Guadeloupe: ostrov krásných vod

Příboj je tu měkký jako jazyk malého štěněte a každá vlna, která vás olízne, by si zasloužila, abyste se s ní pomazlili. Stejně jako se slůvkem Guadeloupe, což je název, který dal ostrovu jeho objevitel Kryštof Kolumbus.

Ale ani původní název by vás nezklamal. Zněl Karukera, což znamená Ostrov krásných vod. Ponechme historii historií – koho z turistů, toužících po zapomnění každodenní pracovní rutiny, zajímá? Podstatnější je, že ač tento ostrov patří Francii, tak jako Martinik, Réunion a francouzská Guayana, od kontinentální Evropy ho dělí sedm tisíc kilometrů.

Všechny je s Francií pojí zpěvavý jazyk okořeněný kreolskými výrazy a pravidelné letecké spojení s Air France. A také na první pohled viditelná skutečnost, že požívají výhody evropské samosprávy a netouží po samostatnosti. Naopak… Třeba na Guadeloupe nosí místní obyvatelé s kůži hnědou jak upražené kakaové boby, svítivě bílá trika s číslicí 971. Což je statutární označení jejich zámořského departamentu a vědí to pouze a jen oni…

Téměř schengenský ráj

Pro člověka, který už někdy navštívil dnes módní Kubu nebo Jamajku, je pobyt na Guadeloupe a přilehlých ostrůvcích pohlazením po duši. Na cestu tam nepotřebuje vízum ani pas, stačí občanka. Na místě samotném se nemusí o ničem dohadovat, vše má svoje – našinci srozumitelná pravidla.

Počínaje značením silnic v délce 1975 km, na kterých se jezdí vpravo, přes menu v restauraci uvedené s konečnou cenou, až po bufetovou snídani v hotelu, která je vyšperkovaná exotickým ovocem. Elektřina spolehlivě proudí ve 120 V a přístroje nevyžadují převaděče ani jiné zástrčky. Také v nákupních střediscích mají produkty důvěrné z českých regálů, za které se platí eury! Turistické služby fungují na jedničku, co si objednáte, to dostanete.

Nelze se tak zbavit dojmu, že jste kdesi na předměstí jihofrancouzského velkoměsta, což napohled potvrzují i okolní zacpané silnice. Dojet po ránu do centra nejznámějšího města Pointe-á-Pitre je stejně psychicky a časově náročné jako přejet z pražských Dejvic do Záběhlic. Rozdíl je jediný! Řidiči na sebe netroubí ani si neprocvičují zásobu nadávek. Karibský temperament si schovávají na jindy. Třeba na jídelní orgie umocněné šálkem punče, jehož většinu tvoří třtinový rum. Případně na zuk. Jde o tanec s prvky lambády s natolik erotickými předklony a záklony, že to Evropanky většinou nevydýchají...

Na Guadeloupe a ostatních ostrovech nenarazíte ani na chudinské slumy a nemusíte se bát o svoji bezpečnost. Ostatně, kdo by chtěl někoho přepadávat v zemi, kde je průměrný plat 1200 eur? Statistiky sice mluví až o 30% nezaměstnanosti, ale nikdo si nahlas nestěžuje. Je to i proto, že si Guadeloupe vyhádal na Francii vyšší sociální dávky a plošné navýšení platů o 200 eur (s argumentem, že když se věci na ostrov musí dovážet, jsou tak dražší). Navíc si všichni obyvatelé přivydělávají načerno v turistickém ruchu. "Koupí si ode mě pán tuhle krásnou růžovou ulitu mušle lambi za deset euro? Nechce madam klobouček z palmového listu? Nebo čerstvou vanilku na vánoční pečivo?“ Eura z peněženky vylétávají skoro sama...

Dotyk motýlích křídel

Ale abyste to pochopili správně, na Guadeloupe je nejenže za co utrácet, ale budete to dělat dobrovolně a sami. Že jde o ráj na zemi, si uvědomíte už před přistáním v Pointe-á-Pitre, které má deváté nejfrekventovanější letiště Francie. Možná si budete ještě vychutnávat čerstvě křupavý croissant, který nabízí jen Air France, když pohlédnete z okénka. Pod sebou spatříte zeleného motýla, jak se koupe v tyrkysově zbarveném sametu. Rozpíná se na velikosti 1600 kilometrů čtverečních a jeho malé podlouhlé tělíčko představuje mořská úžina Slané řeky (Riviére Salée) s mangrovovým porostem.

Motýlí tvar Guadeloupe se skládá ze dvou částí. Západní křídlo má plochu 950 čtverečních kilometrů a nazývá se Basse-Terre (Dolní země). Vzniklo sopečnou činností a dominuje mu vulkán La Soufriére ve výšce 1464 metrů nad mořem. Okolní zelenou plochu pralesa a 20 ha přírodního parku prořezávají jen občasné vodopády. Žádný z turistů by si neměl nechat ujít zastávku u padající vody do stometrové hlubiny v Cascade aux Écrevisses či trochu vzrušení při přechodu houpajícího se mostu přes řeku Bas-Davis.

Ale jen zdatní jedinci se mohou vydat na týdenní trek deštným pralesem posetým barevnými orchidejemi, který ústí na druhém konci ostrova na planinách pokrytých vřesem. O pár set metrů níže se tam rozkládá ráj potápěčů nazvaný po průkopníkovi „podmořské turistiky“ Réserve Cousteau. Bující květy korálů, v příboji povlávající gogonie, barevní korýši, mušle a duhově zbarvené korálové rybky tu Jacques-Yves Cousteau obdivoval už v roce 1955 při natáčení filmu Svět ticha.

Východní křídlo Guadeloupe označované jako Grande-Terre (Velká země) s plochou 560 km2 je naopak ploché jako deska stolu, neboť ho tvoří vápencový podklad, do kterého vlny vykousaly zátoky připomínající z lodě středověké hradby. Tuto část ostrova pokrývají plantáže banánů a ananasů. Právě odtud prý putoval tento šťavnatý plod poprvé do středověké Evropy. Kolem silnic se vlní i zelená pole cukrové třtiny, se kterou se můžete blíže seznámit byť už v tekuté podobě v některé z dvanácti destilérek, doslova "rumérií“. Zdaleka nejlepší rum vyrábějí v palírně Poisson na blízkém ostrůvku Marie-Galante. Jeho značku si zapamatujete už navždy – jde o Pere Labat.

Plážová idyla

Než se vydáte na průzkum ostrova, který se nejlépe provádí s autem z půjčovny, je třeba si odpočinout. Lákají k tomu desítky pláží. Některé patří k hotelům, ale zákon říká, že musí být přístupné všem. Záleží jen na vaší volbě, kde na ručníku či v lehátku zakotvíte. Na ostrově neexistují velké komplexy evokující továrny na turisty, takže je jedno, zda budete ubytováni v soukromí nebo v některém z malých hotýlků.

Objevování může začít třeba u městečka pojmenovaném po svaté Anně, které nabízí takzvané městské pláže. Na východ od něj se rozvaluje karibská kráska – Bois Jolan – se sluncem vyběleným pískem a tyrkysově modrou vodou. Před vlnami příboje ji chrání útes daleko v moři. Svěšené listy palem se pohupují ve větru a nabízejí příjemný úkryt před pražícím karibským sluncem. Na pláži Point Tartare ležící u Atlantiku se zase prohánějí kitesurfaři a nejen místňáci vědí, že se tam chodí rádi opalovat lidé nahoře i dole "bez.“

Městečko Saint Francois ve východní části Guadeloupe pro změnu charakterizuje minimálně pětihvězdičkový luxus – našli byste tam kasino, golfové hřiště i marínu s milionářskými jachtami a katamarány. Některé z nich pravidelně vyplouvají k 10 km dlouhému ostrůvku La Désidare s obřími kaktusy a nezměřitelným množstvím pohody a klidu. Žádný div. Tamní leprosárium bylo uzavřené až v roce 1950. Ještě východněji leží výběžek Pointe des Chateaux, který připomíná Bretaň, a to nejen svými písečnými dunami. Ostatně právě z Bretaně na Guadeloupe připlula nejedna rybářská loď a potomci těchto námořníků mají i dnes bělejší pleť a pomněnkově modré oči.

Přes hledáček fotoaparátu

Většinu obyvatelstva ale tvoří tmavě zbarvení mulati, kteří si plnými doušky užívají všeho, co jim příroda naděluje. Na rozdíl od jiných karibských ostrovů si turistů nevšímají, doslova je ignorují. Tedy pokud jim nenabízejí nějakou službu, nebo je nezačnou fotografovat. To nesnášejí! Přesvědčíte se o tom už v Pointe-á-Pitre, který je tepajícím srdcem ostrova.

Při procházce úzkými uličkami se hlásí Karibik s typickou architekturou, i když betonové budovy vytlačují dřevěné domky natřené v jasných barvách a nejlepší časy má za sebou i celokovový skelet tržnice Saint Antoine z dílny Gustava Eiffela.
Babky kořenářky, oblečené do barevných šatů nazývaných karo, v ní nabízejí bylinky všech druhů, barev a tvarů. Dřevěné pultíky se prohýbají také pod nákladem zeleniny, exotického ovoce a květin. Ty se ostatně dovážejí do Evropy ve velkém a tvoří jeden z řady typických suvenýrů. Ale stačí zvednout objektiv fotoaparátu a ozve se takový křik doprovázený máváním rukou, že k ústupu zavelí i sebe zanícenější reportér.

Jedinou možností je nakoupit co možná nejvíce věcí a pak požádat o povolení k snímku. Šafrán, vanilku, surové kakao, muškátové oříšky i skořici doplňuje bezpočet lahví s rumem, ve kterém se potápějí kořeny místních rostlin. Tahle zaručená „tekutá vigra“ zvaná Bois bande prý udělá chlapa z každého. Postarší turisté proto vytahují desetieurové bankovky jako na běžícím pásu. Totéž vám budou tvrdit o pár minut později rybáři na přístavním molu, kde nabízejí své čerstvé úlovky, a ukazovat přitom budou na ryby neuvěřitelných barev a tvarů. Kam se hrabou všechna akvária světa, tady si na mořské obyvatele můžete i sáhnout a okusit jejich vůni. Samozřejmě, mnohem lépe voní v nedaleké restauraci…

Kreolská nouble cuisine

Průměrné sedmadvacetistupňové teplo si podá vnitřní klimatizace a chvíli se budete cítit skoro jako doma, než ochutnáte porci pikantní omáčky připravené na každičkém stole. Olejový roztok ukrývá papričky ostřejší než žiletky, které dokáží přebít i unikátní chuť místní kuchyně. Jejím základem je koření colombo – jakási směs koření na bázi kari a samozřejmě suroviny většinou z moře. Je s ním pokrevně spojený i předkrm accrass, byť na to nevypadá.

Jde o smažené noky ze sušených ryb či rozemletých krabů, které chutnají zvláště v kombinaci se sorbetem z kokosového mléka. A právě tyhle unikátní mixy chutí jsou na ostrově Guadeloupe nejzajímavější a budete na ně vzpomínat dlouho potom, až vyblednete a proměníte se zase v typicky bílého Středoevropana. Má to jedinou chybičku. Guadeloupe navštíví ročně pouhých 600 našinců, a tak vám přátelé musí věřit, že opravdu existuje. Snímky, které si přivezete na důkaz, totiž působí tak, jako byste si je stáhli z fotografické on-line banky, či je vyrobili na počítači. Tak jsou dokonalé.

Další zajímavé reportáže a rozhovory najdete v časopise o cestování Travel Digest.