Neuvěřitelné kousky freerunnerů, odřené ruce, zlomené nohy

Reportér tn.cz vyzkoušel na vlastní kůži, jaké to je věnovat se freerunningu – extrémnímu pohybu po městě.

Na šílence provozující freerun je bezpečnější dívat se v televizi. Netrénovaný člověk totiž snadno přijde k úrazu, a navíc si celou dobu připadá jako totálně neohebné nemehlo.

Držet krok se zkušenými freerunery, kteří běhají po městě, přeskakují zdi, šplhají na kdeco, skáčou z čehokoli a ještě u toho dělají salta, na to nemá normální smrtelník nejmenší šanci.

Parkour se salty

"Freerun se před nějakými čtyřmi lety vyvinul z mnohem známějšího parkouru, od kterého se liší atraktivnějším pojetím překonávání překážek. Zatímco parkour je jen o přeskocích a vylézání stěn a je zaměřen více na silovou stránku, freerun je více o efektu, je totiž obohacen o prvky se salty,“ vysvětluje Jakub Sznapka z Karviné, který freerunu propadl před třemi lety. Spolu s kamarády založil skupinu Synci, a podařilo se jim vypracovat se mezi celorepublikovou špičku freerunerů.

"V republice není moc skupin, které by se freerunem zabývaly, a se vší skromností můžu říct, že patříme k nejlepším,“ říká Sznapka s tím, že začátky byly velmi těžké, a klukům se dodnes nevyhýbají zranění. "Já sám jsem měl dvakrát zlomenou nohu, o natažených svalech ani nemluvím. Hlavní je, aby každý, kdo chce tento sport dělat, začínal pomalu a teprve postupně přidával na obtížnosti. Jinak se přizabije velmi rychle,“ dodává Jakub.

Nic pro kancelářské myši

To ostatně pochopí okamžitě i ten největší frajer, už po pár nevinně vyhlížejících přeskocích přes cihlovou zídku mají nezkušené ruce dost a začínají protestovat, o krvavých šrámech na stále dokola otloukaných nohách ani nemluvě.

Navíc tento sport rozhodně není pro někoho, kdo trpí byť jen náznakem závrati. A vůbec nejdůležitější je dobrá fyzička. Kdo dřepí celý den v kanceláři, může na freerun zapomenout.

Jakub s kamarády trénuje každý den, a šrámy, rány ani bolesti namožených svalů už ani nevnímá.

Ostravané většinou tleskají

Přestože jsou Synci z Karviné, jezdí většinou do Ostravy. "V Ostravě jsou lepší podmínky, je tu členitější architektura, a tím pádem je tady více výzev,“ usmívá se Jakub, podle něhož je freerun něco jako životní styl. "Já jsem tomu úplně propadl, žiju tím,“ říká další ze Synků Marek Gorgol, a ostatní jen přitakávají. "Nevím, jaký jiný sport by mě mohl více bavit,“ říká Jakub Svížala.

Při svých trénincích se sice občas setkávají s udivenými reakcemi okolí, většinou už však místo nadávek slýchávají potlesk. "Dříve nás měli lidé za vandaly, kteří po všem šplhají a ničí to, teď už si přece jen více zvykli, a natáčejí si nás na mobily, někdy dokonce zatleskají,“ říká Jakub Sznapka. 

Podívejte se na největší světové machry

Francouz  David Belle je jedním z propagátorů parkouru a freerunningu. Živí se výukou tělocviku, herectvím a dělá i kaskadéra. Podívejte se na jeho kousky: 

U následujícího videa není třeba příliš komentáře. Lotyšská skupina Dvinsk clan patří ve svém oboru ke světové špičce. Posuďte sami: 

Poslední video je historické a ukazuje počátky volného pohybu. Dokládají, že parkour začal už hluboko v minulém století.