Zpravodajství

Zpověď Hitlerova řidiče: zapálil jsem tělo svého vůdce

Zpověď Hitlerova řidiče: zapálil jsem tělo svého vůdce
Zdroj: oficiální zdroj

Erich Kempka byl osobním řidičem Adolfa Hitlera dlouhých 13 let. Dostal se mu tak blízko, jako jen málokdo.

O Adolfu Hitlerovi se ví téměř všechno. Jen málo historických postav má tak dokonale zmapovaný život, jako právě on. Ale jaký byl pasažér a spolujezdec?

 

Hitler byl oblečen do své oblíbené uniformy v barvě polní šedi. V pravé ruce držel mapu Berlína. Levačka se mu třásla. Psal se 29. duben 1945 a sovětská vojska se blížila k vůdcově bunkru. “Jak to vypadá, Kempko“? zeptal se unaveně. Když mu jeho oblíbený řidič vysvětlil, že se Rusové blíží k budově Říšského kancléřství a německá obrana už nemá čím je zastavit, Adolf Hitler se na nějakou dobu odmlčel. “Pak mi podal ruku a bez slova odešel,“ vzpomíná v pamětech Erik Kempka.


Šoférem masového vraha

 

Erik Kempka se narodil roku 1910 jako syn polských emigrantů. Roku 1930 se stal řidičem nacistického vedení V Essenu a o dva roky později se připojil k Hitlerovu štábu. "V roce 1932 si mě předvolal do Mnichova, kde mě a třicet dalších zájemců Hitler asi hodinu zpovídal,“ vzpomíná v pamětech Kempka. Podle řidičových pamětí se vůdce III. říše překvapivě dobře vyznal v automobilech – ptal se ho na nejrůznější technické záležitosti, řešil s ním detaily motorů i různě situace na silnici. Kempka zřejmě na otázky odpovídal správně, protože ještě téhož dne byl přijat do Hitlerova týmu.


Řidič, nejlepší přítel diktátora

 

Nebyla to vůbec lehká práce. Trávit desítky hodin po boku náladového a často nepředvídatelného Hitlera si žádalo člověka s pevnými nervy a odolným organismem. Jen během roku 1932 najezdil Kempka s Hitlerem 132 tisíc kilometrů. “O politice se mnou (Hitler) mluvil jen výjimečně, ale navrhoval mi, abych s ním hovořil o svých osobních problémech, píše Kempka. Hitler mu prý často připomínal, že "mí řidiči a piloti jsou mí nejlepší přátelé. Svěřuji přece do jejich rukou svůj život!“

 

Zdroj: oficiální zdroj


Adolf Hitler byl velkým fanouškem do motorů a myslel si, že jim dokonale rozumí. Dokazoval to za jakýchkoliv příležitostí. Často tak přiváděl k šílenství odborníky a inženýry, když je poučoval o tom, jak by správně měli dělat svou práci. Kempka s nám strávil celou válku a zažil ho v těch nejpodivnějších situacích.


Poslední dny Adolfa Hitlera


Byl po jeho boku i v posledních dnech III. říše. Na počátku roku 1945 se Hitler přestěhoval do Vůdcova bunkru v Berlíně. Přežil tam řadu bombardování a dokonce i přímých zásahů bombou – betonové zdi držely. Kempka vzpomíná: “Jen pár dní před jeho narozeninami (20. dubna) přijela do obleženého Berlína i Eva Braunová. Chtěla s ním strávit jejich poslední dny, a to i proti Hitlerově vůli.“ Stejně se zachoval i Kempka; když mu Hitler navrhoval, aby odletěl pryč, řidič odmítl.

 

Zdroj: oficiální zdroj

 

Kempka ve svých pamětech vzpomíná, jak si Hitler nechal sehnat kyanid, kterým plánoval ukončit svůj život. Kapsle s jedem mu opatřil Heinrich Himmler, ale Vůdce se obával, že nebudou fungovat. Himmler se totiž pokoušel vyjednávat se Spojenci o míru a omámený Hitler by pro něj mohl být cenným výkupným. Proto se Hitler rozhodl jed nejprve otestovat – a to na svém oblíbeném psovi, fence Blondi.


Smrt novomanželů


Pak už se Hitler připravoval na smrt. “Nejdřív se ale chtěl oženit. Přípravy na svatbu začaly 28. dubna, obřad se měl konat ve studovně,“ poznamenal si Kempka. “Ceremonie se konala za zvuků bombardování. Za svědky šli páru ministr propagandy Joseph Goebbels a Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann. Přes ohrožení panovala v bunkru velmi slavnostní atmosféra.

 

To byla také poslední příjemná chvíle Adolfa Hitlera. 30. dubna zavolal Kempkovi Hitlerův adjutant Otto Gunsche – chtěl po něm 200 litrů petroleje, okamžitě. “Myslel jsem si, že je to vtip a smál jsem se. Ale Gunsche na mě začal křičet: “Petrolej, Erichu, okamžitě!“ Když jsem se zajímal, na co ho potřebují, neodpovídal, jen dodal, že to spěchá a že se má dodat do Vůdcova bunkru.


Petrolej ze zoologické zahrady

 

Jediný dostupný zdroj petroleje se nacházel v bunkru ZOO Berlín, kde ho leželo několik tisíc litrů. Cesta ostřelovaným městem by byla extrémně nebezpečná, proto se Kempka ještě pokoušel vyjednat odklad na pátou hodinu nad ránem, kdy většinou bombardování polevovalo. Ale vůdcovo přání nesneslo odkladu – Kempka proto musel odčerpat pohonné hmoty z nádrží vůdcových vozidel. Pak vešel do Vůdcova bunkru.

U vchodu do Hitlerova předpokoje potkal Gunscheho. Byl bledý jako smrt. “Proboha, Otto, co se děje,“ ptal se Kepka. “Vůdce je mrtev,“ reagoval pobočník. “Eva je s ním…“


Oheň a granát


Právě v ten okamžik dorazili Kempkovi podřízení s petrolejem. Gunsche požádal Kempka, aby těla okamžitě spálil. Několikrát se předtím svěřil podřízeným, že by nerad skončil jako Lenin – někde na podstavci v mauzoleu. Hitlerovo tělo donesli jeho pobočník Heinz Linge a doktor Ludwig Stumpfegger. Pak dorazil Bormann, s mrtvolou Evy Braunové v náručí. Kempka od něj tělo převzal a vynesl ho z bunkru ven. Bylo kolem čtvrté nad ránem. Těla Adolfa Hitlera a Evy Braunové byla položena vedle sebe, pak je polili petrolejem.


Někdo, podle Kempkových pamětí asi Goebbels, navrhoval, aby oheň zapálili pomocí granátu. Kempka to odmítl a sehnal nějaké hadry, které pak podpálil. Kempka v pamětech vzpomíná, že si tehdy vzpomněl na slova, která mu Hitler řekl v prosinci 1933: “Víte, milý Kempko, já tohle nepřežiju.“
 

tn.cz /kar
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

Důležité Události

Píše se na Deník.cz