Před nedávnem objevil belgický novinář žijící příbuzné Adolfa Hitlera. Okamžitě to vzbudilo pozornost médií a novináři okamžitě vyslídili i příbuzné dalších mocipánů III. říše.
Jak se žije, když se člověk jmenuje Göring nebo Himmler? Co to znamená být potomkem masových vrahů, válečných zločinců a zrůd?
65 let po konci 2. světové války promluvili potomci a příbuzní nejznámějších nacistických zločinců. Našel je izraelský filmař Chanoch Ze'evi. Pro dokument Hitlerovy děti je postavil proti potomkům obětí holocaustu.
Bettina Göringová (53), praneteř Hermanna Göringa (Hitlerův vrchní velitel Luftwaffe). Žije v Santa Fe (USA, stát Nové Mexiko) a živí se jako léčitelka praktikující alternativní medicínu. Je bezdětná – ona i její bratr se nechali dobrovolně sterilizovat. “Rozhodla jsem se pro to sama. Nechci, aby po tomhle světě chodil ještě nějaký Göring“ Paní Göringová je svému předkovi neobyčejně podobná – má stejné oči, stejné lícní kosti, stejný profil. “Jsem mu podobnější než jeho vlastní dcera,“ tvrdí Bettina Göringová.
O prastrýčkovi Hermannovi se u nich doma nikdy nemluvilo. Bettinin otec Heinz jeho jméno nikdy nevyslovil, zato Bettinina babička ano: “Často říkala, že se cítí, jako by za holocaust mohla ona.“
Katrin Himmlerová (43), praneteř Heinricha Himmlera (Říšský vůdce SS) si vzala za manžela izraelského Žida, syna muže, který prošel Osvětimí. O svém prastrýci říká: “Nikdy jsem se nebála, že by ve mně vyhrála zlá himmlerovská krev.“ Jsou však i věci, o kterých přemýšlí se strachem. Například vůbec netuší, jak má říct o svém předkovi vlastnímu synovi. Ví však, že se tomu nevyhne.
Monika Hertwigová (65), dcera Amona Götha (Vrchní velitel koncentračního tábora Plaszow) vzpomíná: “Rád ze svého balkonu střílel na židovské ženy, které chovaly v náručí děti. Chtěl zjistit, jestli jedna kulka dokáže zabít dva lidi najednou.“ Že byl její otec lidská zrůda, to chápe. Celý život ale řeší, jestli se to může nějak projevit i u ní. “Dědičnost je dědičnost. Kolik z jeho vražedného běsnění je i ve mně?“
Niklas Frank (70), syn Hanse Franka: (generální guvernér obsazených polských území) si vzpomíná, jak ho jeho otec brával na výlet do koncentračního tábora. To, co tam viděl, ho trápí dodnes. Vzpomíná: “Nikdy se nezbavím těch obrazů. Ve snech dodnes vidím mrtvá těla žen, mužů i dětí, na která jsem se musel dívat v polských táborech.“
Filmař Chanoch Ze'evi je na projekt náležitě pyšný. Sehnat potomky nacistických pohlavárů nebylo vůbec snadné. “Našel jsem fascinující podobnosti mezi životy potomků obětí a viníků. Ani jedna ze stran o svých rodičích nechce mluvit…Trvalo mi léta, než jsem je přesvědčil, že tento projekt má smysl,“ řekl německému deníku Bild. Dokumentární film Hitlerovy děti přijde do kin v létě tohoto roku.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz