula část expedičního týmu do Cavtatu nedaleko Dubrovníku, aby se tu pokusila objevit vrak italského pancéřového křižníku GIUSEPPE GARIBALDI, který zde byl potopen dne 18.7.1915 brněnským rodákem a velitelem RU ponorky U4 Rudolfem SINGULE.

Dne 28.dubna 2008 v 11.32 hodin se po zdlouhavém čtyřdenním pátrání nakonec za pomoci historických podkladů a informací od místních rybářů podařilo týmu českých technických potápěčů a historiků jako prvnímu na světě nalézt a lokalizovat vrak pancéřového křižníku GIUSEPPE GARIBALDI ležícího v hloubce 125 metrů. Letos se Češi na místo činu vrátili, aby v pátrání pokračovali. Více se o expedici dozvíte na jejím webu.

"Po více jak roce jsme opět v Cavtatu, tentokrát na pozvání chorvatského archeologického institutu, který organizuje mezinárodní expedici za účelem podrobného průzkumu vraku G. Garibaldi, píše na svém webu potápěč Petr Stejskal. Pozváni byli jmenovitě dva účastníci loňské expedice, Boris Gol – historik, který pozici vraku vypátral, a právě Petr Stejskal – potápěč, který k vraku sestoupil jako první.

Tentokrát má průzkum probíhat pomocí ponorky s tříčlennou posádkou a dálkově ovládaného robota.

Historie křižníku Garibaldi

Ve večerních hodinách dne 17. července 1915 vyplula z italského válečného přístavu v Brindisi početná skupina válečných lodí pod vedením kontraadmirála Trifariho. Úkolem skupiny pancéřových křižníků třídy Garibaldi a jejich velmi početného doprovodu torpédoborců a torpédových člunů bylo ostřelování a zničení pro Rakousko velmi důležité železniční trati mezi Dubrovníkem a Kotorem. Akce měla být odvetou za ostřelování italských přístavů rakouským válečným námořnictvem z 24.května 1915.

Plán celé italské akce byl následující. Výsadek přibližně 50ti mužů pronikne nepozorovaně do vojenských objektů na ostrově Šipan ( Giuappana) a zničí je. Mezi tím pancéřové křižníky svými 25,4 a 20,3 mm děly zaútočí na železniční trať vinoucí se podél pobřeží a doprovodné torpédoborce budou ostřelovat železniční zařízení a molo v Dubrovníku.

Italové však nepočítali s tím, že skupina lodí bude ještě před začátkem celé operace spatřena z pozorovací stanice na vrcholu Radostaku (1446 m). Výsadek námořníků se nezdaří, následné ostřelování i přes velké množství vystřílené munice je neúčinné a tak se lodě obracejí směrem na boku Kotorskou a následně otáčejí zpět na jih, aby zamířily do přístavu v Brindisi.

Dne 18.7.1915 v 02.00 vyplouvá na rozkaz vrchního velitele z boky Kotorské rakousko-uherská ponorka U4 pod velením poručíka řadové lodi Rudolfa Singule, aby pátrala po pohřešovaném hydroplánu L43. Jakmile je u rakouského pobřeží hlídkou na Radostaku spatřen svaz nepřátelských lodí a je o tom vyrozuměno velitelství, je U4 vyslána vstříc nepříteli. Ten je spatřen ve 03.20 necelé 3nm od Molonta (výběžek poblíž vjezdu do boky Kotorské). Singule se svojí U4 sleduje nepřítele až do okamžiku, kdy je v 04.37 sám spatřen a ostřelován z křižníku Giuseppe Garibaldi. V 04.38 ze vzdálenosti přibližně 600 m odpaluje U4 dvě torpéda ve směru na vedoucí křižník. Ta po necelých 30 vteřinách vybuchují a zasahují křižník G.Garibaldi do prostoru uhelných bunkrů. Těžce poškozený křižník se během tří minut potopí. 525 námořníků včetně kontraadmirála Tifariho je zachráněno, zahyne 53 námořníků.

Brňák s řádem

U4 se ihned po útoku ponoří do hloubky 20 m a přibližně půl hodiny uniká plavbou pod hladinou směrem k pobřeží. Zbylé italské lodě mezi tím odplouvají na jih k italskému pobřeží. Poručík řadové lodi Rudolf Singule byl za svůj čin vyznamenán rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie - nejvyšším RU vyznamenáním za statečnost.

Ztráta vlajkové lodi kontraadmirála Trifariho pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi a následné potopení francouzského křižníku Leon Gambetta rakouskou ponorkou U5 byly pro spojence natolik závažné, že upustili od pokusů o přímé napadání rakouského pobřeží velkými loděmi a zaměřili se na operace menších hladinových lodí.