Stromečky dřív visely ze stropu. HISTORIE VÁNOC

Naši předkové chápali Vánoce jako oslavu příchodu Mesiáše a současně jako den, kdy se příroda odvrací od zimy. Pojili s nimi spoustu zvyků, dnes už zapomenutých.

V současnosti je představa vánočních oslav v našich krajích univerzální. Nutně k nim patří stromeček, kapr, dárky, koledy a nějaký ten zvyk nebo dva. Nejčastěji se vykrajují jablka, pro lití olova už nemáme výbavu. V minulosti byly oslavy Vánoc mnohem pestřejší – lišily se kraj od kraje a také podle společenských vrstev.

Vánoce jako konzum?

S oblibou se tvrdí, že se dnes Vánoce změnily v konzumní oslavu, při které se jen nakupují drahé dárky a lidé se zbytečně přežírají. Jenže v tomto duchu se Vánoce nesly vždy, alespoň, co se týká jídla. Tento svátek byl jednou z mála šancí pořádně se najíst ještě před příchodem lednových a únorových mrazů, kdy už toho v domácnosti moc nezbylo. Seznamy zkonzumovaných pokrmů, které se nám zachovaly, ukazují, že naši předkové měli opravdu gargantuovský apetit. Dá se říci, že na Vánoce se porazilo všechno, co chodilo po dvoře, a to se také zbaštilo.

 
Magie čísel

Naši předkové měli vánoční hostinu spojenou s mnoha posvátnými a symbolickými čísly. Na štědrovečerním stole mělo být "devatero jídel" a dvanáct druhů cukroví. Dnes se jako typické vánoční jídlo chápe kapr, naši předkové tak brali spíše luštěniny. Na vánoční tabuli se ale nevyhýbali ničemu.

Zdroj: oficiální zdroj

K tradicím patří také pečení cukroví, které však v minulosti nebylo zdaleka tak rozmanité jako dnes. Nejčastěji se používaly perníky, o takové vanilce se většině chudých rodin mohlo jen zdát… Nepostradatelnou vánoční sladkostí byla húska neboli oblíbená sladká pletená vánočka. Levné a tedy přijatelné bylo i cukroví z lineckého těsta, nejčastěji se ale jako sladkost používaly kousky obyčejného ovoce, často sušeného.

Stromek jako symbol?

Bez vánočního stromečku si dnes Vánoce nedokážeme představit. Tato tradice je přitom poměrně mladá. První stromek u nás nechal postavit až roku 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Do českých domů začaly smrčky, jedle a borovičky pronikat velmi pomalu až v druhé polovině 19. století. Většině českých rodin v té době bohatě stačila ozdobená borová větev. Už mnohem dříve však mívali jedličky doma němečtí přistěhovalci, kteří k nám tento zvyk přinesli. V Německu se stromečky zdobily už od 16. století.

První opravdu masové rozšíření vánočních stromků v domácnostech nastalo až po 1. světové válce. Zajímavostí je, že zpočátku se stromky nestavěly do speciálních stojanů, ale volil se jednodušší způsob – zavěšovaly se pod strop.

Zdroj: TN.cz

Betlém - srdce Vánoc

Velmi starou tradicí je naopak stavění betlémů. Ten vůbec první postavil ve 13. století sv. František z Assisi, který u něj také sloužil údajně první půlnoční mši. První české jesličky se objevily v 16. století v kostele sv. Klimenta v Praze. Právě betlém sloužil dříve jako pomyslný střed vánoční domácnosti. Před nimi byly pronášeny modlitby, u nich se zpívaly koledy.

Světlo z Betléma

Velmi starobyle působí tradice vánočního světla. Omyl, je to zvyk starý sotva jedno století a navíc nemá vůbec náboženský původ. Po Evropě ho rozvážejí skauti.

Vánoční tradice

V minulosti se tradovala spousta zvyků, některé z nich už přežívají jen v matném nevědomí. Tak třeba:

Během štědrovečerní večeře bylo zakázáno vstávat od stolu. Pokud by někdo vstal, tomu byla v následujícím roce předpovídána nemoc nebo smrt.

Na Štědrý den se nesmí šít, plést ani prát, vše přináší smůlu. Nesmíte psát ani dopis své drahé polovičce – mohlo by to přinést rozchod.

Dívka, která se chtěla vdát, musela na Štědrý den posbírat devět patek od vánoček a přání bylo předem splněno.